Julius Wellhausen (17. května 1844 Hameln – 7. ledna 1918 Göttingen) byl německý protestantský teolog, který se zásadním způsobem zasloužil o rozvoj starozákonního bádání. Byl jedním ze zakladatelů moderní biblické kritiky.
Teorie o vzniku Tóry
Wellhausen založil školu, která používá metodu literární analýzy antických textů. Proslavil se hypotézou pramenů, kterou následně rozvedli jeho žáci, Albrecht Alt a Martin Noth. Jeho teorie je založena na tom, že Tóra vznikla na základě dlouhodobého procesu editace na počátku několika nezávislých pramenů. Tyto prameny dnes již nejsou k dispozici a mohou být rekonstruovány pouze na základě historicko-kritické metody.
Dopad Novější biblisté se chopili některých tezí Wellhausenovy školy a snažili se je podepřít archeologií. Wellhausenova teorie dokumentů od 70. let 20. století doznala značných změn. Z původních úvah o čtyř pramenech Petateuchu převažují teorie o existenci dvou, jahvistického a kněžského pramene s tím, že vznik Deuteronomia souvisí spíše s Předními proroky než s Pentateuchem.
Dílo
De gentibus et familiis Judaeis (Göttingen, 1870) Der Text der Bücher Samuelis untersucht (Göttingen, 1871) Die Phariseer und Sadducäer (Greifswald, 1874) Prolegomena zur Geschichte Israels (Berlin, 1882) Muhammed in Medina (Berlin, 1882) Die Komposition des Hexateuchs und der historischen Bücher des Alten Testaments (1889)vpravo|náhled|Marie a Julius Wellhausenovi Israelitische und jüdische Geschichte (1894) Reste arabischen Heidentums (1897) Das arabische Reich und sein Sturz (1902) Skizzen und Vorarbeiten (1884-1899)
Související články Teorie vzniku Pentateuchu
Externí odkazy
Kategorie:Starozákoníci Kategorie:Němečtí teologové Kategorie:Němečtí hebraisté Kategorie:Absolventi Univerzity v Göttingenu Kategorie:Narození 17. května Kategorie:Narození v roce 1844 Kategorie:Úmrtí 7. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1918 Kategorie:Muži Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Marburg Kategorie:Pedagogové na Univerzitě Martina Luthera