Karačajsko-balkarština či karačajo-balkarština (къарачай-малкъар тил / qaračaj-malqar til), mluvčími též nazývána jen "horalština" (таулу тил / "taulu til") je turkický jazyk, kterým mluví Karačajové a Balkaři v Rusku, primárně v Karačajsko-Čerkesku a Kabardsko-Balkarsku na severním Kavkazu .
V rámci turkické rodiny patří mezi kypčacké jazyky. Nejbližším příbuzným jazykem je kumyčtina.
Dle sčítání z roku 2021 žije v Rusku 343,372 mluvčích tohoto jazyka.https://rosstat.gov.ru/storage/mediabank/Tom5_tab6_VPN-2020.xlsx Příslušníků etnika Karačajů je v Rusku 226 271 (z toho 205 578 v Karačajevo-Čerkesku)https://ru.ruwiki.ru/wiki/Карачаевцы a Balkarů je 125 044 (z toho 120 898 v Kabardsko-Balkarsku)https://ru.ruwiki.ru/wiki/Балкарцы. Komunity Karačajů a Balkarů existují také v Kazachstánu, Kyrgyzstánu, Turecku a dalších zemích.
Dialekty Karačajsko-balkarský jazyk má dva dialekty. Na tyto dialekty se pohlíží v jednotlivých republikách jako na samostatné jazyky.
Karačajský Karačajsky (qaračaj til) se mluví v Karačajsko-čerkeské republice. Jazykovědci jej specifikují jako karačajsko-baksansko-čegemský (zasahuje i do Baksanu a Čegemu v Kabardskoo-Balkarsku). Vyznačuje se výslovností "č", "dž".
Balkarský Balkarsky (malqar til) se mluví v Kabardsko-balkarské republice. Místo "č", "dž" vyslovuje "c", "dz".
Písmo a historie Karačajsko-balkarský jazyk se v současnosti píše výhradně cyrilicí. Jazyk však má třistaletou písemnou tradici. Formoval se pod vlivem poloveckých Kumyků v severní části Kavkazu. První písemná památka byla zaznamenána arabským písmem a pochází z roku 1715. Tímto písmem, které bylo roku 1920 doplněno o samohlásky, se karačajsko-balkarština zapisovala do roku 1924. V letech 1924 – 1936 se používala latinka. Od roku 1936 se karačajsko-balkarský jazyk zapisuje upravenou verzí cyrilice.
Reference
Externí odkazy https://beliana.sav.sk/heslo/karacajsko-balkarsky-jazyk https://ru.ruwiki.ru/wiki/Карачаево-балкарский_язык
Kategorie:Turkické jazyky