Jevgenij Ivanovič Balabin ( Евгений Иванович Балабин), narozen 22. prosince 1879 na kozácké stanici u řeky Manyč v oblasti Donského vojska, Ruské impérium – zemřel 27. října 1973 v Rakousku, byl ruský velitel, kozák, pedagog a člen předsednictva KONR.

Mládí Pocházel ze šlechtické rodiny z oblasti Donského vojska. Vyrůstal poblíž hřebčína pro kozácké koně. V roce 1900 vystudoval Novočerkasskou kadetní školu a Nikolajevské jízdní učiliště. Jako praporčík ( Хорунжий) byl zařazen do gardy kozáckého pluku. V roce 1912 byl povýšen na esaula (kapitána) a od 25. dubna 1913 velel kozácké setnině.

První světová válka Na frontě byl nasazen od prvního dne války. V roce 1915 působil jako pobočník velitele bojové části pluku. Od 30. dubna 1916 byl velitelem 12. donského kozáckého pluku generála-polního maršála knížete Potěmkina Tavrijského.

Na jaře 1917 byl povýšen na generálmajora za chrabrost a vynikající plnění bojových úkolů. Dne 19. srpna 1917 byl jmenován velitelem 2. brigády 9. donské kozácké divize a od 9. ledna 1918 se stal velitelem této divize, sídlící v Novočerkassku.

Ruská občanská válka Od počátku Ruské občanské války bojoval na straně bílých oddílů. V roce 1918 velel obraně Novočerkasska. Po zvolení P. N. Krasnova atamanem donské armády byl jmenován členem Donské vlády a vedoucím armádního oddělení chovu koní.

20. července 1919 byl rozkazem donské armádě povýšen na generálporučíka.

6. března 1920 spolu se zbytky donského vojska opustil Novorossijsk. Od 16. března 1920 zastával v Sevastopolu funkci předsedy Komise pro záchranu majetku Donského vojska.

Emigrace mezi válkami Po porážce bílých armád byl evakuován do Istanbulu (Konstantinopol), kde působil jako vychovatel na Ruském reálném reformovaném gymnáziu Všeruského svazu měst v Konstantinopoli. Následně se v roce 1921 usadil v Československu v Moravské Třebové, kde působil na ruském gymnáziu. Škola byla od roku 1935 přesunuta do Prahy, kde jako pedagog pracoval až do roku 1939, kdy byl penzionován.

Druhá světová válka Od roku 1939 zastával funkci atamana kozáků Protektorátu Čechy a Morava a po napadení SSSR v roce 1941 se podílel na formování kozáckých jednotek v sestavě wehrmachtu.

Od roku 1940 byl odpovědným redaktorem časopisu Vestnik Obščekazačjego objedinenija v Protektorate Čechija i Moravija. Od roku 1940 stanul v čele Všekozáckého spolku v Německé říši, na Slovensku a v Maďarsku. Tuto funkci zastával až do roku 1945 do zániku spolku.

Z tohoto titulu byl v roce 1944 generálem Vlasovem přizván do jeho hnutí. Do činnosti se zapojil jako člen předsednictva KONR a účastnil se jeho ustavení v Praze 14. listopadu 1944. Dne 6. prosince 1944 o hnutí generála Vlasova napsal svému příteli toto:"Hnutí generála Vlasova je jedinou nadějí na záchranu naší trýzněné vlasti a všichni jeho věrní synové musí vydat veškerou svou sílu, aby podpořili toto hnutí. Musíme se zapojit do boje proti bolševismu a nečekat na hodinu, kdy přijde židovský komisař a hrubě nás postaví ke zdi..."Kozácký generál Balabin v KONR však kozáky zastupoval jen formálně, a proto s ním generál Vlasov nepočítal na velitelské místo. Kozáky bojující na straně Německa v té době reprezentovaly především osobnosti Krasnova a Domanova. V hnutí podléhal přímo náčelníkovi štábu KONR Truchinovi, ale skutečně nevelel žádné významnější síle, byť formálně velel 1. donskému pěšímu pluku.

Emigrace po válce Balabin nebyl sovětským občanem, proto se na něj nevztahovalo ujednání Jaltské konference o vydávání sovětských občanů do SSSR, ale z důvodů své činnosti v KONR měl důvodné obavy z vydání. Proto se raději ukrýval v rozmezí května 1945 až do května 1947 poblíž města Salcburku, aby nakonec zvolil emigraci do Chile. Jedna z jeho dcer (Lydia) zůstala žít v Praze a pokoušela se ho přemluvit k návratu do Československa. Tento návrat odmítl. V roce 1959 se přestěhoval ke své dceři Olze do Vídně, kde také sepsal své paměti. Ve Vídni také zemřel a je pohřben na ruském oddělení Ústředního vídeňského hřbitova.

Literární tvorba Je autorem knihy Daleké a blízké, staré a nové ( Далекое и близкое, старое и новое) , která popisuje v memoárové podobě osudy šlechtického rodu Balabinů a jeho vlastní osud v kontextu občanské války v Rusku. Knihu sespal v exilu v Chile.

Odkazy

Poznámky

Reference

Externí odkazy

Hodnosti v kozácké armádě v letech 1884-1917

Kategorie:Kozáci Kategorie:Bělogvardějci Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Ruské osobnosti první světové války Kategorie:Osobnosti ruské občanské války Kategorie:Osobnosti druhé světové války Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Narození v roce 1879 Kategorie:Narození 22. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1973 Kategorie:Úmrtí 29. října Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži