Ludwig Karl Wilhelm svobodný pán von Gablenz (19. července 1814 Jena – 28. ledna 1874 Curych) byl rakouský generál. Pocházel ze Saska, v rakouské armádě sloužil od roku 1833. V revolučních letech 1848–1849 se vyznamenal v Itálii a Uhrách a rychle postupoval v hodnostech, v roce 1849 byl již plukovníkem. Jako štábní důstojník poté sloužil v Itálii nebo na Balkáně. Za dánsko-německé války (1864) vedl rakouský armádní sbor do severního Německa a v Dánsku dosáhl několika úspěchů, po uzavření míru byl místodržitelem v Holštýnsku. Za prusko-rakouské války v roce 1866 vynikl jediným vybojovaným vítězstvím na rakouské straně ve východních Čechách (bitva u Trutnova). Později byl zemským velitelem v Chorvatsku (1867–1869) a nakonec v Uhrách (1869–1871). V armádě dosáhl hodnosti generála jezdectva (1868), byl též členem Panské sněmovny. Byl nositelem řady rakouských i zahraničních vyznamenání, dvakrát byl dekorován prestižním Řádem Marie Terezie. V roce 1871 odešel do výslužby, po krachu na vídeňské burze se zadlužil a spáchal sebevraždu.Ottův slovník naučný, díl IX.; Praha, 1895 (reprint 1998); s. 809–810 (heslo Gablenz) ISBN 80-7185-057-8 Ze zrušeného hřbitova v Curychu byly jeho ostatky v roce 1905 převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.Ludwig von Gablenz na webu Města Trutnova dostupné online
Životopis náhled|vlevo|Ludwig von Gablenz Pocházel ze šlechtické rodiny ze Saska, narodil se jako nejmladší ze tří synů saského generála, účastníka napoleonských válek a drážďanského guvernéra barona Heinricha Gablenze (1762–1843).Rodina Heinricha von Gablenze na webu geni.com dostupné online Studoval na rytířské akademii v Drážďanech a v sedmnácti letech vstoupil do saské armády. V roce 1833 v hodnosti poručíka přešel do služeb Rakouska a byl zařazen k 18. pěšímu pluku v Itálii.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1834; Vídeň, 1834; s. 309 dostupné online U této jednotky strávil šest let a v roce 1835 byl povýšen na nadporučíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1836; Vídeň, 1836; s. 136 dostupné online V hodnosti rytmistra (1839) byl přeložen k 6. kyrysnickému pluku v Gyöngyösi.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1840; Vídeň, 1840; s. 290 dostupné online V revolučních letech 1848–1849 se zúčastnil bojů v Itálii, kde byl přidělen ke štábu maršála Radeckého,TARABA, Luboš: Italské patálie maršála Radeckého. První válka za osvobození Itálie 1848–1849; Praha, 2019; s. 38 ISBN 978-80-7557-189-2 později byl pobočníkem generála Schwarzenberga. Bojoval v bitvě u Custozzy a v roce 1848 byl povýšen na majora. V roce 1849 bojoval proti maďarským povstalcům pod velením generála Šlika, vyznamenal se odražením levého křídla maďarské armády u Košic a dosáhl hodnosti podplukovníka. Během tažení v Uhrách byl z pověření Felixe Schwarzenberga vyslán s diplomatickou misí do hlavního stanu ruské armády pro projednání dalšího postupu. Následně se zúčastnil obléhání Komárna a ještě na konci roku 1849 byl povýšen na plukovníka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1850; Vídeň, 1850; s. 62 dostupné online
náhled|vlevo|Památník generála Gablenze v Trutnově Po porážce revoluce byl šéfem štábu 2. armádního sboru v Brně (1851–1853)Přehled velení armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné onlineMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1852; Vídeň, 1852; s. 71, 570 dostupné online a spolu s generálem Hessem se zúčastnil manévrů ruské armády ve Varšavě. V době krymské války byl povýšen na generálmajora (1854) a převzal velení brigády v Moldavsku, kde v rámci pozorovacího sboru setrval tři roky.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 57 dostupné online Od roku 1857 byl velitelem pěší brigády u 7. armádního sboru v Trevisu.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1858; Vídeň, 1858; s. 105 dostupné online Za války se Sardinií bojoval v bitvě u Magenty a v následující bitvě u Solferina převzal za zraněného podmaršála Reischacha velení jezdecké divize. V roce 1862 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a stal se zástupcem velitele 5. armádního sboru ve Veroně.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 93 dostupné online
