Polykaprolaktonová vlákna (mezinárodní zkratka PLC ) jsou výrobky z biologicky odbouratelného alifatického polyesteru.
PCL se připravuje polymerizací cyklického monomeru kaprolaktonu. Tato reakce se začala zkoumat ve 30. letech 20. století,Veit: Fibers, Springer Nature 2022, ISBN 978-3-031-15309-9, str. 896 asi od 90. let se zabývají odbrorníci intenzivně výzkumem a vývojem PCL vláken. Ve 2. dekádě 21. století bylo např. ve světě zveřejněno na toto téma ročně více než 100 pojednání, pro laboratorní výrobu vlákna byla zhotovena řada zařízení, o výrobě vlákna v průmyslovém měřítku však nebylo do roku 2024 nic známo.
Vlastnosti vlákna Hustota 1,14 g/cm³, pevnost 25 cN/tex, tažnost 450 %, bod tavení 60 °C. Vlákno se snadno tvaruje a tvoří směsi s polymery i jinými látkami, pórovitost max. 90 %, rozklad po 3-4 letech (v kompozitech s obsahem želatiny se dá zkrátit doba rozkladu až na 2 týdny) Způsoby zvlákňování
Do konce 2. dekády 21. století byly laboratorně vyzkoušeny techniky: Tavné zvlákňování – tavení, filtrování, extruze přes trysku, při 85–90 °C, dloužení (5–20 x) za současného chlazení a tuhnutí, odvádění 0,6–2 m/min Elektrostatické zvlákňování – na membrány ve tvaru pavučinky, na 3D tisk tkáňových nosičů s příslušně tvarovaným kolektorem, kompozity s keramickými nebo polymerními materiály s podílem PCL 5–40 %, tloušťka vlákna 200–5500 nm Mokré zvlákňování – rozpouštění obvykle v acetonu, filtrace, tažení přes trysku, srážení, tloušťka vlákna 100-300 µm Odlévání rozpouštědla s vymýváním částic (fólie ze směsi PCL a PLA se zahřívá na hlazené ploše) Technika oddělené fáze (směs PCL/PLA studenou extrakcí) Rotační povrstvování (rotací substrátu se tvoří tenká fólie ze směsi polystyren/PCL) Použití Dlouhodobě kontrolované dávkování léků, chirurgické šicí nitě, tkáňové inženýrství (textilní tkáňové nosiče) Odkazy Související články Polykaprolakton, Tkáňové inženýrství, Textilní tkáňový nosič, 3D tištěné textilie Reference
Kategorie:Umělá textilní vlákna Kategorie:Biopolymerní vlákna