Josef Polák (též Pollak, 14.3.1891 - 17. října 1939 Praha-Nové Město) byl český strojní inženýr, konstruktér, podnikatel a vynálezce židovského původu, průkopník principu tlakového lití kovů ve výrobě, pomocí stroje se studenou komorou. Byl vlastníkem strojírenské firmy Ing. Josef Polák v Praze a drržitelem několika desítek patentů v Československu i v zahraničí.

Život

Mládí Byl synem Josefa Poláka staršího, velkostatkáře, který změnil předmět svého podnikání na opravárenství a prodej zprovozněných obráběcích strojů.Jiří Dufek, Jan Králík: „Historie automobilů Škoda“: od roku 1905 do současnosti, Grada 2015, str. 104. Josef Polák mladší v této činnosti pokračoval a posléze mu byla zdrojem příjmů pro jeho další činnost, tj. výzkum a vývoj strojů na tlakové lití. Původně byl zaměstnán u firmy Winter a Klepsch v Praze, poté provozoval vlastní zámečnickou dílnu v Praze-Libni na Balabence, kde své stroje na tlakové lití vyvíjel.

Tlakové lití První pokusy s tlakovým litím kovů dělal od začátku dvacátých let 20. století. Navrhl vlastní konstrukční řešení odlévacího stroje, kde byl kelímek s roztaveným kovem oddělen od stroje a tavenina se vlévala do vertikální tlakové komory a stlačeným vzduchem, přičemž byla tlačena do dutiny formy. V Polákově dílně vzniklo v letech 1923 až 1924 první funkční zařízení tohoto typu, kdy byla mosaz vstřikována do formy vzduchem pod tlakem 15 atmosfér (podle jiného zdroje až 60 atmosfér). Zařízení sestávalo z pece vytápěné plynem s kelímkem pro až 50 kg materiálu. Vznikl tak systém tlakového lití Polák, získal řadu patentů, v ČSR patenty č. 13710 v r. 1924 , č. 0030050 v r. 1929 (spoluautor Jindřich Talla, Kleneč), č. 31564 v r. 1930 (spoluautor Jindřich Talla, Kleneč), další patenty získal v Německu, USA, Velké Británii, Itálii či ve Švédsku. Od r. 1929 spolupracoval s rakovnickou firmou Ing. J. Vltavský.http://www.tos-rakovnik.cz/ Jeho výrobu Ing. Polák svěřil továrně J. Vltavského, sám se pak věnoval dalšímu vývoji licích strojů, styku se zákazníky a prodeji. Při předvádění svých licích strojů na veletrhu v Lipsku v r. 1930, Ing. Polák vyvolal veliký zájem odborníků, a dále pak v r. 1931 na veletrhu v Miláně, kde předváděl svůj stroj pro tlakové lití mosazi. Roku 1937 firma vyvinula stroj pro tlakové lití, typ CLP 408/2. Československo se tak ve 20. a 30. letech 20. století stalo přední zemí v oboru tlakového lití.

Zůstává nejasné, kde se do r. 1934 (kdy koupil tovární objekt v Praze Holešovicích) továrna Ing. Poláka nacházela, neboť již koncem dvacátých let musel mít větší provozovnu, než jen zámečnickou dílnu na Balabence. V té době již zaměstnával vysokoškolsky vzdělané odborníky (Ing. Willibald Venus od r. 1931, Ing. Rudolf Březina od r. 1931 prokurista firmy), a své stroje licí prodával i do zahraničí. Podle patentní přihlášky z r. 1922,Patent r. 1922, http://spisy.upv.cz/Patents/FullDocuments/13/13710.pdf Ing. Polák uvádí své působiště v Praze-Smíchově, a pramenSmíchovské továrny a dílny, http://www.starysmichov.cz/view.php?cisloclanku=2008080009 uvádí Nebrichtovu továru v seznamu továren rovněž na Smíchově. Avšak jiné pramenyHana Hlušičková: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku Díl 4http://www.industrialnitopografie.cz/karta.php?zaznam=V004127 uvádějí (koupě a stěhování až v r. 1934) někdejší Nebrichovu továrnu na pletiva v Holešovicích v Dělnické ul. č. 1061/63 (přestavěna roku 2019). Možným vysvětlením výše uvedeného je, že ing. Polák až do roku 1934 ve skutečnosti továrnu nevlastnil, protože ve dvojjazyném adresáři Compass z roku 1923 je uváděn pouze jako jednatel hned dvou velkých podniků, které sídlily na Balabence resp. na Českomoravské třídě s naprosto shodným vybavením a počtem dvaceti zaměstnanců. Tím prvním podnikem byl "Lavecký Maximilan, nové a rekonstruované stroje zejména obráběcí a parní motory". Člen široce rozvětvené rodiny podnikatelů Lavecký přišel z Vídně (Heinerstrasse 20) jako velkoobchodník s kovy a vlastní chemickou a metalografickou laboratoří se sídlem v Revoluční 11, jak dokládá dobová inzerce ve Sborníku československého peněžnictví z roku 1920. Byl také členem představenstva akciové společnosti České metallurgické závody s kapitálem 2 miliony korun. Na Českomoravské měl zastoupení strojíren Sürth, nástroje na stlačený vzduch, kompresory, které používal k tlakovému lití. Druhým podnikem na stejné adrese, kde byl ing. Polák také pouze jednatelem, byla spol. s r.o. "Jindřich Talla, továrna precisních odlitků z bílých kovů, mosazi, bronze a hliníku." s kapitálem 800 tis. korun. Jindřich Talla bydlel v Nuslích v Jaromírově ulici 484 a v roce 1934 koupil vodní mlýn s Francisovou turbínou v Klenči.

