Arthur hrabě von Polzer-Hoditz ( Arthur Graf von Polzer-Hoditz und Wolframitz) (2. srpna 1870 Lvov – 24. července 1945 Baden) byl rakouský šlechtic, rakousko-uherský státní úředník a politik. Jako absolvent práv působil od mládí ve státních službách, zastával nižší funkce na několika ministerstvech a v Panské sněmovně. Za první světové války byl jmenován do funkce ředitele kabinetní kanceláře císaře Karla I. (1917–1918), s nímž se znal již z dřívější doby. Získal značný vliv na domácí i zahraniční politiku, vlivem válečné strany byl ale již koncem roku 1917 odstaven. V roce 1918 krátce zastával post prezidenta Nejvyššího správního soudního dvora. V roce 1917 adopcí přijal jméno spřízněného vymřelého rodu Hodických z Hodic a získal titul hraběte. Po zániku monarchie žil v soukromí, uplatnil se jako spisovatel a malíř.
Životopis náhled|vlevo|Erb Arthura von Polzer-Hoditz při povýšení do hraběcího stavu (1917) Pocházel ze staré rodiny původem z Opavy povýšené v 18. století do šlechtického stavu.Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser 1886; Brno, 1886; s. 398 dostupné online Narodil se ve Lvově jako mladší syn c. k. podplukovníka Julia Karla Polzera (1834–1912),Rodina Julia Polzera na webu geni.com dostupné online matka Marie Kristina (1847–1924) pocházela ze starého českého rodu Hodických z Hodic.Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha 1897 (reprint 1998); s. 430–431 (heslo Hodický z Hodic) ISBN 80-7185-156-6Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1896; Gotha, 1896; s. 467–468 dostupné online Arthur studoval na univerzitě ve Štýrském Hradci, kde získal doktorát práv. Krátce sloužil v c. k. armádě,Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; s. 701 dostupné online mimo aktivní službu později dosáhl hodnosti rytmistra. Do státních služeb vstoupil v roce 1893 jako koncipista u štýrského místodržitelství, později působil u okresních hejtmanství v Leobenu a Brucku. Poté přešel na ministerstvo vnitra, kde byl místosekretářem v prezidiální kanceláři a od roku 1900 byl ministerským sekretářem na ministerstvu kultu a vyučování. Od roku 1904 působil jako zapisovatel v Panské sněmovněHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 305, 321 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 100, 339, 350 dostupné online a v letech 1910–1917 byl ředitelem sněmovní prezidiální kanceláře s titulem dvorního rady.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 361 dostupné online
náhled|vlevo|Arthur von Polzer-Hoditz: Jelen v horách (1941, olej na plátně, soukromá sbírka) V roce 1905 se poprvé setkal s arcivévodou Karlem a byl pověřen dohledem nad jeho vzděláním. Později jej navštěvoval v Praze a Brandýse nad Labem a stal se jeho blízkým spolupracovníkem. Po nástupu Karla I. na trůn se Polzer stal ředitelem císařské kabinetní kancelářeŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 28, 36 ISBN 80-86781-08-9 a získal značný vliv na domácí i zahraniční politiku. Císaře doprovázel na cestách po monarchii i do válečných zón a patřil k předním stoupencům reforem a ukončení války. Po pádu kabinetu Heinricha Clam-Martinice v červnu 1917 dostal nabídku na převzetí funkce předsedy vlády, to ale odmítl. Se svými návrhy na autonomii jednotlivých zemí monarchie a uzavření míru se dostal do konfliktu s válečnou stranou a intrikou ministra zahraničí Otakara Černína byl v listopadu 1917 odeslán na dovolenou a nakonec k datu 25. července 1918 odvolán z funkce. O měsíc později byl jmenován prezidentem Nejvyššího správního soudního dvoraWiener Zeitung, Nr. 196; 28. srpna 1918 dostupné online a tento post zastával do rozpadu monarchie.
Po roce 1918 žil na zámku v Modre nedaleko Bratislavy. Objekt koupil v roce 1912 jako mlýn a nechal jej přestavět do podoby loveckého zámku doplněného hodnotnou zahradou.Kolektiv: Kaštiele a kúrie bratislavskej župy; Bratislavský kraj, 2012; s. 62–84 (kapitola Kaštiel v Modrej) ISBN 978-80-971035-4-5 dostupné online V roce 1922 zámek prodal československému státu a poté se usadil v Badenu (jeho bydlištěm byla vila v ulici Mautner-Markhof Straße 5).Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 375 dostupné online V soukromí se věnoval malířství, malířem se chtěl stát již v dětství. Byl také autorem několika knih vztahujících se k jeho aktivitám v blízkosti císaře Karla I. Zemřel v Badenu 24. července 1945 ve věku nedožitých 75 let a je pohřben na místním hřbitově (skupina 16, hrob č. 65).Hrob Arthura von Polzer-Hoditz na webu findagrave dostupné online
Tituly a ocenění náhled|vlevo|Erb Arthura von Polzer-Hoditz na zámku Modra (Slovensko) Od narození užíval šlechtický titul rytíře, který rodina získala v roce 1756.Udělování šlechtických titulů v habsburské monarchii 1705–1780 na webu Filozofické fakulty Ostravské univerzity dostupné online Jako ředitel císařské kabinetní kanceláře byl v roce 1917 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1918; Vídeň, 1918; s. 346 dostupné online Téhož roku 1917 přijal adopcí jméno vymřelého rodu Hodických z Hodic, z nějž pocházela jeho matka a zároveň byl povýšen do hraběcího stavu s predikátem von Polzer-Hoditz und Wolframitz (20. prosince 1917),ŽUPANIČ, Jan: Karlovská šlechta. Rakouské a uherské nobilitace ve světle materiálů kabinetní kanceláře Karla I. in: Sborník archivních prací LXI., Ministerstvo vnitra České republiky, Praha, 2011; s. 84 ISSN 0036-5246 titul platil i pro jeho sourozence Ludwiga a Marii Josephinu.ŽUPANIČ, Jan: Nová šlechta Rakouského císařství; Praha, 2006; s. 391 ISBN 80-86781-08-9 Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu a Řádu železné koruny III. třídy, za první světové války získal Vyznamenání za zásluhy o Červený kříž s válečnou dekorací. Ve spojeneckém Německu byl dekorován Řádem pruské koruny I. třídy. V letech 1917–1924 zastával funkci kancléře Řádu zlatého rouna.Přehled řádů a vyznamenání Arthura von Polzer-Hoditz in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1917; Vídeň, 1917; s. 37 dostupné online
Rodina V roce 1911 se ve Vídni oženil s Elisabeth Jägerovou, z manželství se narodily tři dcery, Marie Christina, Elisabeth Marie a Johanna.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1922; Gotha, 1922; s. 723 dostupné online
Arthurův starší bratr Ludwig (1869–1945) sloužil v armádě, později se uplatnil jako novinář a spisovatel. Sestra Marie Josefína (1875–1934) byla od roku 1909 manželkou výrazně staršího vlivného politika markýze Oliviera de Bacquehem (1847–1917).Olivier de Bacquehem na webu Města Opavy dostupné online
Dílo Kaiser Karl. Aus der Geheimmappe seines Kabinettschefs; Vídeň, 1929
Odkazy
Reference
Literatura BROOK-SHEPHERD, Gordon: The Last Habsburg; New York, 1968; 358 s. GALANDAUER, Jan: Karel I. Poslední český král; Praha, 1998; 352 s. ISBN 80-7185-176-0 REINÖHL, Fritz: Geschichte der k.u.k. Kabinettskanzlei; Vídeň, 1963; 427 s. (životopis Arthura von Polzer-Hoditz s. 360–363) dostupné online VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2012; Praha, 2010; s. 322–327 (heslo Polzer) ISBN 978-80-904241-3-5
Externí odkazy
Arthur von Polzer-Hoditz in: Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950 dostupné online
Kategorie:Rakousko-uherské osobnosti první světové války Kategorie:Rakousko-uherští politici německé národnosti Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Rakouská hrabata Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Rakouští malíři Kategorie:Rakouští právníci Kategorie:Absolventi Univerzity Štýrský Hradec Kategorie:Narození 2. srpna Kategorie:Narození v roce 1870 Kategorie:Narození ve Lvově Kategorie:Úmrtí 24. července Kategorie:Úmrtí v roce 1945 Kategorie:Úmrtí v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Pohřbení v Badenu (Dolní Rakousy) Kategorie:Muži