Johann Ulrich hrabě von Salis-Seewis ( Johann Ulrich Gaudenz Dietegen Graf von Salis-Seewis) (8. prosince 1862 Karlovac – 24. října 1940 Záhřeb) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1883, začínal u ženistů, později byl štábním důstojníkem u různých jednotek pěchoty, uplatnil se také jako pedagog a diplomat. Za první světové války bojoval jako velitel divize v Srbsku a na východní frontě. Kvůli neúspěchu v bojích proti Rusům byl v roce 1915 zbaven velení a odešel do soukromí. V roce 1916 zastával funkci generálního guvernéra v okupovaném Srbsku. V tomto úřadu projevoval sympatie ke Slovanům a po půlroce byl odvolán na nátlak uherské vlády. V letech 1916–1917 byl viceprezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora a na vlastní žádost se poté znovu vrátil aktivní vojenské služby. V roce 1918 byl vrchním velitelem rakousko-uherské armády v Rumunsku. Jako historicky poslední osobnost byl povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (povýšen byl v den zániku monarchie 11. listopadu 1918). Po odchodu do penze žil v soukromí v Záhřebu.
Životopis náhled|vlevo|Johann Ulrich von Salis-Seewis Pocházel ze staré šlechtické rodiny Salisů původem ze Švýcarska, narodil se jako nejstarší syn c. k. hejtmana Gaudenze Guberta Salis-Seewise (1824–1873) a jeho manželky, chorvatské šlechtičny Vilemíny, rozené Vranyczányové (1839–1898).Rodina Gaudenze Guberta Salis-Seewise na webu geni.com dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1871; Gotha, 1871; s. 697–698 dostupné online I když byla rodová linie Salis-Seewis v té době již naturalizovaná v Rakousku-Uhersku, vlastnila stále i menší majetek ve Švýcarsku. Johann Ulrich studoval nejprve klášterní gymnázium v Kremsmünsteru, vojenskou průpravu získal na kadetní jezdecké škole v Hranicích (1877–1880) a nakonec na Technické vojenské akademii ve Vídni (1880–1883). Po otcově předčasném úmrtí si jeho vojenské vzdělání vzal na starost strýc z matčiny strany, generál Josip Maroičić. Do armády vstoupil v roce 1883 jako poručík k 2. ženijnímu pluku v Budapešti, s ním později sloužil ve Vídni a Přemyšlu. V letech 1888–1890 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníku generálního štábu.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 760 dostupné online Poté vystřídal službu u 19. pěší brigády v Josefově (1890–1892) a 6. pěší brigády v Salzburgu (1892–1893). Do roku 1896 poté působil jako pedagog na kadetní škole v Prešpurku,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 170 dostupné online pak byl důstojníkem přímo na generálním štábu a v roce 1898 nastoupil k 82. pěšímu pluku v Gyulaféhérváru.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 233, 532 dostupné online V letech 1899–1901 byl šéfem štábu 28. pěší divize v Lublani a mezitím postupoval v hodnostech (kapitán 1893, major 1899).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 202 dostupné online
V roce 1903 byl povýšen na podplukovníkaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1905; Vídeň, 1904; s. 202 dsotupné online a jako štábní důstojník byl přidělen k c. k. četnictvu v okupované Bosně a Hercegovině. V roce 1904 vedl diplomatickou misi do Istanbulu v otázce hranic mezi Makedonií a Osmanskou říší. Po návratu byl v roce 1906 povýšen na plukovníkaHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1907; Vídeň, 1906; s. 291 dostupné online a od roku 1907 velel 86. pěšímu pluku v Budapešti.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1907; Vídeň, 1906; s. 596 dostupné online Následně byl velitelem 76. pěšího pluku v Záhřebu (1907–1908)Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 177 dostupné online a 79. pěšího pluku v Rijece (1908–1911).Přehled velitelů pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online V roce 1912 byl povýšen do hodnosti generálmajora a nadále sloužil v Rijece jako velitel 71. pěší brigády.Generale und Obersten 1912; Vídeň, 1912; s. 9 dostupné onlineSchematismus für das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 109 dostupné online
První světová válka náhled|vlevo|Johann Ulrich von Salis-Seewis Na začátku první světové války byl se svou brigádou začleněn do 5. armády generála Franka určené pro boje na srbské frontě.Vrchní velení rakousko-uherské armády na srbské frontě 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online Zúčastnil se operací na Drině a Mačvě, bojoval také v několikadenní bitvě o Šabac. V listopadu 1914 převzal velení 42. pěší divize uherské zeměbrany, která byla označována také jako chorvatská královská garda.Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online Jako divizní velitel neuspěl během bitvy na Kolubaře. K datu 1. února 1915 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálaGenerale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 6 dostupné online a se svou divizí převelen do Karpat, kde byl zařazen do armádní skupiny Pflanzer-Baltin. Podařilo se mu postoupit do Stanislavi, ale přes vysoké nasazení se mu nepodařilo zabránit ruskému překročení řeky Dněstr. V dubnu 1915 byl odvolán na popud generála Pflanzer-Baltina, který byl nespokojen s jeho velením.
