Emil svobodný pán Woinovich von Belobreska ( Emil barun Vojnović iz Belobreski) (23. dubna 1851 Petrinja – 13. února 1927 Vídeň) byl rakousko-uherský generál chorvatského původu. V c. k. armádě sloužil od roku 1870, jako štábní důstojník působil u různých jednotek, uplatnil se také jako vojenský pedagog, spisovatel a ředitel zpravodajských služeb na ministerstvu války. V letech 1901–1915 zastával funkci ředitele C.k. válečného archivu. V armádě dosáhl v roce 1908 hodnosti generála pěchoty a v roce 1916 byl povýšen do stavu svobodných pánů.
Životopis náhled|vlevo Pocházel z chorvatské rodiny, dětství strávil v Eisenstadtu a v letech 1866–1870 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustad : und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 53 dostupné online Do armády vstoupil jako poručík k 25. pěšímu pluku v Lučenci, v letech 1873–1875 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu. Poté vystřídal službu v Košicích a Zadaru a v roce 1880 se zúčastnil potlačení povstání v Dalmácii. Mezitím byl povýšen na kapitána (1879) a od roku 1880 působil jako štábní důstojník u 15. armádního sboru v Sarajevu. Podílel se mimo jiné na kartografickém zpracování Bosny a Hercegoviny a v letech 1884–1887 působil na 5. oddělení ministerstva války. V roce 1887 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 18. pěší divize v Mostaru.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1888; Vídeň, 1887; s. 157 dostupné online V letech 1888–1892 působil jako pedagog na Válečné škole ve Vídni, kde vyučoval strategii a vojenské dějinyKais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 160, 824 dostupné online a v roce 1890 byl povýšen na podplukovníka.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1891; Vídeň, 1891; s. 123, 177 dostupné online
V roce 1892 dosáhl hodnosti plukovníkaHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1893; Vídeň, 1893; s. 236 dostupné online a v letech 1892–1896 byl ředitelem zpravodajských služeb na ministerstvu války.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1893; Vídeň, 1893; dostupné online V roce 1896 byl povolán jako zástupce velitele 26. pěšího pluku do Ostřihomi a od ledna 1897 byl jeho velitelem.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1898; Vídeň, 1897; s. 162, 418 dostupné online K datu 1. listopadu 1898 byl povýšen na generálmajoraHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 264 dostupné online a v letech 1898–1901 byl velitelem 17. pěší brigády v Praze.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1900; Vídeň, 1899; s. 125 dostupné online Od roku 1901 byl dlouholetým ředitelem C. k. válečného archivu (K.u.k. Kriegsarchiv).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1902; Vídeň, 1901; s. 156, 199 dostupné online'Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 72, 182 dostupné online V roce 1903 byl povýšen do hodnosti polního podmaršálaSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 106, 155 dostupné online a k datu 26. listopadu 1908 získal hodnost titulárního generála pěchoty.Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné onlineGenerale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 3 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1910; Vídeň, 1909; s. 119, 166, 219 dostupné online Ke dni 31. prosince 1915 byl odeslán na dovolenou a převeden do stavu záloh, formálně byl v armádě penzionován až po zániku monarchie k datu 1. ledna 1919.Služební postup Emila Woinoviche in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 205 dostupné online Jako dlouholetý ředitel válečného archivu byl autorem řady odborných prací.
Zemřel ve Vídni 13. února 1927 a je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni.
V roce 1895 se ve Vídni oženil s baronkou Luisou von Uriel (1873–1962), dcerou MUDr. Josefa Uriela (1840–1919), vrchního štábního lékaře.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2017; Praha, 2012; s, 431 ISBN 978-80-904241-8-0 Z jejich manželství se narodily tři děti, syn Peter a dcery Luisa a Marie.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1929; Gotha, 1929; s. 781–782 dostupné online
Tituly a ocenění V roce 1905 byl povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Belobreska platného pro Uherské království. V roce 1910 obdržel titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1911; Vídeň, 1911; s. 242 dostupné online V roce 1916 byl povýšen do rakouského stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1917; Gotha, 1917; s. 1000–1001 dostupné online Během vojenské služby získal řadu ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí,Přehled řádů a vyznamenání Emila Woinoviche in: Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 3 dostupné online byl také členem-korespondentem Císařské akademie věd. Je po něm pojmenována ulice Woinovichgasse ve vídeňské čtvrti Hietzing.
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná medaile (1882) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž III. třídy (1892) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1895) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1896) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1906) 60x60pixelů Vyznamenání za umění a vědu (1907) 60x60pixelů velkokříž Řádu Františka Josefa (1908) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1910)
Zahraničí 60x60pixelů Řád červené orlice II. třídy (1894, Německo) 60x60pixelů Řád pruské koruny I. třídy (1906, Německo) 60x60pixelů Záslužný řád bavorské koruny I. třídy (1906, Bavorsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu rumunské koruny (1913, Rumunsko) 60x60pixelů velkokříž Řádu Albrechtova (1913, Sasko)
Odkazy
Reference
Literatura BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 322–325 (heslo Emil Woinovich) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online ()
Externí odkazy
Emil Vojnović in: Hrvatska enciklopedija
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští spisovatelé Kategorie:Vojenští historikové Kategorie:Tajní radové Kategorie:Absolventi Tereziánské vojenské akademie Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Vyznamenání za umění a vědu Kategorie:Nositelé Řádu červené orlice Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu rumunské koruny Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Albrechtova Kategorie:Narození 23. dubna Kategorie:Narození v roce 1851 Kategorie:Úmrtí 13. února Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově Kategorie:Muži