V letech 1864–1866 byl velitelem 5. armádního sboru původně ve Veroně, následně přesunutého do severního Německa.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1864; Vídeň, 1864; s. 75 dostupné onlinePřehled velitelů armádních sborů rakouské a rakousko-uherské armády 1849–1878 na webu austro-hungarian army dostupné online a v roce 1864 vedl rakouský kontingent o síle 25 000 mužů v dánsko-německé válce.Přehled velení federální armády Německého spolku v dánsko-německé válce 1864 na webu austro-hungarian army dostupné online Spolu s pruským velitelem princem Fridrichem Karlem dosáhl několika úspěchů, v této době začal upozorňovat na nedostatečné vyzbrojení rakouské armády ve srovnání s vojskem Pruska. Z vlastní iniciativy podnikl několik výpadů proti zadnímu voji dánské armády a obsadil větší část Dánska. Po uzavření míru zastával v letech 1865–1866 funkci místodržitele v okupovaném Holštýnsku.Přehled představitelů státní správy v Holštýnsku na webu worldstatesmen dostupné online Správa území příliš vzdáleného od Vídně a odlišné zájmy Rakouska a Pruska vedly k výraznému zhoršení vztahů a nakonec k válce. Na začátku prusko-rakouské války vyklidil Holštýnsko a v červnu 1866 převzal velení 10. armádního sboru, s nímž byl začleněn do tzv. Severní armády generála Benedeka ve východních Čechách.Přehled vrchního velení Severní armády ve východních Čechách 1866 na webu austro-hungarian army dostupné online Ve válce s Pruskem dosáhl jediného rakouského úspěchu ve vítězství u Trutnova (27. června 1866).Bitva u Trutnova na webu Města Trutnov dostupné online V následujících dnech vedl svůj sbor v bitvě u Dvora Králové (29. června 1866) a nakonec i v prohrané bitvě u Hradce Králové.
náhled|vlevo|Detail nápisu na Gablenzově památníku v Trutnově Po válce byl dočasně přeložen do stavu disponibility, ale v červnu 1867 znovu povolán do aktivní služby. V letech 1867–1869 byl místodržitelem a zemským velitelem v ChorvatskuMilitär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 106 dostupné online a k datu 22. dubna 1868 dosáhl hodnosti generála jezdectva.Přehled generálů rakouské a rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online Nakonec v letech 1869–1871 zastával post zemského velitele v Uhrách se sídlem v Budapešti.Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1870; s. 113 dostupné online K datu 28. listopadu 1871 byl na vlastní žádost penzionovánSlužební postup Ludwiga Gablenze in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 51 dostupné online a od té doby žil v soukromí. Po celou dobu své vojenské kariéry byl vyznavačem luxusního stylu života, což mu mimo jiné umožnil sňatek s dědičkou bohaté bankéřské rodiny. Po krachu na vídeňské burze (1873) se dostal do vysokých dluhů. S žádostí o pomoc se obrátil na císaře Františka Josefa, císařský generální pobočník hrabě Bellegarde ale jeho dopis odmítl panovníkovi předat. V obavách o ztrátu prestiže Gablenz spáchal sebevraždu.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 313 ISBN 80-86781-08-9 Zastřelil se 28. ledna 1874 na návštěvě u svého bratra v Curychu, kde byl také původně pohřben. V roce 1905 byly jeho ostatky převezeny do krypty v Gablenzově památníku v Trutnově.Památník generála Gablenze na webu Národního památkového ústavu dostupné online
Rodina V roce 1853 se ve Vídni oženil s baronkou Helenou von Eskeles (1837–1899),Rodina Ludwiga Gablenze na webu geni.com dostupné online dcerou bankéře a železničního podnikatele Denise Eskelese (1803–1876).Rodina Eskeles na webu novanobilitas dostupné online Z manželství se narodily tři děti,Rodina Ludwiga Gablenze na webu geneanetdostupné online jimž bylo na základě císařského rozhodnutí v roce 1874 povoleno užívat příjmení Gablenz-Eskeles.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 284, 387 ISBN 80-86781-08-9 Oba synové sloužili v armádě, Dionýs (*1856) byl c. k. majorem u posádky v Terezíně, mladší Heinrich (1857–1926) dosáhl hodnosti generálmajora.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1914; Gotha, 1914; s. 253 dostupné online
Jeho starší bratr baron August von Gablenz (1810–1878) byl důstojníkem v saské armádě a saským královským komořím.