Mimo odlévacích strojů se firma zabývala i další strojírenskou činností, mj. servisem automatického promazávacího systému automobilů.

Úmrtí Po začátku německé okupace Čech, Moravy a Slezska v březnu 1939 byl Polák pro svůj židovský původ záhy vyhnán ze své firmy a s rodinou i ze svého domu na pražské Ořechovce. V Polákově továrně následně získal hlavní slovo Němec Ing. Willibald Venus, (10. 2. 1908 – 28. 03. 2002). Na podzim toho roku sice získal povolení k emigraci, patrně za svým starším synem, kterému se již podařilo dostat se do Spojeného království. V noci 17. října (podle jiného pramene 4. října) 1939 v hotelu Ambassador v Praze, kde naposledy nocoval, však zemřel, jen pár hodin před stanoveným odjezdem do exilu.

Po smrti V tlakovém lití (v porovnání s ostatním světem) v neobvyklých množstvích a oborech, jako radiotechnické a navigační přístroje, elektronika pro vybavení letadel, válečných lodí a armády, vyniklo v letech 1935-1945 Nacistické Německo. Užívalo tuto technologii v obrovském množství typů i počtu výrobků, a to i v případech, kdy se v jiných státech používalo lisování z plechu. Německé továrny pro účely elektroniky a radiotechniky vyvinuly neobvyklé a převratné prostorové uspořádání přístrojů – průkopníkem byla firma LORENZ A. G., postupně se přidávaly firmy Telefunken, AEG, Siemens, SABA, a další. Vytvářely tak výrobky mimořádné technologické úrovně a kvality provedení. Firmy vyrábějící pro uvedené použití odlitky (Nüral, Mahle a další), ve velké míře používaly stroje firmy Polak Praha, nebo jejich kopie. Dokumentuje to spis dvou amerických odborníků,Joseph John Lowe, A. T. Lillegren: German Die-casting Plants. (Stroje Polak str. 4, 8, 9 a další), https://www.cdvandt.org/CIOS-XXVII-76.pdf zkoumajících strojní vybavení a technologie tlakového lití továren v obsazeném Německu roku 1945. V tom se ukazuje obrovský světový vliv invence a píle Ing. Josefa Poláka.

V roce 1945 byla Polákova továrna znárodněna.

Rodina S manželkou počali dva syny a dceru. Z rodiny Polákovy přežil následky holokaustu pouze starší syn, který stačil včas odjet do Británie. Zde posléze založil firmu na tlakové lití pod názvem Proma (Progress Maschienen). Jiří Dufek, Jan: Králík Historie automobilů Škoda: od roku 1905 do současnosti, Grada 2015, str. 104.

Odkazy

Reference

Literatura Auto. Praha: Čs. klub automobilistů, 1937, 19(14), s. II. Dostupné online

Kategorie:Čeští podnikatelé Kategorie:Čeští vynálezci Kategorie:Čeští inženýři Kategorie:Úmrtí v roce 1939 Kategorie:Čeští konstruktéři Kategorie:Úmrtí v Praze Kategorie:Muži Kategorie:Inženýři 20. století Kategorie:Židovští podnikatelé Kategorie:Židé v Praze Kategorie:Úmrtí na Novém Městě (Praha 2) Kategorie:Osoby s nejistým datem narození Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí