Air Greenland A/S (dříve Grønlandsfly), také znám jako Greenlandair, je vlajkový letecký dopravce Grónska. Je vlastněn grónskou vládou. Firma provozuje flotilu 30 letounů, která se skládá z jednoho dopravního letounu pro transatlantické lety, 9 letadel s pevnými křídly pro domestické lety a 20 vrtulníků pro přestupy do menších komunit země. Lety do heliportů a helistopů ve vzdálených osadách jsou provozovány na zakázku pro grónskou vládu.

Kromě pravidelných a vládních letů do většiny osad v zemi provozuje dopravce také vzdálené výzkumné stanice, charterové lety pro turisty, grónský energetický a těžební průmysl a záchranné operace. V roce 2023 společnost přepravila 459 000 pasažérů.

Historie

60. léta 20. století vlevo|náhled|Letouny DHC-6 Twin Otter byly používány pro ambulantní a charterové lety, například na výzkumnou stanici Summit Camp Společnost byla založena 7. listopadu 1960 jako Grønlandsfly společnostmi Scandinavian Airlines System (SAS) a Kryolitselskabet Øresund s cílem zásobovat stanice systému DEW v Sisimiutu a Kulusuku. Pro tento účel byl brzy s americkým letectvem uzavřen kontrakt a z Islandu pronajat Douglas DC-4 a z Kanady dva Sikorsky S-55. Od letecké společnosti KGH, která v Grónsku působila od roku 1958, přebrala smlouvy o pronájmu letadel s posádkou. Smlouvy zahrnovaly letouny PBY Catalina a Twin Otter.

V roce 1962 začala firma provozovat lety s pasažéry. K nim využívala letouny PBY Catalin a Twin Otter, jenž mohly přistát na sněhu a ledě. Přestože oba modely měly nízkou kapacitu (20 cestujících v PBY Catalině a 8–9 v Twin Otteru), společnost brzy každoročně přepravovala až 14 000 pasažérů. Většina z nich cestovala z a do Kangerlussuaqu, kde měla SAS linku do Dánska.alt=Sikorsky S-61N, jeden z prvních letounů ve flotile Air Greenland. Je z většiny bílý, jen v dolní a horní části se nachází červená. Jde o vrtulník.|náhled|Sikorsky S-61N, jeden z prvních letounů ve flotile Air Greenland|vlevoV sobotu 12. května 1962 se společnosti stala první velká nehoda – v Nuuku (tehdy Godthåb) se během přistání kvůli nezavřeným dveřím silně poškodila PBY Catalina, která na palubě nesla 21 osob (včetně tříčlenné posádky). V důsledku nehody zemřelo 15 cestujících, což společnost vedlo k rozhodnutí nahradit hydroplány s vrtulníky. V roce 1965 dorazily společnosti dva koupené Sikorsky S-61, které začala používat na pasažérské lety do odlehlých měst. V šesti sídlech byly vybudovány heliporty.

Zpočátku byli zaměstnanci aerolinie školeni u společnosti SAS v Dánsku; to se změnilo v roce 1966, kdy společnost začala své dopravní asistenty cvičit sama.

70. léta 20. století V 70. letech 20. století začala společnost výrazně investovat do nových helikoptérových spojení, kterých ke konci dekády bylo již 8. Ve městech po celém západním pobřeží Grónska byly budovány heliporty. V roce 1972 byly na ostrově Ammassalik (kde se nachází Tasilaaq) uvedeny do provozu první vrtulníky a o tři roky později byly v Thule zavedeny lokální lety. V roce 1974 začala společnost školit první mechaniky. náhled|Ranvej na Letišti Nuuk Grønlandsfly začala provozovat pátrací záchranné operace, sanitní lety a lety s těžkým nákladem, jenž byl lany připevněn k letounům. V roce 1972 založila dceřinou společnost Greenlandic Charter, která měla na starosti lety s vrtulníkem Bell 206 do zinkového dolu v Maamoriliku a pronajímala své stroje v souvislosti s těžbou ropy v Anglii, Skotsku, Irsku, Norsku, Kanadě, Aljašce a Nizozemí. Vrtulníky S-61 byly vylepšeny lepšími navigačními systémy a v roce 1976 jim bylo uděleno povolení pro lety za tmy. Stejného roku uzavřela aerolinie kontrakt s dánskou vládou ohledně pozorování ledu z letiště Narsarsuaq. Společnost už dříve své vybavení vládě pronajímala, ale nyní měla pozorování provádět sama. Pro úkol byly použity letouny Twin Otter.

V roce 1979 byla v Nuuku vybudována přistávací dráha s délkou 950 metrů. Společnost posléze koupila – jako jedna z prvních – letouny Dash-7. První z nich byl doručen 29. září 1979.

Každoroční počet cestujících se ke konci dekády navýšil na 60 000.

80. léta 20. století Roku 1981 začala společnost provozovat svou první mezinárodní linku, mezi městy Nuuk a Iqaluit. Stejného roku byla otevřena linka do Reykjavíku, která začínala v Narsarsuaqu a vedla přes Kulusuk.

V roce 1984 otevřela grónská vláda v Ilulissatu přistávací dráhu s délkou 850 metrů. Brzy následovala i ranvej v Kulusuku. Roku 1986 otevřela aerolinie ve spolupráci s Icelandair trasu Narsarsuaq-Keflavík-Kodaň, která měla konkurovat letům do Dánska od SAS (jenž měla v té době většinový tržní podíl). V Ilulissatu převzala Hotel Arctic.

Počet zaměstnanců se pohyboval kolem 400. Roli pilotů začali zastávat první gróňané a počet cestujících se ke konci desetiletí pohyboval kolem 100 000.

90. léta 20. století alt=Letoun Boeing 757-200 s nápisem Air Greenland.|náhled|Kunuunnguaq Na začátku 90. let se společnost rozhodla SAS konkurovat ještě více, a to nahrazením linky Narsarsuaq-Keflavík-Kodaň přímou linkou Narsarsuaq-Kodaň. Ta byla provozována s letouny, které byly pronajaté od Maersk Air.

V květnu 1998 otevřela aerolinie novou linku Kangerlussuaq-Kodaň, na které začala využívat svůj první dopravní letoun – Boeing 757-200, jenž nesl jméno Kunuunnguaq na počest grónského průzkumníka Knuda Rasmussena.

Grónská vláda začala masivně investovat do nových letišť. Ke konci 90. let byla otevřena nová letiště v Aasiaatu, Maniitsoqu, Sisimiut, Qaarsutu a Upernaviku. I přesto ale byla velká část cestujících a nákladu stále transportována helikoptérami. Ty létaly hlavně ve východním a jižním Grónsku a v zálivu Disko, kde nebyly žádné ranveje ještě vybudovány.

V roce 1999 přepravila společnost kolem 282 000 cestujících.

0. léta 21. století Na sklonku tisíciletí nahradila Grønlandsfly svého ředitele Petera Ficha, který nebyl schopen splnit ani požadavky grónské vlády ohledně rozvoje dopravní sítě v zemi, ani požadavky představenstva ohledně rozvoje turismu, nižších cenách letenek a vyšším profitu. V roce 2000 činily ztráty 30 milionů dánských korun. Společnost navíc přišla o lukrativní kontrakt ze strany Tusass ohledně přepravy pošty, který připadl konkurenční dánské Air Alpha Greenland. Fichovou náhradou byl Finn Øelund. Jeho předchozí rolí bylo v představenstvu reprezentovat SAS, která ve společnosti vlastnilo 37,5 %. Roku 2001 bylo pod Øelundovým vedením propuštěno 54 zaměstnanců. Nový ředitel společnosti si také postěžoval, že "vláda země nutí společnost provozovat ztrátové lety do odlehlých lokací".

Přestože Øelund v roce 2001 doufal ve výdělek 30 milionů DKK, konečná částka se pohybovala kolem 7 milionů. K tomu negativně přispěla stávka zaměstnanců, která z velké části přerušila turistickou sezónu roku. 18. dubna 2002 změnila aerolinie svůj název z Grønlandsfly na Air Greenland.alt=Červený letoun Airbus 330-200 společnosti Air Greenland.|náhled|Norsaq V druhé polovině roku 2002 uzavřela SAS linku Kangerlussuaq-Kodaň, což uvolnilo prostor pro Air Greenland. V listopadu nasadila firma na linku nový Airbus 330-200, který pojmenovala Norsaq. Roku 2003 ji Øelund opustil a odešel do Maersk Air, na pozici ředitele byl tak dosazen Flemming Knudson. Stejného roku byl společnosti udělen pětiletý kontrakt od amerického letectva na lety mezi leteckou základnou Thule a Kodaní. Po jeho vypršení byl neustále obnovován. Na jaře 2003 otevřela společnost linku mez Akureyri a Kodaní, kvůli nízké poptávce byla však po půlroce uzavřena. Stejný osud potkal spojení mezi Grónskem a Baltimorem v roce 2007.

Svou první akvizici jiné aerolinie provedla Air Greenland 28. července 2006, kdy přebrala Air Alpha Greenland, provozovatele vrtulníkových letů v zálivu Disko a ve východní části země. Roku 2007 Knudson odešel z firmy a nahradil ho Michael Binzer. Jeho cíly byla větší komercializace a soběstačnost pod plánem Qarsoq 2012.

1. října 2007 zavedla společnost nový systém elektronických letenek. Za rok 2009 přepravila kolem 399 000 pasažérů a zaměstnávala 650 osob.

