Tento článek je o křesťanské víře. Pro určitý typ pomníku viz kenotaf. náhled|250px|Folio 117r Perikop Jindřicha II., Reichenau, asi 1002–1012: Anděl na hrobě. Na protějším foliu 116v je iluminace tří Marií (myrofor), které se blíží k prázdnému hrobu. Prázdný hrob je křesťanská tradice, podle níž byl Ježíšův hrob po ukřižování nalezen prázdný. Kanonická evangelia popisují návštěvu žen u Ježíšova hrobu. Přestože Ježíšovo tělo bylo po ukřižování a smrti uloženo do hrobu, hrob je nalezen prázdný, tělo je pryč a ženám andělé (nebo „mladý muž [...] v bílém rouchu“) oznamují, že vstal z mrtvých.
Evangelijní záznamy Další informace: Ježíšův život v Novém zákoně
Přehled Ačkoli čtyři kanonická evangelia podrobně popisují vyprávění, ústní tradice o této záležitosti existovaly již dlouho před sepsáním evangelií. Čtyři evangelia téměř jistě nebyla napsána očitými svědky, alespoň ve své konečné podobě, ale byla konečným produktem dlouhého ústního a písemného předávání. Tři ze čtyř (Marek, Lukáš a Matouš) se nazývají synoptiky (což znamená „vidění společně“), protože předkládají velmi podobné příběhy, a obecně se soudí, že je to proto, že dvě z nich, Matouš a Lukáš, použily jako svůj zdroj Marka. Nejstarší z nich, Markovo, pochází pravděpodobně z doby kolem let 65–70 n. l., tedy asi čtyřicet let po Ježíšově smrti, zatímco Matoušovo a Lukášovo evangelium pochází z doby kolem let 85–90 n. l.Reddish 2011, s. 108, 144. Janovo evangelium, které bylo dokončeno jako poslední, se začalo šířit mezi lety 90 a 110 a jeho vyprávění o prázdném hrobě není jen jinou formou příběhu vyprávěného synoptiky, ale po Jan 20,2 se liší do té míry, že je nelze sladit s předchozími třemi.
V původním, nejstarším závěru Markova evangelia tři ženy navštíví hrob, aby pomazaly Ježíšovo tělo, ale místo toho najdou „mladého muže [...] oblečeného v bílém rouchu“, který jim řekne, že Ježíš se setká s učedníky v Galileji. Ženy pak odejdou a nikomu nic neřeknou. Matouš uvádí stráže a dvojverší, kde je ženám dvakrát řečeno, a to anděly a poté Ježíšem, že se s učedníky setká v Galileji. Lukáš u Marka mění jednoho „mladého muže [...] v bílém rouchu“ na dva, přidává Petrovu prohlídku hrobu a vynechává slib, že se Ježíš setká se svými učedníky v Galileji. Jan redukuje počet žen na osamělou Máří Magdalénu a přidává „milovaného učedníka“, který s Petrem navštíví prázdný hrob a jako první pochopí jeho význam.
Synoptici náhled|vlevo|Ženy nacházejí prázdný hrob a anděla (Evangelium podle Lukáše); Sant'Apollinare Nuovo, Ravenna, 6. století. pravděpodobně představuje ucelený celek ústní tradice, který autor převzal. Končí útěkem žen od prázdného hrobu a tím, že nikomu neřeknou, co viděly, a podle všeobecného vědeckého názoru se jedná o původní závěr tohoto evangelia, přičemž zbývající verše, , byly přidány později. Obraz mladého muže v bílém rouchu a reakce žen naznačují, že se jedná o setkání s andělem. Prázdný hrob naplňuje ženy strachem a znepokojením, nikoli vírou ve vzkříšeného Pána,Osborne 2004, s. 38. ačkoli zmínka o setkání v Galileji svědčí o jakési předchozí, předmarkovské tradici, která spojuje Galileu a vzkříšení.Osborne 2004, s. 40.