Tituly a ocenění Od roku 1836 užíval titul svobodného pána, který získal jeho otec v Saském království. V roce 1858 mu byl titul barona potvrzen pro Rakouské císařství.Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Freiherrlichen Häuser 1877; Gotha, 1877; s. 227 dostupné onlineRodina Gablenz na webu Rakouského státní archivu dostupné online V roce 1873 požádal o připojení příjmení své manželky z bohaté bankéřské rodiny, aby se mohl psát Gablenz-Eskeles, formality spojené s vydáním císařského diplomu byly dokončeny až po jeho smrti. Od roku 1863 byl čestným majitelem 6. hulánského pluku dislokovaného v Řešově.Hulánský pluk č. 6 na webu valka.cz dostupné online Ve funkci velitele armádního sboru byl v roce 1864 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence, téhož roku získal také čestné občanství ve Vídni.Seznam čestných občanů Vídně [Ehrungen - Auszeichnung - Widmungen].pdf dostupné online] V roce 1867 byl jmenován doživotním členem rakouské Panské sněmovny.Seznam členů rakouské Panské sněmovny na webu austria-forum dostupné online Během své vojenské kariéry získal řadu vyznamenání v Rakousku i v zahraničí.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1863; Vídeň, 1863; s. 93 dostupné online Mimo jiné byl dekorován dvěma stupni prestižního Řádu Marie Terezie (1849, 1864).MĚŘIČKA, Václav: Řád Marie Terezie; Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha, 1990; s. 76, 116Přehled nositelů Řádu Marie Terezie na webu austro-hungarian army dostupné onlinePřehled nositelů Řádu Marie Terezie in: Schematismus f↔r das k.u.k. Heer 1914; Vídeň, 1914; s. 45 dostupné online
Rakousko 60x60pixelů rytířský kříž Vojenského řádu Marie Terezie (1849) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1850) 60x60pixelů Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1859) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu Marie Terezie (1864) 60x60pixelů Řád železné koruny I. třídy s válečnou dekorací (1864) 60x60pixelů velkokříž Leopoldova řádu (1871)
Zahraničí 60x60pixelů Řád svaté Anny II. třídy (1849, Rusko) 60x60pixelů Řád svatého Vladimíra III. třídy (1849, Rusko) 60x60pixelů velkokříž Řádu červené orlice (1864, Prusko) 60x60pixelů Záslužný řád Pour le Mérite vojenské třídy (1864, Prusko) 60x60pixelů velkokříž Vojenského řádu sv. Jindřicha (1864, Sasko) 60x60pixelů komandér Řádu Ludvíkova (1864, Hesensko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Guelfů (1865, Hannoversko) 60x60pixelů Řád Medžidie I. třídy (1870, Osmanská říše)
Odkazy
Reference
Literatura
TARABA, Luboš: Krve po kolena. Solferino 1859 - zlom ve válkách o sjednocení Itálie; Praha, 2011; 316 s. ISBN 978-80-7425-062-0 URBAN, Otto: Vzpomínka na Hradec Králové; Praha, 1986; 430 s.
Související články Bitva u Trutnova Památník generála Gablenze
Externí odkazy
Ludwig von Gablenz na webu austro-hungarian army Ludwig von Gablenz in: Österreichisches Biographisches Lexikon Ludwig von Gablenz na webu rakouského parlamentu Ludvík Gablenz na webu Města Trutnova
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští válečníci Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Němečtí šlechtici Kategorie:Osobnosti krymské války Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Členové Panské sněmovny Kategorie:Tajní radové Kategorie:Diplomaté Rakouska Kategorie:Rakousko-uherští místodržitelé Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Nositelé Vojenského řádu Marie Terezie