Železniční nehoda u Cerhovic se udála ve středu 10. listopadu 1868 přibližně v 6:00 nedaleko zastávky Cerhovice na jednokolejné trati Praha – Plzeň vlastněné společností c. k. priv. České západní dráhy (BWB) poblíž městečka Cerhovice a vsi Újezd u Hořovic (v traťovém úseku mezi stanicemi Zbiroh a Hořovice). Nákladní vlak zde v plné rychlosti narazil do soupravy osobního vlaku, který uvízl ve sněhové závěji.

Nehoda si vyžádala celkem 35 mrtvých a nejméně 47 lehce a těžce zraněných, především z řad vojáků rakousko-uherské armády cestujících v osobním vlaku. Srážka byla nejtragičtějším železničním neštěstím v dějinách Rakouska-Uherska a do nehody ve Kbelích v roce 1943 i na celém českém území.

Výchozí situace Dne 10. listopadu 1868 byl ve čtyři hodiny ráno vypraven z plzeňského nádraží pravidelný osobní vlak č. 2 ve směru na pražské nádraží České západní dráhy na Smíchově. V posledních čtyřech vozech vlakové soupravy se nacházelo celkem 235 mužů uherského pěšího pluku č. 26 knížete Michala (povětšinou Slováků a Maďarů), kteří v Plzni trávili dovolenou po italském tažení. Pod velením poručíka z Plzně cestovali do Ostřihomi, kde se nacházel odvodní okres pluku. Vojáci měli z Plzně odjet již předešlé noci jiným nákladním vlakem, došlo však ke zdržení a na cestu se proto vydali až onoho dne osobním vlakem.

Na cestě panovalo mlhavé zimní počasí se zataženou oblohou, silným větrem a vytrvalým sněžením. Vlak jedoucí přes stanice Chrást, Rokycany, Holoubkov a Zbiroh průběžně nabíral zpoždění. Během jízdy ze Zbirohu do stanice Hořovice pak musel vlak kvůli zavátým kolejím zcela zastavit nedaleko obce Újezd (ü zastávky Cerhovice, ve vzdálenosti asi 200 kroků od strážního domku č. 61) – lokomotiva nebyla vybavena sněžným pluhem a nemohla pokračovat dále. Cestující zůstali (i vzhledem k mrazivému počasí venku) čekat ve vozech stojícího vlaku.

Z Plzně v té době již (dle platného jízdního řádu) vyrazil další vlak, pravidelný nákladní vlak č. 12 tažený parní lokomotivou Kladno řízenou strojvůdcem Bartíkem. Tento byl z Rokycan vypraven v uspořádání 18 vozů vezoucích kamenné uhlí a olej (o celkové hmotnosti 6000 rakousko-uherských celních centů = 300 metrických tun) dále směr na Prahu. Jedoucí nákladní vlak začal uvázlý osobní vlak postupně dohánět, což (i s přihlédnutím ke špatnému počasí) určovalo, že bude muset být nákladní někde za osobním zastaven.

Průběh nehody Ačkoliv byla údajně ve stanici Zbiroh návěstidla v pozici Stůj, nákladní vlak stanicí projel dál na Cerhovice. Nelze jednoznačně určit, zda byla všechna traťová opatření proti srážce vlaků využita a strojvůdce Bartík dostal zprávu o osobním vlaku stojícím u Cerhovic. Okolo 5:30 nákladní vlak, právě sjíždějící ze svahu (v klesání 1:125° = 8 ‰) za špatné viditelnosti, do stojící osobní soupravy v plné rychlosti narazil. Kolize zcela zničila poslední čtyři vozy osobního vlaku a smetla je mimo trať, vykolejeny pak byla také lokomotiva Kladno a dvanáct vozů nákladního vlaku. Rozsypané uhlí zasypalo část osob a uvěznilo je v troskách vozů. Z okolních obcí se na místo vypravili místní obyvatelé na pomoc. Následně by z Prahy vypraven zvláštní vlak s materiálem a lidskými silami na pomoc s vyprošťováním.

Následky náhled|Pomník obětem vlakového neštěstí roku 1868 s hromadným hrobem obětí na někdejším starém hřbitově v Cerhovicích Následkem srážky bylo 22 mrtvých na místě nehody a nejméně 60 těžce zraněných. Přeživší se zraněními byli z velké většiny převezeni vojenské nemocnice v Praze, kde jich však dalších 13 na následky svých zranění zemřelo. Celkem zemřelo 35 osob a se zraněními přežilo nejméně 47 osob. Strojvedoucí nákladního vlaku Bartík v lokomotivě Kladno přežil bez zranění. Mezi přeživšími byl i poručík z Plzně, který se nacházel až v pátém voze od konce osobního vlaku.

Mrtví byli shromažďování v domě č. 10 v Újezdě. V pátek 13. listopadu 1868 se konal smuteční průvod z Újezda do Cerhovic. Navzdory chladnému zimnímu počasí se jej zúčastnilo velké množství lidí, mj. duchovní z okolních far, pěvecký sbor z Hořovic či cerhovický sbor četnictva. Z Plzně přijelo zvláštním vlakem oddělení pěšího pluku velkoknížete Michaila Nikolajeviče č. 26 s vojenskou kapelou a mnoha důstojníky. V průvodu kráčel i strojvedoucí Bartík, který nesl kříž před rakvemi.

Zde bylo 22 na místě zesnulých pohřbeno na starém hřbitově v Cerhovicích do hromadného hrobu (12 sáhů dlouhého, 1 sáh širokého a hlubokého = 22,75 metrů dlouhého, 1,9 metrů širokého a hlubokého). Každý mrtvý byl zabalen do bílého plátna a uložen do samostatné rakve. Na místě hromadného hrobu byl pak vztyčen neogotický památník. Na místě později zrušeného hřbitova pak vzniklo dětské hřiště u školy, památník se však dochoval a je chráněn jako kulturní památka.

Ředitelství České západní dráhy zaplatilo veškeré náklady na pohřeb, léčebné výlohy a odškodné obětem. Odklízení následků nehody zabralo přes tři dny. Druhý den po nehodě namaloval na místě pro časopis Světozor II malíř František Chalupa kresbu nehody.

Odkazy Reference

Literatura HATINA, Jiří. 150. Výročí železniční katastrofy u Cerhovic. Podbrdské noviny. Roč. 26, č. 20 (2018), s. 2. ONDŘÍČEK, Emil. Paměti Bratrské pokladny a železáren C.T. Petzold a spol. v Komárově: zároveň Dějiny obce Komárova a blízkého okolí. Vlastní náklad. Komárov, 1909. Dostupné online Světozor: Obrázkový týdeník. Praha: František Skrejšovský, 20. 11. 1868, 2(47), s. 444. ISSN 1805-0921. Dostupné online

Související články Seznam železničních nehod v Česku Železniční nehoda Železniční trať Praha–Plzeň

Externí odkazy

Cerhovice Cerhovice Kategorie:Železniční doprava v okrese Beroun Kategorie:10. listopad Kategorie:Česko v roce 1868 Kategorie:Cerhovice Kategorie:Újezd (okres Beroun) Kategorie:Železniční trať Praha–Plzeň