Matouš přepracovává Markovo vyprávění, aby bylo přesvědčivější a ucelenější. Popis anděla je převzat z Danielova anděla s tváří „jako blesk“ – a jeho Boha s „rouchem bílým jako sníh“ – , a Daniel také uvádí reakci stráží – . Uvedením stráže se zřejmě snaží vyvrátit příběhy o tom, že Ježíšovo tělo bylo ukradeno jeho učedníky, čímž se vylučuje jakékoli jiné vysvětlení prázdného hrobu než to, které nabízí anděl, že byl vzkříšen. Matouš podává dvojí vysvětlení, kdy je ženám dvakrát řečeno, a to anděly a pak Ježíšem, že se s učedníky setká v Galileji – , avšak důvody tohoto vysvětlení zůstávají neznámé.
Lukáš mění Markovo „jeden mladý muž [...] v bílém rouchu“ na dva, odkazuje na dřívější předpovědi umučení – a přidává Petrovu prohlídku hrobu. Vypouští také příslib, že se Ježíš setká s učedníky v Galileji. V Markovi a Matoušovi Ježíš říká učedníkům, aby se s ním setkali tam, ale u Lukáše se zjevení po vzkříšení odehrává pouze v Jeruzalémě. Marek a Lukáš uvádějí, že ženy navštívily hrob, aby dokončily pomazání Ježíšova těla. Zatímco Marek nepodává žádné vysvětlení, proč nemohly svůj úkol dokončit večer v den ukřižování,Osiek 2001, s. 207. Lukáš vysvětluje, že v době Ježíšova pohřbívání již začal první západ slunce soboty a že ženy dodržovaly sobotní předpisy.Osiek 2001, s. 209. U Matouše přišly ženy jen proto, aby viděly hrob,Osiek 2001, s. 208. u Jana není uveden žádný důvod.Osborne 2004, s. 79. Jan redukuje ženy na osamělou Marii Magdalénu, což je v souladu s . Příběh končí tím, že Petr navštíví hrob a uvidí pohřební roucha, ale místo aby uvěřil ve vzkříšení, zůstává zmatený.Osborne 2004, s. 66.
Následující tabulka s překlady z Českého ekumenického překladu umožňuje porovnání těchto tří verzí. (Lukáš – , kde Petr jde ke hrobu, může být dodatkem k původnímu evangeliu převzatým z Janovy verze vyprávění).
Ženy u hrobu Když uplynula sobota, Marie z Magdaly, Marie, matka Jakubova, a Salome nakoupily vonné masti, aby ho šly pomazat. Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Říkaly si mezi sebou: „Kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu?“ Ale když vzhlédly, viděly, že kámen je odvalen; a byl velmi veliký. Když uplynula sobota a začínal první den týdne, přišly Marie z Magdaly a jiná Marie, aby se podívaly k hrobu. A hle, nastalo velké zemětřesení, neboť anděl Páně sestoupil z nebe, odvalil kámen a usedl na něm. Jeho vzezření bylo jako blesk a jeho roucho bílé jako sníh. Strážci byli strachem z něho bez sebe a strnuli jako mrtví. Prvního dne po sobotě, za časného jitra, přišly k hrobu s vonnými mastmi, které připravily. Nalezly však kámen od hrobu odvalený. Andělské poselství Vstoupily do hrobu a uviděly mládence, který seděl po pravé straně a měl na sobě bílé roucho; i zděsily se. Řekl jim: „Neděste se! Hledáte Ježíše, toho Nazaretského, který byl ukřižován. Byl vzkříšen, není zde. Hle, místo, kam ho položili. Ale jděte, řekněte jeho učedníkům, zvláště Petrovi: ‚Jde před vámi do Galileje; tam ho spatříte, jak vám řekl.‘“ Anděl řekl ženám: „Vy se nebojte. Vím, že hledáte Ježíše, který byl ukřižován. Není zde; byl vzkříšen, jak řekl. Pojďte se podívat na místo, kde ležel. Jděte rychle povědět jeho učedníkům, že byl vzkříšen z mrtvých; jde před nimi do Galileje, tam ho spatří. Hle, řekl jsem vám to.“ Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. Zachvátil je strach a sklonily tvář k zemi. Ale oni jim řekli: „Proč hledáte živého mezi mrtvými? Není zde, byl vzkříšen. Vzpomeňte si, jak vám řekl, když byl ještě v Galileji, že Syn člověka musí být vydán do rukou hříšných lidí, být ukřižován a třetího dne vstát.“ Informování učedníků Ženy vyšly a utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekly, neboť se bály. Tu rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. vrátily se od hrobu a oznámily všecko jedenácti učedníkům i všem ostatním. Byla to Marie z Magdaly, Jana a Marie Jakubova a s nimi ještě jiné, které to pověděly apoštolům. Těm však ta slova připadala jako blouznění a nevěřili jim. Ježíšovo poselství A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ Učedníci u hrobu Petr se rozběhl k hrobu, nahlédl dovnitř a uviděl tam ležet jen plátna. Vrátil se v údivu nad tím, co se stalo.
