Heinrich Rudolf Vinzenz rytíř von Keil (15. ledna 1829 Opava – 1. února 1911 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1848, vyznamenal se během revolučních let 1848–1849 a v roce 1855 byl povýšen do šlechtického stavu. Jako vyšší důstojník později působil u ženistů na různých místech monarchie a uplatnil se i jako pedagog. V armádě nakonec dosáhl hodnosti polního podmaršála (1884) a svou kariéru završil jako divizní velitel v Banja Luce a Lublani.
Životopis náhled|vlevo|Erb Heinricha Keila při povýšení do stavu rytířů (1855) Pocházel z rodiny, která v roce 1803 přesídlila z Ratiboře do Opavy a později v 19. století patřila k významným průmyslnickým klanům v oblasti kovoprůmyslu na Ostravsku.MYŠKA, Milan a kolektiv: Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska; Ostravská univerzita Ostrava, 2003; s. 213–214 (heslo Keil) ISBN 80-7042-612-8 Narodil se jako nejmladší syn Vinzenze Keila (1778–1836),Rodina Vinzenze Keila na webu geni.com dostupné online který jako první z rodiny začal podnikat v oboru zpracování železa. Heinrich vstoupil do armády v roce 1848 a již během revolučních let 1848–1849 se vyznamenal v bojích v Uhrách. V roce 1850 byl povýšen na nadporučíka a sloužil v Krakově, později byl v hodnosti kapitána přeložen jako štábní důstojník k námořnímu úřadu v Pule (1855).Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1855; s. 663, 1015 dostupné online Později působil u velitelství spolkové pevnosti v Mohuči,Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1861–1862; Vídeň, 1862; s. 488 dostupné online několik strávil u posádky ve Znojmě a uplatnil se mimo jiné jako pedagog na Technické vojenské akademii ve Vídni.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthums 1865; Vídeň, 1865; s. 488 dostupné online V hodnosti majora působil na ženijním odboru ministerstva války a nadále vedl kurzy pro ženijní důstojníky.Kais. Königl. Militär Schematismus 1872; Vídeň, 1872; s. 78 dostupné online V roce 1874 byl povýšen na plukovníkaHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1876; Vídeň, 1876; s. 229 dostupné online a stal se velitelem ženistů v Krakově.Kais. Königl. Militär Schematismus 1875; Vídeň, 1874; s. 122 dostupné online
V roce 1879 byl povýšen do hodnosti generálmajoraHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1880; Vídeň, 1880; s. 243 dostupné online a jmenován šéfem ženijního štábu u zemského velitelství ve Vídni,Kais. Königl. Militär Schematismus 1880; Vídeň, 1879; s. 91 dostupné online kde byl od roku 1881 velitelem 20. pěší brigády.Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 121 dostupné online K datu 1. května 1884 získal hodnost polního podmaršála a převzal velení 13. pěší divize v Banja Luce.Kais. Königl. Militär Schematismus 1886; Vídeň, 1885; s. 119 dostupné online Jako velitel 28. pěší divize byl v roce 1886 přeložen do Lublaně.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1887; Vídeň, 1887; s. 35 dostupné online K datu 1. května 1890 byl penzionovánSlužební postup Heinricha Keila in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 84 dostupné online a od té doby žil v soukromí ve Vídni.
Za zásluhy během revoluce 1848-1849 získal již ve dvaceti letech Řád železné koruny III. třídy a na základě řádových stanov byl v roce 1855 povýšen do šlechtického stavu s titulem rytíř. Za účast v prusko-rakouské válce se stal nositelem Vojenského záslužného kříže (1866). V zahraničí obdržel ruský Řád sv. Anny III. třídy s válečnou dekorací, dále byl komandérem italského Řádu koruny a velkodůstojníkem francouzského Řádu čestné legie.Přehled řádů a vyznamenání Heinricha Keila in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 290 dostupné online
Rodina Byl dvakrát ženatý, jeho první manželkou se v roce 1861 stala Georgina von Brentano (1842–1867), po ovdovění se podruhé oženil v roce 1871 s Hermínou Zimburgovou (1848–1925).Rodina Heinricha Keila na webu geni.com dostupné online Z prvního manželství pocházel syn Franz (1862–1945), který sloužil u c. k. námořnictva a za první světové války dosáhl hodnosti admirála. Dcera Luisa (*1866) byla manželkou generála Ludwiga Matuschky. Z druhého manželství se narodil syn Heinrich Anton (1872–1948), který sloužil v armádě a za první světové války dosáhl hodnosti podplukovníka.
Heinrichův starší bratr Julius (1820–1860) rozvinul rodinné podnikatelské aktivity na Opavsku a Ostravsku, v další generaci byli bratři Heinrich (1856–1914) a Viktor (1860–1923) za zásluhy v oblasti průmyslu povýšeni do šlechtického stavu.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2018; Praha, 2012; s. 186–192 (heslo Keil z Bündten a Keil z Eichenthurnu) ISBN 978-80-904241-9-7
Odkazy Reference
Literatura VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2015; Praha, 2011; s. 198–200 (heslo Keil) ISBN 978-80-904241-6-6
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu svaté Anny Kategorie:Nositelé Řádu italské koruny Kategorie:Velkodůstojníci Řádu čestné legie Kategorie:Narození 15. ledna Kategorie:Narození v roce 1829 Kategorie:Narození v Opavě Kategorie:Úmrtí 1. února Kategorie:Úmrtí v roce 1911 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži