Illesházyové (uvádění též jako Illésházy nebo Illyesházy, Illésházy család, Iléšháziovci) byl uherský šlechtický rod, který sehrál důležitou úlohu v historii Uher v 16.–19. století.Ottův slovník naučný, díl XII.; Praha, 1897 (reprint 1998), s. 513–514 (heslo Illésházy) ISBN 80-7185-157-4 Nejstarší historické zmínky spadají do 12. století, společný původ měli s později významnou rodinou knížat Esterházyů. Své jméno odvozovali od nejstaršího sídla Illésháza (dnešní Eliášovce na Slovensku). V 16. století patřili k vůdcům protestantské opozice v Uhrách a v několika generacích se členové rodu zapojili do protihabsburských povstání. Přesto postupně v různých historických obdobích získali hraběcí titul (1600, 1631, 1678). Nejvýznamnější osobností rodu byl Štěpán I. Illesházy (1541–1609), který ve své kontroverzní politické kariéře nakonec dosáhl funkce uherského palatina. Díky sňatku a vlastním nákupům položil také základy rodového bohatství v Horních Uhrách (Trenčín). Hlavním sídlem byl původně hrad Trenčín, již v 17. století potomci přesídlili do nedalekého pohodlnějšího zámku v Dubnici nad Váhom. V 17.–19. století drželi také rozsáhlé statky na Moravě (Vsetín, Brumov). Po konverzi na katolickou víru zůstali plně loajální k Habsburkům a nadále zastávali vlivné posty ve správě Uher. Posledním potomkem rodu byl Štěpán II. (1762–1838), který jako bezdětný krátce před smrtí rozprodal rodové statky za dva milióny zlatých. Jím v roce 1838 rod vymřel po meči.
Historie náhled|vlevo|Hrad Trenčín, majetek Illesházyů 1594–1835 Nejstarší historie rodu je spojována s klanem SalomonůRozrod Salomonů na webu euweb.cz dostupné online a první zmínky se objevují již ve 12. století, kdy se předkové připomínají v oblasti Žitného ostrova. V roce 1238 se bratři Petr a Eliáš (Illés) rozdělili o otcovský majetek, přičemž Petr se stal předkem významného rodu Esterházyů. Sledovatelný rodokmen Illesházyů začíná až v 15. století, kdy se Eliáš psal podle sídla ve Vojtechovcích (Illés de Vatta, obec Illesháza/Eliášovce, dnes součást obce Nový Život). Jeho syn Michal již užíval predikát de Illesháza. Michalův syn Jiří zasedal na uherském zemském sněmu a měl dva syny. Starší Jiří padl v bitva u Moháče, další potomstvo měl mladší Tomáš (1520–1559), který zastával úřad podžupana prešpurské župy a později byl královským pokladníkem.DUCHOŇOVÁ, Diana: Palatín Mikuláš Esterházy. Dvorská spoločnosť a aristokratická každodennosť; Historický ústav Slovenské akademie věd, Bratislava, 2017; s. 23–24 ISBN 978-80-224-1606-1 Z potomstva Tomášova staršího syna Františka pocházela tzv. prešpurská větev, která sídlila na zámku Rohovce ze 16. století obohaceného později hodnotnou zahradní architekturou.FUNDÁRKOVÁ, Anna: Barokový aristokrat; Historický ústav Slovenské akademie věd; Bratislava, 2018; s. 192 ISBN 978-80-224-1694-8 Z této linie byli v roce 1649 bratři Tomáš (Támás) a František (Ferenc) povýšeni na barony. František padl jako císařský důstojník v bitvě u Parkány proti Turkům (1683) a jeho syn Mikuláš adopcí spojil majetky obou větví.
Štěpán I. Illesházy náhled|vlevo|Hrabě Štěpán I. Illesházy (1541–1609) Zakladatelem mocenského a majetkového vzestupu rodu byl Tomášův nejmladší syn Štěpán I. (István, 1541–1609). V mládí se uplatnil jako voják, později patřil k předákům protestantské opozice v Uhrách, přesto byl povýšen na barona (1587) a hraběte (1600). Nakonec se dostal do sporu s Rudolfem II. a po obžalobě z urážky majestátu byl odsouzen k trestu smrti a konfiskaci majetku.JANÁČEK, Josef: Rudolf II. a jeho doba; Praha, 1987; s. 381, 385–386 Život i statky sice uchránil, ale uprchnul do Polska. Později se připojil k Bočkajovu povstání, v jehož závěru se uplatnil jako diplomat. Diplomatické schopnosti uplatnil i při uzavření Žitavského míru s Osmanskou říší. Na konci života dosáhl úřadu uherského palatina (1608–1609). Díky sňatku s Kateřinou Krušičovou, rozenou Pálffyovou (1542–1616), získal obrovský majetek v Horních Uhrách zahrnující šest hradů (Čabraď, Sitno, Likava) a několik velkých panství (Stupava, Šurany, Bánovce nad Bebravou, Pezinok, Svätý Jur). V roce 1597 získal jako zástavní držitel hrad Trenčín a o tři roky později jej za více než 100 000 zlatých vykoupil do dědičného vlastnictví.Dějiny hradu Trenčín na webu trencianskyhrad.sk dostupné online Některá panství se po Štěpánově úmrtí stala jako zástavní majetek zpět majetkem koruny nebo dalších rodů. Bánovce nad Bebravou byly administrativně začleněny do trenčínského panství, pozdější Illesházyové je ale často postupovali jako zástavní držbu různým majitelům často z řad církve.Archívní fond města Bánovce nad Bebravou na webu Ministerstva vnitra Slovenské republiky dostupné online Trenčínský hrad se měl stát hlavní rodovou rezidencí a na přelomu 16. a 17. století zde proběhly rozsáhlé stavební úpravy.Kolektiv: Trenčianský hrad; Martin, 1991; s. 58–59 ISBN 80-217-0265-6 Jako věřitel Pernštejnů získal i majetek na Moravě (Tovačov, později Hodonín) a obdržel moravský inkolát. Jednalo se ale o krátkodobé akvizice, k dlouhodobému vlastnictví v Moravském markrabství se rod propracoval až o dvě generace později. Díky svým majetkům získal Štěpán I. dědičné úřady župana v Trenčínské a Liptovské župy, které členové rodu vykonávali až do 19. století.
Illesházyové v 17. a 18. století náhled|vlevo|Hrabě Kašpar Illesházy (1593–1648) náhled|vpravo|Hrabě Gabriel Illesházy (1623–1667) Po bezdětném Štěpánovi se dědicem jeho majetku i úřadů trenčínského a liptovského župana stal jeho synovec Kašpar (Gáspár, 1593–1648). Ten byl v rodinné tradici protestantem a odebral katolické církvi farní kostel Narození Panny Marie v Trenčíně, kde nechal zřídit rodinnou hrobku. Připojil se k povstání Gabriela Betlena a se svými vojáky pronikl na Moravu, mimo jiné obsadil hrad Brumov,Kašpar Illesházy in: Magyar eletrajzi lexikon dostupné online který se o generaci později stal majetkem jeho potomků. Nakonec ale přešel do služeb Habsburků, v roce 1627 byl amnestován, získal úřad císařského komorníka a v roce 1631 byl i se svými syny povýšen do hraběcího stavu. Na hradě Trenčín v té době pobývala prakticky již trvale vojenská posádka, Kašpar proto přesunul své hlavní sídlo do nově postaveného zámku v Dubnici nad Váhom.Historie zámku v Dubnici nad Váhom na webu dubnica.eu dostupné online V Trenčíně si nechal postavit palác na náměstí u Horní brány (později tzv. Župní dům, dnes sídlo Trenčínského muzea).Župný dom na webu Trenčianského muzea dostupné online Kromě toho vlastnil i dům v Prešpurku, dnešní Ilešháziho palác ale vznikl až v 18. století. Byl ženatý s Helenou Thurzovou, dcerou palatina Jiřího Thurzy,Rodokmen Thurzů na webu euweb.cz dostupné online a díky tomu mimo jiné získal také post oravského dědičného župana. Z manželství se narodilo sedm dětí, pokračovateli rodu byli synové Gabriel a Jiří.