Jan Janovu 20. kapitolu lze rozdělit na tři scény: (1) objevení prázdného hrobu, verše 1–10; (2) zjevení Ježíše Marii Magdaléně, verše 11–18; a (3) zjevení učedníkům, zejména Tomášovi, verše 19–29; poslední není součástí epizody „prázdného hrobu“ a není zahrnuta do následující tabulky. Uvádí „milovaného učedníka“, který navštěvuje hrob s Petrem a chápe jeho význam dříve než Petr. Zdá se, že autor spojil tři tradice, z nichž jedna zahrnuje návštěvu hrobu několika ženami brzy ráno (z níž „my“ ve slovech „nevíme, kam ho vzali“ je fragmentárním zbytkem), druhá zahrnuje návštěvu prázdného hrobu Petrem a snad i dalšími mužskými učedníky a třetí zjevení Ježíše Marii Magdaléně. Jan to zredukoval na osamělou Máří Magdalénu, aby uvedl rozhovor mezi ní a Ježíšem, ale přítomnost „my“, když informuje učedníky, může být pozůstatkem původní skupiny žen, protože truchlení a příprava těl pomazáním byly spíše společenské než osamělé činnosti.
Objev prázdného hrobu Zjevení Ježíše Marii Magdaléně Marie Magdaléna u hrobu První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu Andělské poselství a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Informování učedníků Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Učedníci u hrobu Petr a ten druhý učedník vstali a šli k hrobu. Oba dva běželi, ale ten druhý učedník předběhl Petra a byl u hrobu první. Sehnul se a viděl tam ležet lněná plátna, ale dovnitř nevešel. Po něm přišel Šimon Petr a vešel do hrobu. Uviděl tam ležet lněná plátna, ale šátek, jímž ovázali Ježíšovu hlavu, neležel mezi plátny, nýbrž byl svinut na jiném místě. Potom vešel dovnitř i ten druhý učedník, který přišel k hrobu dřív; spatřil vše a uvěřil. Dosud totiž nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých. Oba učedníci se pak vrátili domů. Ježíšovo poselství Po těch slovech se obrátila a spatřila za sebou Ježíše; ale nepoznala, že je to on. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš? Koho hledáš?“ V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: „Jestliže tys jej, pane, odnesl, řekni mi, kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu.“ Ježíš jí řekl: „Marie!“ Obrátila se a zvolala hebrejsky „Rabbuni“, to znamená ‚Mistře‘. Ježíš jí řekl: „Nedotýkej se mne, dosud jsem nevystoupil k Otci. Ale jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému i Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu.“ Marie Magdalská šla k učedníkům a oznámila jim: „Viděla jsem Pána a toto mi řekl.“
Původ
Kulturní a náboženský kontext Hlavní článek: Židovsko-helenistické pozadí
Ačkoli Židé, Řekové i Římané věřili ve skutečnost vzkříšení, lišili se v jeho pojetí a výkladu. Křesťané jistě věděli o mnoha událostech vzkříšení, které údajně zažily jiné osoby než Ježíš: Například křesťanský teolog Origenes z počátku 3. století nepopíral vzkříšení pololegendárního řeckého básníka Aristea ze 7. století př. n. l. ani nesmrtelnost řeckého mladíka Antinoa, miláčka římského císaře Hadriána, z 2. století n. l., ale tvrdil, že první z nich byl dílem démonů, nikoli Boha, zatímco druhý nebyl na rozdíl od Ježíše hoden uctívání.
Mark Goodacre píše, že označení „prázdný hrob“ pro zmizení Ježíšova těla může být nesprávné, protože hrobky v Judsku v prvním století byly stavěny pro uložení více těl. Marek proto vypráví, že ženy viděly místo, kde byl Ježíš uložen, zatímco pozdější evangelia uvádějí, že hrob byl „nový“ a nepoužívaný.
Příběhy „vzetí“ nebo „translace“