Signalizační systém č. 5 (SS5) je multifrekvenční (MF) systém telefonní signalizace, který se používal od 70. let 20. století pro automatické spojování mezinárodních hovorů (). Mezinárodně byl označován CCITT5 nebo CC5.ITU-T Recommendation Q.140-Q.180 - Specifications of Signalling System No. 5 Byl také přezdíván , protože se používal pro první automatické spojování hovorů mezi Evropou a Severní Amerikou.
Signalizační systémy v té době používaly signalizaci v přenosovém kanálu, což znamená, že signalizace používala stejný kanál jako médium (hovor), který řídily. SS5 byl navržený pro mezikontinentální provoz, pro který se obvykle používaly dlouhé pozemní a podmořské kabely a družicové spojení přes geostacionární družice. Páteřní linky používající satelitní spoje využívaly potlačování ozvěny realizované v jejich koncových bodech. SS5 byl speciálně navržen tak, aby fungoval na těchto spojích.
SS5 je založen na multifrekvenční (MF) signalizaci Bell System známého v CCITT jako Regional System R1, a používal šest signalizačních frekvencí: 700 Hz (A), 900 Hz (B), 1100 Hz (C), 1300 Hz (D), 1500 Hz (E) a 1700 Hz (F). Prvních pět frekvencí se používalo v kódu dva z pěti pro reprezentaci číslic telefonního čísla, a poslední frekvence v kombinace s jednou další reprezentovala začátek nebo konec posloupnosti číslic. Kombinace dvou frekvencí sloužily pro kódování následujících signálů: Dvojice frekvencí Kód Signál A B C D E F X X 1 číslice 1 X X 2 číslice 2 X X 3 číslice 3 X X 4 číslice 4 X X 5 číslice 5 X X 6 číslice 6 X X 7 číslice 7 X X 8 číslice 8 X X 9 číslice 9 X X 0 číslice 0 X X 11 kód 11 nebo předvolba pro dosažení libovolného mezinárodního operátora v zemi X X 12 kód 12 nebo předvolba pro dosažení určitého mezinárodního operátora v zemi X X 13 kód 13, klíčovací předvolba (KP1) kde následující číslice neobsahují kód země (terminálový provoz) X X 14 kód 14, klíčovací předvolba (KP2) kde následující číslice obsahují kód země (tranzitní provoz) X X 15 kód 15, kód ukončení klíčování (KF nebo End-of-keying), který dává registru pokyn, aby nečekal na další číslice
Frekvenční kód 2 ze 6 se používal pro předávání číslic mezi registry v tradičních mezinárodních ústřednách. Každá číslice trvala 55 ms s 55 ms mezičíslicovou pauzou () a posloupnost byla posílána bez prodlev zjištění, aby potlačování ozvěn nevypnul dopředný přenos, protože spoje byly často satelitní. Prvním kódem byl klíčovací prefix (a KP) pro indikaci cílového nebo tranzitního spojení a posledním kódem byl kód 15 neboli konec klíčování (KF).
Kromě toho se pro linkovou signalizaci používal dvoufrekvenční kód (2VF), který používal vázaná posloupnosti frekvencí 2400 Hz a 2600 Hz místo souvislého tónu SF, aby došlo k obsazení linky na začátku spojení přes daný spoj a jejímu uvolnění na konci hovoru – dlouho poté, co cenný registr poslal 15 nebo KF a odpojil se od hovoru. Tento linkový signalizační prvek byl 2VF, aby se zavedla možnost více významů a vypnutí tónu naprázdno, aby stovky kanálů v přenosovém médiu nevysílaly současně tyto tóny.
Zneužití a podvody Nedostatky SS5 byly široce známy jako příčina „Blue box podvodů“, které umožňovaly telefonním phreakerům, jakými byl např. Captain Crunch (John Draper), zneužívat telefonní systém a uskutečňovat telefonní hovory zdarma, případně využívat další funkce. SS5 byl zneužíván vysláním signálu „seize“, který simuloval z účastnické telefonní linky vzdálenou ústřednu, která neměla žádné prostředky pro zjištění, že signalizace nepochází z legitimní ústředny.
Toto podvody byly důvodem pro rozšíření Signalizačního systému č. 7 (SS7) jako náhrady za SS5.
Odkazy Reference
Související články Signalizační systém č. 6
Kategorie:Signalizace (telekomunikace)