náhled|vpravo|Zámek Vsetín, majetek Illesházyů 1652–1827 Kašparův starší syn Gabriel (Gábor, 1623–1667) měl vznětlivou povahu, zapojil se do vzpoury Jiřího Rákócziho, později se přidal k Habsburkům, ale kvůli nevyzpytatelným politickým postojům a několikeré změně víry neměl důvěru na žádné straně. Díky svému velkému majetku ale až do předčasného úmrtí patřil k vlivným osobnostem uherské šlechtické společnosti.DUCHOŇOVÁ, Diana: Palatín Mikuláš Esterházy. Dvorská spoločnosť a aristokratická každodennosť; Historický ústav Slovenské akademie věd, Bratislava, 2017; s. 423, 428 ISBN 978-80-224-1606-1 Vedl majetkové spory se svým mladším bratrem Jiřím, který nakonec po Gabrielově smrti zdědil všechny rodové statky, protože Gabriel neměl děti, i když byl třikrát ženatý. Mladší Kašparův syn Jiří (György, 1625–1689) získal sňatkem s Marií Forgáchovou část panství Brumov na Moravě. Na brumovském panství vládly tehdy složité majetkoprávní poměry, celek byl rozdělen na pět dílů a Jiří Illesházy v té době vlastnil nejmenší část.Historie hradu Brumov na webu hradbrumov.cz dostupné online V roce 1652 rozšířil majetek na Moravě zakoupením panství Vsetín,Jiří Illesházy na webu Muzea Valašska dostupné online kde později přistoupil k úpravám zámku.Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl I. Jižní Morava; Praha, 1981; s. 262 Za Vsetín zaplatil 96 000 zlatých, kvůli nedodržení podmínek kupní smlouvy ze strany prodávajícího však vedl dalších deset let soudní spor s předchozím majitelem Mikulášem Pázmánym. Na Vsetínsku zahájil kolonizaci neobydlených území a název obce Halenkov založené v roce 1654 odkazuje na jméno Jiřího dcery Heleny, provdané Esterházyové. Jiří dlouhodobě zastával funkci nejvyššího stolníka v Uherském království (1659–1689), byl také dědičným trenčínským a liptovským županem. I když původně patřil k oporám habsburské politiky a rekatolizace v Uhrách, později se přidal k Thökölyho povstání a formou vyhnanství nakonec dožil v ústraní na zámku ve Vsetíně. Ani Jiří neměl potomstvo a v roce 1678 adoptoval synovce svého bratrance Františka, Mikuláše, kterému zároveň zajistil hraběcí titul.
Jiřího nástupce Mikuláš (Miklós, 1653–1723) byl v roce 1678 povýšen do hraběcího stavu a na rozdíl od předků byl již plně loajální k Habsburkům. Díky tomu dosáhl vysokých funkcí ve státní správě a nakonec byl v letech 1705–1723 uherským dvorským kancléřem. V této funkci prosadil v roce 1722 na uherském sněmu přijetí pragmatické sankce. Mikuláš ve své osobě spojil majetky trenčínské a prešpurské větve rodu, kromě toho od roku 1675 vlastnil panství Érd poblíž Budapešti.Historie zámku Érd na webu erdcenter.hu dostupné online Sňatkem s Alžbětou Balassovou z Gyarmatu získal polovinu Košeckého panství v sousedství Dubnice nad Váhom. V Dubnici po poškození zámku v době Rákócziho povstání začal budovat novou honosnou rezidenci. Kvůli požáru nechal po roce 1708 přestavět také zámek ve Vsetíně. K dalšímu rozšíření majetku došlo za Mikulášova syna Josefa (József, 1700–1766), kterému se podařilo od Orsini-Rosenbergů koupit za 188 000 zlatých největší podíl na panství Brumov a dosáhl tak největšího pozemkového vlastnictví rodu na Moravě.KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 1. díl; Praha, 1996; s. 343–344 ISBN 80-85983-13-3Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, I. díl Jižní Morava; Praha, 1981; s. 57 Panství Brumov však ani tehdy nemělo původní rozsah z 16. století a nadále bylo rozděleno na tři části, Illesházyům patřily tři pětiny celku.Brumov na webu soupispamatek.com dostupné online V této době došlo k rozvoji lázní Trenčianské Teplice, kde byl po roce 1740 postaven zámek poskytovaný mimo jiné jako ubytování pro lázeňské hosty.Zámek Trenčianské Teplice na webu hrady.cz dostupné online Mimoto dokončil výstavbu nové rezidence v Dubnici nad Váhom, kde v parku vznikla proslulá oranžerie, hodnotný francouzský park a také menší zoologická zahrada.Josef Illesházy na webu Trenčianského muzea dostupné online Josef zastával řadu funkcí a proslul na uherském sněmu v roce 1741, kde podpořil Marii Terezii, která žádala uherskou šlechtu o pomoc ve válce o rakouské dědictví. Josef byl nakonec nejvyšším sudím Uherského království (curialis comes or iudex curiae regiae, 1759-1765) a za zásluhy obdržel Řád sv. Štěpána.
náhled|vlevo|Hrabě Josef Illesházy (1700–1766), nejvyšší zemský sudí Uherského království (1759–1765)