Květa Monhartová (* 26. března 1938 Volyně) je česká malířka, grafička, ilustrátorka, básnířka a pedagožka.
Život Původním povoláním zubní laborantka, později učitelka na Střední zdravotnické škole v Plzni. V letech 1956–1960 soukromě studovala malbu u Jaroslava Kantora v Plzni. Jejím synem je architekt a výtvarník Ing. arch. Libor Monhart (* 1960), jejím manželem byl archivář PhDr. Ing. Ivan Martinovský (1937–2015). Od 60. let žije trvale v Plzni.
Tvorba a umělecký vývoj Výtvarná práce Květy Monhartové se od konce 50. let 20. století vyznačuje zaměřením na figurální a portrétní malbu. Během 60. let se posunula od realismu k osobitému stylu založenému na tvarové nadsázce, deformaci lidské postavy a volnějších kompozicích. Její malířský vývoj byl výrazně ovlivněn tehdejší vlnou nové figurace, se kterou autorka názorově souzněla. Pro tento výtvarný směr je klíčové odmítnutí tradičního realismu i čisté abstrakce a návrat k lidské figuře jako prostředku k vyjádření existenciální skepse, odcizení moderního člověka či společenské tísně. Monhartová z těchto principů čerpá, avšak svůj projev staví především na hlubokých lidských příbězích, psychologické reflexi každodennosti a specifické narativnosti.
V období normalizace v 70. a 80. letech vystavovala pouze sporadicky, což bylo zapříčiněno politickými a institucionálními restrikcemi tehdejšího režimu vůči neoficiálním uměleckým projevům. Její tvorba se rozvíjela v plzeňském regionálním kontextu, kde profesně i výstavně spolupracovala se sochařkou Miroslavou Novou. Výraznou osobností západočeské výtvarné scény se stala po roce 1989, kdy začala působit jako prezidentka umělecké skupiny P 89. Svoje práce představila na mnoha autorských výstavách a zúčastnila se řady skupinových i tematických přehlídek v České republice i v zahraničí.
V posledních desetiletích se její výtvarný projev posunul k postmoderní formě obrazového vyprávění, které rozvíjela v mnoha tematických řadách. Patří mezi ně cykly zaměřené na lidskou tělesnost a formu jako Tělo jako krajina či Tělo – znak, symbolická série Židle nebo soubor Dům plný psů, ve kterém dochází k antropomorfizaci zvířat. Významným celkem z tohoto období je také řada Humanizace sídliště (2002), ve které autorka zachytila prostředí plzeňské panelové periferie. V těchto pracích, vytvořených kombinovanou technikou za využití fotografií a malby, ožívají charakteristické sídlištní atributy a věci, jako jsou lavičky či dětské prolézačky, které přebírají podobu postav. Na zájem o lidskou identitu a výraz tváře navázal soubor portrétů Nastavené tváře. Vedle reflexe městského prostoru a tělesnosti se v její pozdní tvorbě objevují rozsáhlé velkoformátové polyptychy a diptychy inspirované divadelním prostředím, například scénami z konkrétních inscenací Divadla J. K. Tyla v Plzni. Uvedené projekty, mezi které patří například Theatrum mundi, kombinují realitu, symboliku scény a divadelní nadsázku do obecného obrazu lidské komedie a dramatu.
Zabývá se malbou, kresbou a užitou grafikou. Odbornými kresbami doplnila několik vysokoškolských skript z oboru stomatologie a čelistní chirurgie, ilustrovala také tituly poezie a prózy. V oblasti knižního designu navrhla přebaly pro více než 30 svazků sborníku Minulostí západočeského kraje a vytvořila obálku publikace Dějiny Plzně v datech (2004). Stopu zanechala také v literatuře jako autorka několika básnických sbírek (např. Přesedni na můj vůz, Kovové podpatky nebo Jak rychle usychají barvy), které doprovodila vlastními ilustracemi. Její díla jsou zařazena ve státních galeriích a v soukromých sbírkách. Členství v organizacích
Unie výtvarných umělců Plzeň, z. s., v letech 2007–2009 předsedkyně Tvůrčí skupina P 89 z.s., od roku 2004 prezidentka skupiny Středisko západočeských spisovatelů
Ocenění a pocty
Pamětní list udělený v roce 2019 Lékařskou fakultou v Plzni Univerzity Karlovy (jako dík za podílení se na budování dobrého jména stomatologické kliniky)
Umělecká cena města Plzně za rok 2025: Cena za celoživotní dílo (síň slávy) - udělena 16. září 2026
Dílo
Literární tvorba
Básnické sbírky
Přesedni na můj vůz (2008) – Plzeň: Galerie města Plzně, 2008. 87 stran. Imago et verbum; sv. 4. . Vernisáž (2011) – 1. vyd. Plzeň: Pro libris, 2011. 41 stran. Ulita; sv. 25. Dotkni se mých kruhů (2013) – Galerie Jiřího Trnky, Plzeň, 2013. Plzeň: Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti, 2013. 47 stran. . Kovové podpatky (2018) – 1. vyd. Plzeň: Nava, 2018. 94 stran. . Občasné deníky (2021) – Plzeň: v Pro libris vydala Knihovna města Plzně, p.o., 2021. 35 stran. Ulita; svazek 64. . Jak rychle usychají barvy (2023) – 1. vyd. Plzeň: Nava, 2023. 74 stran. .
Příspěvky ve sbornících, antologiích a katalozích (výběr)
Bäumler, Harald, ed. a Monhartová, Květa, ed. Amberská čtyřtvárnost: hudba, ruda, rytíř a autíčko: výstava výtvarného umění od Haralada Bäumlera, Heinricha Wilfrieda Hohla, Achima Hüttnera, Sandra Maxima v Galerii Jiřího Trnky v Plzni [od 24. srpna do 17. září 2011]. [Plzeň]: Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti, 2011. 39 stran. Gabrišová, Zuzana ed. Milá Mácho : antologie českých básnířek 19.-20.-21. století. (s. 297 – Květa Monhartová: Rezavá cesta…) 1. vyd. Brno: Větrné mlýny 2022. 449 stran. . Plzeňský literární almanach 2015: sborník prací členů Střediska západočeských spisovatelů v Plzni. Autoři příspěvků: Milan Čechura, Markéta Čekanová, Karla Erbová, Ivo Fencl, Václav Gruber, Jiří Hlobil, Josef Hrubý, Bohumil Jirásek, Jiří Kolář, Jaromír Komorous, Tamara Kopřivová, Daniela Kovářová, Jaroslava Málková, Lubomír Mikisek, Květa Monhartová, Karel Pexidr, Jitka Prokšová, David Růžička, Jan Sojka, Marie Špačková, Vlasta Špinková, Vlastislav Toman, Zdenka Ulčová-Gallová, Eva Válková, Alena Vávrová, Marek Velebný. 1. vyd. Praha: Havlíček Brain Team, 2015. 159 stran. .
Výtvarné dílo
Ilustrace v publikacích jiných autorů
Hrabal, Milan. Nepokoje: (1984 - 1989). Ústí nad Labem: Albis international, 1994. 32 stran. Hrubý, Josef. Poèmes sur une carte postale = Básně na pohlednici. Plzeň: Pro libris, 2002. 36 nečíslovaných stran. Zrcadlo. . Jansová, Markéta. Až i já, až i ty... 1. vyd. [Plzeň]: UNI, 2007. 56 stran. . Klostermann, Karel, Kaiserová, Kristina, ed. a Martinovský, Ivan, ed. Dopisy Bettyně = Briefe an Betty. Ústí nad Labem: Albis international, 1995. 298 stran. . Komorous, Jaromír. Obrazně řečeno. 1. vyd. Plzeň: Středisko západočeských spisovatelů, 2019. 257 stran. . Martinovský, Ivan. Malý plzeňský dekameron a trochu pitaval: veselé i vážné čtení s historickými náměty. Ústí nad Labem: Albis international, 2000. 96 stran. . Martinovský, Ivan a Kaiser, Vladimír. Povídky z modré planety aneb Archiváři vypravují. Ústí nad Labem: Albis International, 1997. .
Odborné ilustrace
Andrle, Jiří. Traumatologie obličejového skeletu: skripta pro posl. lékařské fak. v Plzni. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 52 s. . Hecová, Hana a Monhartová, Květa. Morfologie zubů, kreslení a modelování zubů. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2005. 57 s. ; 2. vyd. Praha: Karolinum, 2008. 57 s. ; 3., nezměn. vyd. Praha: Karolinum, 2012. 57 s. ; 4., nezměněné vydání. Praha: Univerzita Karlova, nakladatelství Karolinum, 2019. 57 stran. . Průcha, Miroslav, Monhartová, Květa a Houba, Robert. Vybrané kapitoly z preklinické a klinické části dentoalveolární chirurgie (včetně možností využití kryoterapie a laserové terapie): určeno pro posl. lékařské fak. Univ. Karlovy v Plzni. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1992. 99 s. .
