Nerovnoprávné manželství (rusky Неравный брак) je malba ruského umělce Vasilije Pukirjeva. Práci na obrazu zakončil v roce 1862 po završení studia na Moskevské škole malířství, sochařství a architektury. Obraz se nachází v Treťjakovské státní galerii a byl poprvé vystaven na akademické výstavě roku 1863. Díky své celkové myšlence, silné expresi, neobyčejnému rozměru, co se týče estetiky všednodennosti, a také mistrovskému provedení, se autor dostal na první místa žebříčku nejznámějších ruských malířů. Pukirjev byl za obraz také oceněn akademickým titulem profesora.

Historická situace V polovině 19. století se téma nerovnoprávného postavení ženy, dámy v nesnázích, která se má vdát proti své vlastní vůli, stalo v Rusku velmi palčivým. Velké množství manželství se v té době domlouvalo za účelem určitého zisku, či materiálního zájmu. V roce 1854 byla na scéně Malého divadla představena hra Alexandra Nikolajeviče Ostrovského „Chudoba cti netratí“ a v únoru roku 1861 byl publikován výnos Nejsvětějšího synoda, který odsuzoval sňatky s velkým věkovým rozdílem mezi partnery.

Existuje i verze, že za nápadem tématu obrazu stojí kamarád Pukirjeva, který studoval mravy kupecké společnosti a došel k závěru, že mezi nimi panuje bezohlednost, a právě touha kupců po zisku z nich dělá cyniky.

Práce na obraze Pukirjev začal na obrazu pracovat v roce 1862. Rychle nakreslil menší náčrt (34x26) a poté začal malovat na velké plátno.

Popis Na plátně je vyobrazena svátost pravoslavného církevního svatebního obřadu. Světlo v polotmavém chrámu, které dopadá z okna, jasně osvětluje pouze nevěstu. Ženich je zobrazen jako starý muž v drahém obleku s jízlivým, pohrdavým výrazem ve vrásčitém obličeji. Jeho oči jsou nevýrazné a matné, opovržlivě špulí rty, na krku mu visí kříž, řád Vladimíra II, a na levé straně hrudi má řádovou hvězdu. Těsně utažený límec dodává jeho tváři nehybně strnulý výraz, pouze svůj pohled má mírně skloněný k nevěstě.

Nevěsta je vyobrazena jako naprostý kontrast k ženichovi. Je velmi mladá, ještě dítě, což je patrné z jejího oválného obličeje. Dívka je drobné postavy a na ramena jí spadají hedvábné světlé vlasy. Na hlavě má závoj, který svědčí o její nevinnosti. Její tvář je bledá a pohled uslzených očí je sklopený dolů, což dodává její postavě neobvyklý dojemný půvab.

Postava kněze v rouchu je vyobrazena shrbená. Dívá se křivým pohledem, v levé ruce svírá Euchologium (liturgickou knihu východních církví) a v pravé drží zlatý snubní prsten, který se chystá nevěstě nasadit na prst.

Mezi hosty vyniká postava svědka, který se nachází za nevěstou na kraji obrazu. Pohled jeho tváře vyjadřuje nespokojenost, zkřížené ruce má složené na hrudi. Postavy svědka a nevěsty jsou na obraze propojeny jemnými, nepřímými vazbami. Jednak na to autor poukázal jejich umístěním v těsné blízkosti ve stísněném prostoru chrámu, také jsou pouze oni dva na plátnu mladí a spojuje je společný zážitek. Dle očekávání je na hrudi svědka růže, připnutá blízko jeho srdce. V tomto případě se však jedná o znamení odsuzující hrdinu k utrpení.

Ostatní postavy hrají vedlejší roli. Autor je rozděluje na dvě skupiny: skupinu ženicha a skupinu nevěsty. První skupina, mezi kterými je významný voják a muž stojící vedle něj, si prohlížejí nevěstu s neslušnou zvědavostí. Starší žena po ženichově levici, zřejmě dohazovačka, na něj pohlíží oddaným pohledem. Ve druhé skupině si, kromě svědka, můžeme všimnout postavy muže, který stojí vedle něj. V jeho soustředěném pohledu je možné postřehnout aktivní účast v dění.

