Ernst Bernhard svobodný pán von Vivenot (14. ledna 1837 Vídeň – 1. dubna 1919 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil od roku 1856 a zúčastnil se několika válečných tažení. Jako vyšší důstojník později strávil řadu let u různých jednotek v Čechách, v závěru kariéry byl divizním velitelem v Brně (1898–1903). V roce 1904 byl povýšen do stavu svobodných pánů a v armádě byl penzionován v roce 1905 v hodnosti polního zbrojmistra.
Životopis Pocházel z původně lotrinského rodu usazeného v 18. století v Rakousku. Byl synem vídeňského lékárníka Eduard Vivenota (1809–1900),Rodina Eduarda Vivenota na webu geni.com dostupné online později osobního komorníka císaře Františka Josefa.KOBLASA, Pavel: Osobní komorníci rakouského císaře Františka Josefa in: Paginae historiae, sborník Národního archivu; Praha, 2016; s. 236 ISSN 1211-9768 Do armády vstoupil v roce 1855 jako kadet k 2. praporu polních myslivců.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1856; Vídeň, 1856; s. 422 dostupné online Zúčastnil se války se Sardinií (1859) a jako poručík poté sloužil u 11. praporu polních myslivců v Brucku.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1859; Vídeň, 1859; s. 237 dostupné online Vyznamenal se účastí v dánsko-německé válce (1864), bojoval také v prusko-rakouské válce (1866)Ernst von Vivenot in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich dostupné online a v roce 1866 byl povýšen na kapitána.Kais. Königl. Militär Schematismus 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 502 dostupné online U polních myslivců sloužil do roku 1880, kdy byl povýšen na majora, krátce byl přidělen k 35. pěšímu pluku v PlzniKais. Königl. Militär Schematismus 1881; Vídeň, 1880; s. 320 dostupné online a poté přešel k 88. pěšímu pluku v Berouně.Kais. Königl. Militär Schematismus 1883; Vídeň, 1883; s. 442 dostupné online V roce 1887 získal hodnost podplukovníka a stal se velitelem praporu polních myslivců v Terezíně.Kais. Königl. Militär Schematismus 1888; Vídeň, 1887; s. 493 dostupné online V roce 1889 byl jako plukovníkHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1890; Vídeň, 1890; s. 305 dostupné onlineSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 153, 508 dostupné online jmenován velitelem 98. pěšího pluku v Josefově, kde strávil šest let (1889–1895).Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 145, 224 dostupné online
K datu 1. května 1895 byl povýšen do hodnosti generálmajoraHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 243 dostupné online a převzal velení 28. pěší brigády v Šoproni.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 95 dostupné online V roce 1898 dosáhl hodnosti polního podmaršálaHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 262 dostupné online a v letech 1898–1903 byl velitelem 4. pěší divize v Brně.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 113 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1902; Vídeň, 1902; s. 268 dostupné online Poté byl povolán do Vídně, kde zastával funkci prezidenta komise pro zkoušky štábních důstojníků.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1904; Vídeň, 1903; s. 154 dostupné online K datu 1. srpna 1905 byl penzionován v hodnosti polního zbrojmistra,Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online mimo aktivní službu později dosáhl ještě hodnosti generála pěchoty (1908).Služební postup Ernsta Vivenota in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 194 dostupné online
Od narození užíval šlechtický titul Edler von Vivenot udělený rodině v roce 1832, byl také držitelem uhersého indigenátu. Před odchodem do penze byl v roce 1904 povýšen do stavu svobodných pánů.Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1905; Gotha, 1905; s. 860 dostupné online Za zásluhy byl nositelem rytířského kříže Leopoldova řádu, Řádu železné koruny III. třídy a Vojenského záslužného kříže. V zahraničí obdržel Řád pruské koruny II. třídy a velkokříž Záslužného řádu bavorské koruny.Přehled řádů a vyznamenání Ernsta Vivenota in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1904; Vídeň, 1904; s. 272 dostupné online
Rodina V roce 1871 se oženil s Helenou Benzovou (1846–1910).Rodina Ernsta Vivenota na webu geni.com dostupné online Měli spolu syna Ernsta (1872–1942), který také sloužil v armádě a působil jako pedagog na Válečné škole ve Vídni. Jeho majetkem byl zámek Stadlhof v Korutansku.Zámek Stadlhof na webu burgen-austria dostupné onlineGothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 1009 dostupné online
Jeho bratranec Oskar (1859–1932) byl také generálem c. k. armády.
Odkazy Reference
Literatura Genealogisches Taschenbuch der adeligen Häuser Österreichs 1906–1907; Vídeň, 1907; s. 571–578 (kapitola Vivenot) dostupné online Externí odkazy Dějiny rodu Vivenot in: Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich
Kategorie:Rakousko-uherští generálové Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti prusko-rakouské války Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko) Kategorie:Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko) Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Záslužného řádu bavorské koruny Kategorie:Narození 14. ledna Kategorie:Narození v roce 1837 Kategorie:Narození ve Vídni Kategorie:Úmrtí 1. dubna Kategorie:Úmrtí v roce 1919 Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Muži