Ceija Stojka také známá jako Grete Rigo nebo Margarethe Rigo-Stojka (23. května 1933 Kraubath an der Mur Štýrsko – 28. ledna 2013 Vídeň) byla rakouská spisovatelka, malířka, aktivistka a hudební skladatelka. Patřila k lovarským Romům, žijícím převážně ve střední a východní Evropě. Jako dítě přežila koncentrační tábory Osvětim, Bergen-Belsen a Ravensbrück. Byla první romskou ženou v Rakousku, která podala svědectví o táborech a vystoupila proti popírání a zapomínání genocidy Romů, proti protiromskému rasismu všudypřítomnému v Rakousku i Evropě.
Dva z jejích bratrů, Karl „Karli“ Stojka a Johann „Mongo“ Stojka, se rovněž stali spisovateli a hudebníky.
Život Ceija Stojka se narodila jako pátá ze šesti dětí matce Marii „Sidi“ Rigo Stojkové a otci Karlu „Wackar“ Horvathovi. Rodina cestovala po Rakousku jako koňští obchodníci, ale především jako hudebníci. Po deportaci otce do Dachau v roce 1941 byl zbytek rodiny odvlečen v roce 1943 do koncentračního tábora Auschwitz (Osvětim). V roce 1944 byla odvezena spolu se svou matkou a sestrou do ženského koncentračního tábora Ravensbrück a tak byla oddělena od svých čtyř mladších bratrů. Krátce před koncem války se dostala do Bergen-Belsenu, kde byla osvobozeni v dubnu roku 1945. Do Vídně se vrátila s matkou po čtyřech měsících pěšího pochodu. Z širší rodiny, kterou tvořilo zhruba dvě stě lidí, přežilo genocidu Sintů a Romů pouze šest.
Do školy chodila až po válce. Rodina se musela vrátit ke kočovnému životu. První dítě (syn Hojdu) se Ceiji narodil v roce 1949 nedaleko Grazu, další dvě děti (dcera Silvie *1951 a syn Jano *1955) se narodily ve Vídni. V letech 1959-1984 se Ceija Stojka živila prodejem koberců na trzích. V roce 1986 se setkala s dokumentaristkou Karin Bergerovou a na její podnět si začala zapisovat své vzpomínky.
Tvorba V roce 1988 napsala svoji první knihu Žijeme ve skrytu: vyprávění rakouské Romky a jako jedna z prvních upozornila na osudy nejen Romů v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Podle jejích vlastních slov začala psát o holokaustu až v době kdy bylo toto období dějin zlehčováno a popíráno předními rakouskými představiteli. Podle slov literární vědkyně Beate Eder-Jordan výrazně přispěla k uznání Romů jako národnostní menšiny v Rakousku, ke kterému došlo roku 1993. náhled|hrob rodiny Horvath-Stojka ve Vídni V roce 1992 vydala knihu Reisende auf dieser Welt , kde popsala vzpomínky na dobu strávenou v poválečném Rakousku.
V roce 1989, po cestě do Japonska, začala malovat své první obrazy. Během následujících dvou desetiletí vytvořila stovky obrazů a grafických děl založených na raných životních zkušenostech. V japonské škole, když vyprávěla dětem o svých zkušenostech z koncentračních táborů, si přáli aby jim nakreslila obrázek jako památku. Náměty obrazů se staly barevné motivy přírody, život Romů před válkou, ale také temná zobrazení nacistické krutosti. První výstava její tvorby se konala v roce 1991 ve Vídni pod názvem Bilder aus dem Leben einer Romni (obrazy ze života Roma). Vystavovala často v Německu a Rakousku, ale i v Japonsku, Francii nebo České republice.
Českou republiku navštívila v roce 2009, kdy vystavovala své obrazy v brněnském Muzeu romské kultury a v roce 2010 přijela představit český překlad své první knihy Žijeme ve skrytu na pražském veletrhu Svět knihy.
Rakouská dokumentaristka a spisovatelka Karin Bergerová o ní natočila v roce 1999 film Ceija Stojka – Portrét romské ženy a v roce 2005 Pod prkny světle zelená tráva.
Žila ve Vídni až do konce svého života. Zemřela po dlouhé nemoci 28. ledna 2013 ve věku 79 let. Byla pohřbena na vídeňském hřbitově Groß-Jedlersdorf.
Retrospektivní výstava We were ashamed v roce 2014 představila výtvarné dílo Ceije Stojky ve dvou rovinách: vzpomínky na koncentrační tábory zpracované převážně černobílou kresbou tuší a barevné olejomalby s tematikou romských táborů, tanců, rodin i okolní přírody. Její obrazy byly vystaveny v Evropě, Japonsku i USA. Galerie The Drawing Center v New Yorku uspořádala v 1. pololetí 2026 samostatnou výstavu prací Ceije Stojky s názvem Zviditelnění.
V roce 2018 byl založen Mezinárodní fond Ceija Stojka, který přispívá k poznání a mezinárodnímu vlivu její práce.
Ocenění
1993 – Cena Bruna Kreiského za politickou knihu 2000 – Cena Josefa Feldera 2001 – Zlatá medaile za zásluhy udělená spolkovou zemí Vídeň 2004 – Humanitní medaile města Linz 2005 – Zlatá medaile za zásluhy udělená spolkovou zemí Horní Rakousko 2006 – dokumentární cena rakouské televize 2008 – Řád za zásluhy udělen rakouským spolkovým ministrem školství, umění a kultury 2009 – jmenování čestnou profesorkou rakouského spolkového ministra školství, umění a kultury
V roce 2014 bylo náměstí před farním kostelem Altlerchenfeld (sedmý vídeňský obvod) pojmenováno Ceija-Stojka-Platz
Literární dílo Wir leben im Verborgenen. Erinnerungen einer Rom-Zigeunerin (1998) – Žijeme ve skrytu: vyprávění rakouské Romky. Praha: Argo, 2008. . Reisende auf dieser Welt (1992) Meine Wahl zu schreiben – Ich kann es nicht , sbírka básní byla vydána romsky i německy (2003).
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
výběr děl z publikace Ceija Stojka. Dokonce i smrt má hrůzu z Osvětimi web Mezinárodní asociace Celja Stojka
Kategorie:Romští spisovatelé Kategorie:Narození v roce 1933 Kategorie:Úmrtí v roce 2013 Kategorie:Narození 23. května Kategorie:Úmrtí 28. ledna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Rakouské spisovatelky Kategorie:Vězni koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau Kategorie:Ženy Kategorie:Rakouské malířky