Josef Gonic (4. března 1902 Kyjov – 18. července 1949 Věznice Pankrác) byl český voják a protikomunistický odbojář odsouzený komunistickým režimem k trestu smrti a popravený v roce 1949.
Životopis Narodil se v roce 1902 v Kyjově. Po absolvování základní školní docházky navštěvoval do roku 1920 reálnou školu v Hodoníně. Oženil se v roce 1929. V roce 1930 se mu narodila dcera.
Vojenská kariéra V roce 1921 začal studovat na Vojenské akademii v Hranicích. Studium na ní dokončil v srpnu 1923. V září téhož roku nastoupil jako poručík u pěšího pluku č. 39 v Petržalce. V říjnu 1928 byl poté povýšen do hodnosti nadporučíka a v roce 1931 do hodnosti kapitána. Z Bratislavy pak odešel až v dubnu 1934. Poté započal studium na Vysoké škole válečné. Studium na ní ukončil v červnu 1936. Od srpna téhož roku do září 1938 poté působil u bratislavské 9. divize. V létě 1938 poté začal působit ve 4. oddělení VII. sboru. V červenci 1937 byl povýšen do hodnosti štábního kapitána. Od září 1938 poté působil jako přednosta 4. oddělení štábu hraničního pásma XV v Banské Bystrici. Po okupaci Československa v březnu 1939 a vyhlášení Slovenského štátu byl v červnu 1949 demobilizován a nuceně přemístěn do Prahy.
Druhá světová válka V červenci 1939 začal pracovat jako referent a vrchní komisař oddělení mezd na ministerstvu zdravotnictví a sociální správy. V roce 1940 se stal členem protinacistického odboje. Spolupracoval přitom mj. s bratrancem své ženy, který byl v roce 1942 gestapem dopaden a popraven. Byl i členem Obrany národa. V rámci své činnosti v této organizaci odposlouchával telefonní hovory Němců a snažil se zabránit odvedení Čechů k totálnímu nasazení. V červnu 1943 poté vykonával zaměstnání podobného charakteru na Úřadu práce v Pardubicích. Ke konci druhé světové války měl být totálně nasazen, nicméně vzhledem k fingování nemoci se mu totálnímu nasazení nakonec podařilo vyhnout.
Pražské povstání V roce 1945 se účastnil Pražského povstání, přičemž již v den jeho vypuknutí opět nastoupil vojenskou službu. Během povstání se mu podařilo odzbrojit a zajmout dva německé vojáky. Později byl členem štábu v úseku Praha-Střed. Ke konci povstání pak působil jako velitel obrany kasáren Jiřího z Poděbrad. V rámci obrany těchto kasáren měl zásadní podíl na záchraně jeho vojenské skupiny. Poté se účastnil bojů u Stavovského divadla. Od května do června 1945 byl zároveň velitelem pluku Revoluční gardy, přičemž za svou činnost byl oceněn medaili za chrabrost.
Po válce Později byl se zpětnou platností ke květnu 1943 povýšen na majora generálního štábu. Stal se rovněž referentem třetího oddělení generálního štábu. V říjnu 1946 se stal podplukovníkem generálního štábu. Jako referent poté působil i od listopadu 1947, tentokrát u skupiny silniční dopravy 7. oddělení Hlavního štábu.
Po únoru 1948 náhled|Památník na Pankráci Po komunistickém převratu v roce 1948 se stal členem protikomunistického odboje. Stal se přitom členem odbojové skupiny Praha – Žatec, která měla chtít podle obvinění Státní bezpečnosti uskutečnit státní převrat. Ten se měl původně konat v únoru 1949, později byl přesunut na začátek března 1949. Převrat měli vést Karel Sabela a Miloslav Jebavý, přičemž do jeho plánu měl Gonice v lednu 1949 zasvětit Vilém Sok-Sieger. S tím měl poté plánovat obsazení budov Ministerstva obrany a Hlavního štábu. náhled|Pamětní deska na budově generálního štábu v Praze Na začátku března 1949 (tedy krátce před údajným začátkem převratu) byl v rámci Akce Norbert zatčen, v dubnu 1949 na něj pak bylo podáno trestní oznámení. V květnu 1949 se ještě formálně stal členem 12. divize v Litoměřicích, tou dobou byl však již dva měsíce ve vazbě. V té byl podle pozdějších svědectví během výslechů mučen. Za trestné činy velezrady a vyzvědačství byl v politickém procesu poté v červnu 1949 odsouzen k trestu smrti. Po zamítnutí odvolání byl v červenci 1949 popraven. náhled|upright=1|Pamětní deska na žatecké radnici náhled|Symbolický hrob Josefa Gonice na Čestném pohřebišti popravených a umučených z padesátých let (III. odboj) na Ďáblickém hřbitově v Praze. Není ovšem vůbec jasné, nakolik byla obvinění vykonstruovaná a zda se měl převrat skutečně odehrát, či zda šlo pouze o vymyšlené spiknutí Státní bezpečnosti, která se takto chtěla zbavit demokraticky smýšlejících členů v armádě. Na jeho památku bylo instalováno několik pamětních desek.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Literatura
BRET, Jan. 22 oprátek. Praha: Ministerstvo obrany České republiky – AVIS, 1999. 190 s. .
Kategorie:Českoslovenští vojáci Kategorie:Absolventi Vojenské akademie v Hranicích Kategorie:Absolventi Vysoké školy válečné Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Osobnosti Pražského povstání Kategorie:Osobnosti československého protikomunistického odboje Kategorie:Oběti komunistického režimu v Československu Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení lidé Kategorie:Nositelé Československé medaile za chrabrost před nepřítelem Kategorie:Narození 4. března Kategorie:Narození v roce 1902 Kategorie:Narození v Kyjově Kategorie:Úmrtí 18. července Kategorie:Úmrtí v roce 1949 Kategorie:Úmrtí v pankrácké věznici Kategorie:Muži