Rám Podle vzpomínek prvního správce Treťjakovské galerie Nikolaje Andrejeviče Mudrogela, vytvořil rám pro obraz přítel malíře, rámař Grebenskij, který měl v Moskvě vlastní dílnu na rámování a pozlacování. „Když Pukirjev ten obraz namaloval, Grebenskij se pro něj rozhodl udělat rám „jaký člověk ještě neviděl“… Treťjakovi se rám natolik zalíbil, že si rámy začal objednávat u Grebenského.“ Sám autor zobrazil Grebenského na obraze „Nerovnoprávné manželství“ za ženichem, spolu se svým přítelem malířem a kreslířem Petrem Michajlovičem Šmelkovem.

Je možné, že Grebenskij později pracoval v truhlářské dílně Treťjakovské galerie. V roce 1871 na objednávku Pavla Treťjakova zhotovil i rám obrazu Alexeje Savrasova „Havrani přiletěli“, a také zarámoval zhruba 70 skic Alexandra Ivanova.

Rám obrazu „Nerovnoprávné manželství“ zdobí vyřezávané ornamenty impozantních květin a listů, propletené suchými větévkami břečťanu, který zdůrazňuje kontrast mládí a stáří: neposkvrněnosti rozkvétajícího poupěte a zchátralosti uschlé větve letitého břečťanu. Obraz i rám spojuje francouzský motiv flour d´orange, vzácný a drahocenný květ pomerančovníku, kvetoucí na jaře, symbolizuje něžnost, mládí a nevinnost. Poupata na svatebním věnci a na živůtku nevěstiných bílých saténových šatů se rozvíjí, stejně jako ta v rozích a na listech jedinečného rámu. Tyto jemné květy však potlačuje suchý a přestárlý stonek. Téma nepřirozeného, násilného a smrtícího spojení mládí a stáří se tak opakuje i ve výzdobě rámu. Vzhledem k jedinečnosti a křehkosti reliéfní řezby na rámu, není lehké ho bezpečně převážet, obraz tedy nikdy neopustil sály Treťjakovské galerie.

Předlohy obrazu

Verze Nikolaje Varencova Podle první verze je námět obrazu spojen s milostnou tragédií autorova přítele, mladého kupce Sergeje Michajloviče Varencova.Полозова Л. Неравный брак. По следам судеб главных героев знаменитой картины // Родина. – 2001. – № 10. Podle této verze byl Sergej Varencov zamilovaný do 24leté Sofie Nikolajevny Rybnikovové. Nevěstini rodiče však dali přednost bohatšímu a v obchodním průmyslu uznávanému Andreji Alexandroviči Karzinkinovi, který byl o 13 let starší než nevěsta. Navíc dle svědectví N. P. Syrejščikova, Varencova vnuka, byl Sergej vzhledem k okolnostem donucen zúčastnit se svatby jako svědek.Отдел рукописей ГТГ. 4/254, 4/255; РГАЛИ. Ф. 2819. Оп. 1. Д. 98. Ф. 2322. Оп. 1. Д. 241. Ta se konala roku 1860 v chrámu Tří svatých na Kuliškách. Nikolaj Alexandrovič Varencov ve svých pamětech tuto nutnost vysvětlil tím, že Karzinkinova sestra byla provdána za Nikolaje,Наше наследие. 1997. – С. 82–83. – Прим. № 18. staršího bratra Sergeje Varencova.

Podle této verze Sergej Varencov brzy protestoval proti tomu, aby byl na obraze zosobněn,Отдел рукописей. ГТГ. 4/254; 4/255. jelikož se chystal oženit s Olgou Urosovovou. Umělec tak musel na obraz namalovat sám sebe.

Potvrzující skutečnost, že autor namaloval sebe sama, je jeho podoba s vyobrazením umělce na obraze „V ateliéru umělce“ (1865), kde dle svědectví Mudrogela autor ztvárnil sám sebe.Мудрогель Н. А. Пятьдесят восемь лет в Третьяковской галерее. – , 1966. – С. 149. Malířův přítel Sergej Ivanovič Gribkov rovněž potvrdil, že „se založenýma rukama je na obraze sám Pukirjev, jako živý“.Среды художников // Гиляровский В. А. Москва и москвичи. – , 1983. – С. 119.

Verze Gribkova a Mudrogela Podle druhé verze, kterou vyslovili malířovi přátelé Sergej Ivanovič Gribkov a Nikolaj Andrejevič Mudrogel, obraz znázorňuje milostné drama samotného umělce. Gribkov o tom podrobně vyprávěl:

Podle této verze je na obraze zobrazena žena, která se měla stát nevěstou samotného Pukirjeva.Шестакова Н. Жертвы неравного брака. // Моя Москва. – 1991. – № 3. – С. 26. Praskovja Matvějeva Varencovová, vnučka kněžny Olgy Mironovny Šepino-Rostovské (rozené Varencovové-Tarchovské), manželky knížete A. I. Šepina-Rostovského. Tento fakt se potvrdil v roce 2002, kdy Treťjakovská galerie získala kresbu z roku 1907, na níž je napsáno: „Praskovja Matvějeva Varencovová, podle které před 44 lety malíř V. V. Pukirjev namaloval svůj slavný obraz „Nerovnoprávné manželství“. Paní Varencovová žije v Moskvě, v Mazurynském chudobinci.

L. Kac navrhl, že postavu ženicha autor ztvárnil podle vůdce šlechty Tverské oblasti Alexeje Markoviče Poltorackého, kvůli podobnosti jeho posmrtného portrétu.Кац Л. К истории картины В. Пукирева «Неравный брак» // Художник. – 1878. – № 12. – С. 52. Na náčrtku obrazu „Starcova hlava“, dal malíř znát, že maloval podobu knížete Cicianova. Ludmila Polozovová předpokládá, že se jedná o knížete Pavla Ivanoviče Cincianova. N. P. Syrejščikov tvrdí, že předlohou „Starcovy hlavy“ byl kuchař Vladimir Ivanovič, který tou dobou sloužil v domě Varencových.Отдел рукописей ГТГ. Polozovová se navíc domnívá, že obraz mohl být namalován kolektivně. Postava a oblečení Poltorackým, portréty s neobvyklými výrazy ve tváři Cicianovem, a šedé vlasy kuchařem Vladimirem Ivanovičem.

Na obraze si můžeme povšimnou i dvou dalších postav, které autor znal. Vedle svědka je zobrazen přítel Pukirjeva, umělec Petr Michajlovič Šmelkov, který dle jedné verze vnukl autorovi nápad obrazu. Mimo jiné je na boční straně obrazu tvář rámovače Grebenského, který malíři slíbil vyhotovit rám „jaký člověk ještě neviděl“.

Následující události Obraz byl vystaven v září 1863 v Petrohradu na pravidelné akademické výstavě, ale ještě před výstavou ho koupil Pukirjevův přítel, sběratel Alexandr Borisovský. Od něj ho roku 1871 odkoupil Pavel Treťjakov za 1 500 rublů. Dnes je obraz k vidění v Treťjakovské galerii v Moskvě.

Na výstavě obraz udělal na současníky ohromný dojem. Vladimir Stasov se domníval, že Pukirjevova malba je jedním ze zásadních, ale zároveň i nejtragičtějších děl ruské školy. Ilja Repin poznamenal, že Pukirjev svým obrazem „pohoršil nejednoho starého generála“. Zatímco historik Nikolaj Kostomarov se přátelům přiznal, že jakmile obraz spatřil, tak se vzdal jakýchkoliv plánů oženit se s mladou dívkou . Tou dobou časopis „Iskra“ v článku „Расшаркивающееся искусство“ (1863) obraz silně zkritizoval za nedostatek opravdové sociální výpovědi, nápadný sentimentalismus a melodramatičnost, které snižují jeho uměleckou hodnotu.

V roce 1875 Pukirjev namaloval obraz na stejné téma, který je nyní v expozici Národního uměleckého muzea Běloruské republiky.К 165-летию Василия Владимировича Пукирева (1832—1890). Дата обращения: 23 декабря 2011. Архивировано из оригинала 22 февраля 2010 года. K motivu sňatku se Pukirjev vrátil i ve svých dalších dílech, například u obrazů „Přijetí věna na malbě“ a „Přerušený sňatek“.

Zajímavosti „Nerovnoprávné manželství“ je název jedné z povídek Michaila Zoščenka (1935).Неравный брак - Зощенко М М. Дата обращения: 2 мая 2020. Архивировано 22 февраля 2020 года. Na začátku povídky je popis Pukirjevova obrazu. Na obalu alba „Jahody s ledem“ () skupiny Krematorium je obraz „Nerovnoprávné manželství“. Tvůrci návrhu malbu doplnili o postavu v bílém plášti.

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Obraz na stránkách Státní Treťjakovské galerie Nerovné manželství Nerovné manželství Sedm tajemství Treťjakovské galerie Parodie

Kategorie:Svatba v kultuře Kategorie:Obrazy Kategorie:Treťjakovská galerie Kategorie:Umění 19. století Kategorie:Ruští malíři Kategorie:Manželské právo