Zastoupení ve sbírkách
Západočeská galerie v Plzni Artotéka města Plzně soukromé sbírky
Autorské výstavy
1975 – Volyně, radnice 1976 – Plzeň, Výstavní síň Luna (s Miroslavou Novou) 1980 – Praha, Ústav makromolekulární chemie, Květa Monhartová: Oleje 1983 – Plzeň, Galerie Dílo 1984 – Rokycany, Dům kultury (s Liborem Monhartem) 1985 – Plzeň, Galerie Dílo 1988 – Plzeň, Galerie Dílo 1988 – Františkovy Lázně, Městské muzeum 1991 – Plzeň, Galerie Dílo 1993 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky (s Miroslavou Novou) 1994 – Praha, Divadlo Komedie, Změna názvu 1995 – Plzeň, Agrobanka (s Miroslavou Novou) 1995 – Rabí, hrad Rabí (s Bohuslavem Sedláčkem) 1997 – Písek, Prácheňské muzeum (s Liborem Monhartem) 1998 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky, Sklon k příběhům 2000 – Plzeň, Český rozhlas Plzeň, Sklon k příběhům 2001 – Plzeň, Český rozhlas Plzeň (s Miroslavou Novou), Modré cesty – cesty medaile 2002 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky, název: Humanizace sídliště 2003 – Praha, Ústav makromolekulární chemie (Galerie Makráč), Květa Monhartová: Humanizace sídliště 2003 – Klatovy, Galerie U Bílého jednorožce, Setkávání 2004 – Plzeň, Galerie města Plzně, Květa Monhartová 2005 – Plzeň, Galerie města Plzně (s Miroslavou Novou a Kateřinou Slípkovou), Triáda 2006 – Domažlice, Galerie bratří Špillarů (s Miroslavou Novou), Monology 2007 – Plzeň, Západočeská galerie v Plzni, Výstavní síň „13“, Květa Monhartová: Labyrint oka a ráj těla 2010 – Česká Bříza, galerie sam83 (s Jiřím Surůvkou), Proč soutěží město piva s městem uhlí? 2012 – Plzeň, Hotel U Pramenů, Něžné hry 2012 – Plzeň, Český rozhlas, De duobus vocibus / Pro dva hlasy 2012 – Planá, Galerie ve věži, Květa Monhartová 2013 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky, Dotkni se mých kruhů 2014 – Chotěšov, klášter, Dotkni se mých kruhů 2014 – Plzeň, Český rozhlas Plzeň (s Helenou Zelenkovou Ottovo), Synergie 2015 – Plzeň, Totem, Obrazy 2016 – Rokycany, Galerie pod brankou (s Liborem Monhartem) 2018 – Praha, Museum Kampa - Nadace Jana a Medy Mládkových, název: Neurčitost příběhu / Vagueness of the Story 2018 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky, Hra o čtverce 2019 – Domažlice, Galerie bratří Špillarů, název: Květa Monhartová: Obrazy 2020 – Mariánská Týnice, Květa Monhartová: Obrazy 2023 – Plzeň, Divadlo J. K. Tyla 2023/2024 – Plzeň, Galerie města Plzně, Květa Monhartová obrazy 2024 – Nebílovy, Tuwora Gallery (s Milanem Váchou), Věšení slov
Skupinové výstavy Přes 100 výstav v České republice, v Německu, Rakousku, Dánsku, Francii, Španělsku, Maďarsku, Slovinsku.
1985 – Plzeň, Výstavní síň Masné krámy 1986 – Budapešť, Maďarsko 1987 – Pleven, Bulharsko 1988 – Praha, Mánes, Západočeští výtvarní umělci 1989 – Plzeň, výstaviště Ex Plzeň, Salon 1989 – Plzeň, Výstavní síň Masné krámy 1990 – Praha, Lidový dům, Výstava výsledků stipendií za rok 1989 1990 – Plzeň, Galerie Jiřího Trnky 1991 – Plzeň, Výstavní síň Masné krámy, Kontakty 1992 – Řezno (Regensburg), Německo, Kunsforum Ostdeutsche Galerie, název: Kontakte / Kontakty ´92 1993 – Plzeň, Galerie Dílo, Tvůrčí skupina P 89 1993 – Wels, Rakousko, Galerie Forum, Tvůrčí skupina P 89 1994 – Řezno (Regensburg), Německo, Salzstadel 1995 – Linec (Linz), Rakousko, Neues Rathaus, Frau Europa – Žena Evropa 1995 – Zaragoza, Španělsko 1995 – Plzeň, Výstavní síň Masné krámy, Členská výstava Unie výtvarných umělců plzeňské oblasti k 700. výročí založení města Plzně 1995 – Kodaň, Dánsko, Galerie Schambala, název: Kvinde Europa – Žena Evropa 1996 – Saksköbing, Lyngby, Dánsko, Kvinde Europa – Žena Evropa 1996 – Plasy, Klášter Plasy, Tvůrčí skupina P 89 1996 – Plzeň, Bienále kresby Plzeň 1996 1997 – Písek, Pracheňské muzeum v Písku, Květa a Libor Monhartovi 1998 – Plzeň, Rozmluvy, Galerie Esprit, Univerzitní galerie, Vědecká knihovna, Tvůrčí skupina P 89 1998 – Plzeň, Středoevropské bienále kresby Plzeň ´98 1999 – Plzeň, Galerie Maecenas, Galerie ve sklepě, Galerie X Centrum, Tvůrčí skupina P 89 1999 – Praha, Nová síň, Černá a bílá 2000 – Plzeň, Výstavní síň Masné krámy, Unie západočeské oblasti 2001 – Kolín, Galerie v zahradě, Tvůrčí skupina P 89 2001 – Nimes, Francie, Feri´art 2001 – Řezno (Regensburg), Německo, Salzstadel, Tvůrčí skupina P 89 2001 – Weiden, Německo, Kunstverein Weiden, Pilsener Schaum 2001 – Plzeň, Galerie města Plzně, Ohlasy kubismu v Plzni 2002 – Plzeň, Galerie města Plzně, Ohlasy kubismu v Plzni 2002 – Sokolov, Druhý rozhovor, P 89 2002 – Mariánská Týnice, P 89 2002 – Nimes, Francie, Feri´art