10. léta 21. století Kvůli technickým potížím pozastavila Air Greenland 1. ledna 2010 svou účast ve věrnostním programu EuroBonus společnosti SAS. V roce 2011 byla pozastavena nonstop linka z Narsarsuaqu do Kodaně. Roku 2015 koupila 30% akcií v islandské letecké společnosti Norðurflug.náhled|Dash-8 V roce 2010 firma zakoupila své první dva letouny Dash-8. Do roku 2015 s nimi nahradila všechny Dash-7. V roce 2019 nahradila všechny své helikoptéry King Air 200 s King Air 250. Stejného roku se SAS a Dánsko rozhodly prodat své akcie v Air Greenland Grónsku, což z aerolinie učinilo společnost 100 % vlastněnou grónskou vládou.

V roce 2013 se ředitelem společnosti stal Michael Højgaard. Roku 2017 odešel a byl nahrazen Jacobem Nitterem Sørensenem.

20. léta 21. století Kvůli pandemii covidu-19 byla společnost v roce 2020 nucena zrušit 95 pozic. Roku 2021 podepsala s grónskou vládou nové desetileté kontrakty, které jí umožnily nahradit helikoptéry Bell 212 s Airbus H155. 7. prosince 2022 firma obdržela v Toulouse svůj nový A330-880neo, pojmenovaný Tuukkaq. Do provozu byl uveden 19. prosince a nahradil 24 let starý Norsaq.

Destinace ZeměMěstoLetiště DánskoBillundLetiště BillundKodaňLetiště Kodaň GrónskoAappilattoq (Avannaata)Helistop Aappilattoq (Avannaata)Aappilattoq (Kujalleq)Helistop Aappilattoq (Kujalleq)AasiaatLetiště AasiaatAkunnaaqHelistop AkunnaaqAlluitsup PaaHelistop Alluitsup PaaAmmassivikHelistop AmmassivikArsukHelistop ArsukAttuHelistop AttuIginniarfikHelistop IginniarfikIkamiutHelistop IkamiutIkerasaarsukHelistop IkerasaarsukIkerasakHelistop IkerasakIlulissatLetiště IlulissatInnaarsuitHelistop InnaarsuitItilleqHelistop ItilleqIsortoqHelistop IsortoqIttoqqortoormiitLetiště Nerlerit Inaat Helistop IttoqqortoormiitKangaatsiaqHeliport KangaatsiaqKangerlussuaqLetiště KangerlussuaqKangersuatsiaqHelistop KangersuatsiaqKitsissuarsuitHelistop KitsissuarsuitKuummiutHeliport KuummiutKullorsuaqHelistop KullorsuaqKulusukLetiště KulusukManiitsoqLetiště ManiitsoqNanortalikHeliport NanortalikNarsarmijitHelistop NarsarmijitNarsarsuaqLetiště NarsarsuaqNarsaqHeliport NarsaqNiaqornaarsukHelistop NiaqornaarsukNiaqornatHeliport NiaqornatNuukLetiště NuukNuussuaqHelistop NuussuaqQaanaaqLetiště QaanaaqQaarsutLetiště QaarsutQaqortoqHeliport QaqortoqQasigiannguitHelistop QasigiannguitQeqertarsuaqHeliport QeqertarsuaqQeqertaqHelistop QeqertaqPaamiutLetiště PaamiutPituffikLetecká základna ThuleSaattutHelistop SaattutSaqqaqHelistop SaqqaqSarfannguitHelistop SarfannguitSermiligaaqHelistop SermiligaaqSiorapalukHelistop SiorapalukSisimiutLetiště SisimiutTasiilaqHelistop TasiilaqTasiusaq (Avannaata)Helistop Tasiusaq (Avannaata)Tasiusaq (Kujalleq)Helistop Tasiusaq (Kujalleq)TiniteqilaaqHelistop TiniteqilaaqUkkusissatHelistop UkkusissatUpernavikLetiště UpernavikUpernavik KujalleqHelistop Upernavik KujalleqUummannaqHelistop Uummanaaq IslandKeflavíkLetiště Keflavík Zdroj:

Flotila LetounPočetCestujícíPoznámkyRef.BECelkemAirbus A330-800neo142263305Airbus H12511 - -5Dříve známý jako AS350Airbus H1557 - -13Airbus H2252 - -19Používán pouze pro SARBombardier Dash 8803737Beech King Air 2001 - -8Používán pouze pro MEDEVAC Zdroje:

Struktura alt=Sídlo Air Greenland v Nuuku. Je zachycen hlavně vstup, nad kterým se nachází červené cedule s názvem společnosti. Celá budova je prosklená a má tmavě šedou konstrukci.|náhled|Sídlo Air Greenland v Nuuku. Air Greenland je registrována jako akciová společnost. Sídlí v Nuuku.

Vlastnictví 29. května 2019 odkoupila grónská vláda za 461 milionů dánských korun akcie Greenland Air od SAS Group (37,5 %) a dánské vlády (25 %), díky čemuž se stala jediným vlastníkem. Společnost je pod kontrolou Ministerstva bydlení a infrastruktury, které dohlíží na rozvoj dopravy v Grónsku a ovládá Mittarfeqarfiit.

Správa

Výkonná rada