Větší část roku 1915 strávil v soukromí ve Vídni, až v listopadu téhož roku mu byla nabídnuta funkce generálního guvernéra v okupovaném Srbsku, protože znal místní poměry, uměl chorvatsky a domluvil se i srbsky. Funkce se ujal v lednu 1916, brzy ale začal projevovat proslovanské sympatie a na zásah uherského premiéra Tiszy byl již v červenci 1916 z Bělehradu odvolán.Přehled představitelů státní správy v Srbsku na webu worldstatesmen.org dostupné online Vrátil se do Vídně, kde byl přidělen k ministerstvu války a v letech 1916–1917 byl viceprezidentem Nejvyššího vojenského soudního dvora.Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1916; Vídeň, 1916; s. 5 dostupné online V říjnu 1917 byl na vlastní žádost znovu povolán na frontu a jako velitel 92. pěší divize byl odeslán do Rumunska, kde bojoval v součinnosti s německou armádou.Generale und Obersten (k.u.k. Heer) 1917; Vídeň, 1917; s. 5 dostupné online V roce 1918 byl jmenován vrchním velitelem 16. velitelství ozbrojených sil v RumunskuPřehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online a setrval zde až do konce války, kdy v listopadu 1918 vyklidil Bukurešť. V den zániku monarchie a konce existence rakousko-uherské armády byl jako historický poslední důstojník povýšen do hodnosti polního zbrojmistra (11. listopadu 1918).Služební postup Johanna Ulricha von Salis-Seewis in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 157 dostupné onlinePřehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
K datu 1. ledna 1919 byl penzionován a usadil se v Záhřebu. Na základě dohod nástupnických států měl dostávat z Rakouska penzi 16.000 korun, výslužné mu ale bylo kráceno, až později dosáhl plné výše. Poslední roky života strávil v domě svého bratra, pomocného záhřebského biskupa Franze Emila Salis-Seewise. Na konci života mu byla diagnostikována rakovina žaludku, operaci ale odmítl a umíral ve značných bolestech. Zemřel v Záhřebu 24. října 1940 ve věku 77 let a je pohřben v rodinné hrobce na záhřebském hřbitově Mirogoj.
Tituly a ocenění Rodinná linie Salis-Seewis užívala již od 18. století hraběcí titul (comte) udělený ve Francouzském království. Johann Ulrich získal potvrzení hraběcího stavu pro Rakousko v roce 1915.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 810 dostupné online V roce 1916 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 345 dostupné online Během své vojenské kariéry získal řadu vyznamenání.Přehled řádů a vyznamenání Johann Ulricha von Salis-Seewise in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten der k.u.k. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 19 dostupné onlinePřehled řádů a vyznamenání Johanna Ulricha von Salis-Seewise in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 329 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1906) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů důstojník Řádu Františka Josefa (1911) 60x60pixelů Mobilizační kříž (1913) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1914) 60x60pixelů komturský kříž Řádu Františka Josefa s hvězdou a válečnou dekorací (1917) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž II. třídy s válečnou dekorací (1918) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1918)
Zahraničí 60x60pixelů rytířský kříž Řádu svatého Řehoře Velikého (1895, Papežský stát) 60x60pixelů Řád pruské koruny III. třídy (1898, Německo) 60x60pixelů Řád Osmanie II. třídy (1909, Osmanská říše) 60x60pixelů velkokříž Řádu sv. Olafa (1909, Norsko) 60x60pixelů Železný kříž II. třídy (1918, Německo)
Rodina Pocházel z početné rodiny, jako desetiletý chlapec musel u smrtelného lože svého otce přislíbit, že pomůže matce s výchovou a vzděláním mladších sourozenců. Mladší bratr Gubert Ambrosius (1864–1911) sloužil v armádě a dosáhl hodnosti c. k. majora, další bratr Johann Gaudenz (1866–1941) byl zemědělským inženýrem.Johann Gaudenz von Salis-Seewis na webu geni.com dostupné online Nejmladším sourozencem byl Franz Emil (1872–1967), který vystudoval filozofii a stal se knězem, později byl řadu let pomocným biskupem v Záhřebu (1926–1967).Franz Emil von Salis-Seewis na webu catholic-hierarchy dostupné online V jeho domě strávil Johann Ulrich svá poslední léta života.
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 264–265 (heslo Johann Ulrich von Salis-Seewis) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Johann Ulrich von Salis-Seewis na webu austro-hungarian army Johann Ulrich von Salis-Seewis in: Österreichisches Biographisches Lexikon Profesní biografie Johanna Ulricha von Salis-Seewise
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Chorvatští šlechtici Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Generální guvernéři Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Řehoře Velikého Kategorie:Nositelé Železného kříže Kategorie:Nositelé Řádu Osmanie Kategorie:Nositelé Řádu svatého Olafa Kategorie:Narození 8. prosince Kategorie:Narození v roce 1862 Kategorie:Narození v Karlovaci Kategorie:Úmrtí 24. října Kategorie:Úmrtí v roce 1940 Kategorie:Úmrtí v Záhřebu Kategorie:Pohřbení na hřbitově Mirogoj Kategorie:Muži