Wilhelm Kralik Ritter von Meyrswalden (17. prosince 1806 Nové Hutě – 9. května 1877 Vimperk) byl německo-český výrobce skla v Pošumaví povýšený do šlechtického stavu, zakladatel podnikatelského rodu Kralik-Meyrswalden.

Život

Mládí Narodil se v Nových Hutích na Šumavě. Vyrůstal ve skromných poměrech, jeho otec Wenzel Kralik (* 1769 Mehlhüttl; † 24. května 1835 Neugebäu) byl tesař, hostinský a puškař. Jeho děd Georg Kralik (* 1738 Pláně, Čechy; † 24. března 1813 Zdíkovem) byl tesařem.

Roku 1831 se oženil s Annou Marií Pinhak, neteří Johanna Meyra (* 1775 Silberberg – 17. ledna 1841), majitele sklárny, kmotra a sponzora Králikových studií na polytechnice ve Vídni. Protože Meyr zůstal bezdětný, rozhodl se Kralikovi přenechat rodinný šlechtický titul „Meyrswalden“. Není známo, proč bylo ke jménu „Meyr“ přidána koncovka „walden“. Předpokládá se, že to mělo za cíl vytvořit spojení s jeho domovinou, Českým lesem (Böhmerwald).

Kariéra Po převzetí vedení Meyrových skláren se svým bratrancem Josefem Taschenkem pak firma nadále zdárně prosperovala pod jménem Meyr's Neffe. Výrobky těchto českých skláren, tzv. pod „Kralikovo sklo“, dosahovaly té nejvyšší kvality a dodnes jsou obchodovány jako vyhledávané sběratelské předměty. Jedna z Kralikových skláren, „Adolf“ nedaleko Vimperka byla považována za první moderní uměleckou sklárnu v Evropě. Jméno Adolf získala sklárna na počest Jana Adolfa II. knížete ze Schwarzenbergu, který vlastnil zdejší panství a přilehlé lesní plochy. Podle jeho manželky, princezny Eleonore, také získalo jméno město Eleonorenhain (Lenora).

Šest měsíců po smrti své manželky Anny Marie se roku 1851 oženil s Louise Lobmeyrovou. Toto manželství prohloubilo jeho osobní i obchodní vztahy s významným vídeňským průmyslníkem Ludwigem Lobmeyrem, bratrem jeho ženy Louise a jedním z nejvýznamnějších sklářských odborníků té doby. Navzdory obavám své rodiny z věkového rozdílu 19letá Louise se sňatkem s 45letým vdovcem souhlasila. S rodinnými vazbami na Lobmeyrův podnik mohl Kralik v Čechách rozšířit své sklárny, jejichž výrobky později dosáhly světového věhlasu. Ve sklárnách firmy docházelo také k dětské práci, která však byla v té době běžná.

Rovněž byl milovníkem hudby a vášnivým amatérským houslistou.

Úmrtí Wilhelm Kralik zemřel 9. května 1877 ve svém sídle u sklárny Adolf u Vimperka ve věku 70 let. Pohřben byl v rodinné hrobce na hřbitově v Horní Vltavici. která se stala rodovým pohřebištěm rodiny Kralik von Meyrswalden.

Po smrti Sklárnu následně zdědil jeho syn Heinrich Kralik von Meyrswalden a firma pak nadále fungovala pod názvem Wilhelm Kralik Sohn (Synové Wilhelma Kralika).

Ocenění Krátce před svou smrtí byl Kralik 11. dubna 1877 vyznamenán císařem Františkem Josefem I. Řádem železné koruny III. třídy jako uznání jeho průmyslové a humanitární práce. Rod byl rovněž povýšen do dědičného rytířského stavu. Od té doby směl on a jeho legitimní potomci používat titul „rytíř z Meyrswaldenu“ a dostali také erb. Uprostřed erbu je vyobrazen dvouocasý český lev, který v pravé tlapě a nad dvěma průmyslovými hřebenovými koly drží skleněnou lahvičku s olejem, jakožto symbol českých skláren.

Byl také držitelem následujících dalších řádů a vyznamenání :

rytíř Řádu Františka Josefa Zlatý záslužný kříž s korunou Carská medaile za zásluhy na stuze Řádu svaté Anny

Rodina Oženil se s Annou Marií Pinhak (25. února 1814 Sofienwald, Čechy – 19. listopadu 1850 Lenora). Anna Maria zemřela ve věku 36 let a porodila svému manželovi Wilhelmovi za 19 let manželství třináct dětí.

Šest měsíců po smrti své první manželky se oženil s Louise Lobmeyrovou (25. dubna 1832 Vídeň – 3. října 1905 Vídeň-Vorderbrühl). S ní zplodil dalších 5 dětí, včetně Richarda Králíka a Mathilde Králíkové. Do konce svého života v roce 1877 zplodil celkem 18 dětí.

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura Hillbrand: Kralik von Meyrswalden Wilhelm. Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 (ÖBL). Band 4, Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften, Wien 1969, S. 200. Friedrich Holl: Kralik, Wilhelm. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 12, Duncker & Humblot, Berlin 1980, ISBN 3-428-00193-1, S. 663. HOŘAVA, Jiří. Velmi křehké obrazy: život a dílo Jana Zachariáše Quasta 1814-1891. V Písku: Prácheňské muzeum ve spolupráci s nakl. Měsíc ve dne, 2014, s. 23. ISBN 978-80-86193-47-2. Dostupné online PUHANI, Josef. Chronologische Notizen zur Geschichte von Winterberg und Umgebung: 1195-1926. Winterberg: J. Puhani, 1927], s. 40. Dostupné online ROUČKA, Zdeněk. Šumavou Karla Klostermanna: obrazy 1875-1914. Plzeň: ZR & T, 2008, s. 124. . Dostupné online

Kategorie:Čeští skláři Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Rakouští podnikatelé Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Narození v Nových Hutích Kategorie:Úmrtí v roce 1853 Kategorie:Muži Kategorie:Narození 17. prosince Kategorie:Čeští šlechtici Kategorie:Úmrtí 9. května Kategorie:Narození v roce 1806 Kategorie:Úmrtí v roce 1877 Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Rakousko-uherští podnikatelé Kategorie:Skláři Kategorie:Úmrtí ve Vimperku Kategorie:Pohřbení v okrese Prachatice Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny (Rakousko)