Béla Ambró de Adamócz ( Adalbert Ambró von Adamócz) (3. září 1849 Adamovce – 13. července 1927 Bratislava) byl rakousko-uherský diplomat. Ve službách ministerstva zahraničí působil od roku 1873, v nižších funkcích strávil řadu let v Itálii a Německu. V letech 1899–1908 byl rakousko-uherským velvyslancem v Japonsku.
Životopis náhled|vlevo|Zámek v Adamovcích, sídlo rodu Ambró v 18. a 19. století Pocházel ze starého šlechtického rodu z Horních Uher nobilitovaného v roce 1655.Povýšení rodiny Ambró do šlechtického stavu dostupné online Narodil se na zámku Adamovce jako nejstarší ze tří synů Alberta Ambró (1823–1916)Albert Ambró de Adamócz na webu geni.com dostupné online a jeho manželky Amandy Reviczké (1820–1904).Rodokmen rodu Reviczkých dostupné online Po středoškolských studiích absolvoval jednoroční dobrovolnou službu v c. k. armádě, v hodnosti poručíka 27. pěšího pluku byl v roce 1874 převeden do stavu záloh.Kais. Königl. Militär Schematismus 1874; Vídeň, 1874; s. 264 dostupné online Bélův vstup do diplomatických služeb souvisel s početnějším zastoupením uherské šlechty v éře ministra zahraničí Gyuly Andrássyho, od roku 1873 byl nižším úředníkem na ministerstvu zahraničí.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 179 dostupné online Řadu let poté strávil v Itálii, kde začínal jako atašé v Římě,Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 203 dostupné online na stejné pozici pak působil v Berlíně.Annuaire diplomatique et consulaire des états des deux mondes 1883, Gotha, 1883; s. 16 dostupné onlineHof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1883; Vídeň, 1883; s. 5 dostupné online Později byl vyslaneckým tajemníkem a vyslaneckým radou ve Vatikánu a zároveň zplnomocněncem pro církevní záležitosti.Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1898; Vídeň, 1898; s. 38 dostupné onlineof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1898; Vídeň, 1898; s. 233 dostupné online U Svatého stolce byl nakonec krátce velvyslaneckým radou, respektive legačním radou I. kategorie (1898–1899).Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1899; Vídeň, 1899; s. 39 dostupné online
V letech 1899–1908 byl rakousko-uherským vyslancem v Tokiu, současně byl pověřen vedením diplomatického zastoupení v Siamu, kde bylo stálé rakousko-uherské vyslanectví zřízeno až v roce 1912.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 239–240 dostupné onlineJahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1913; Vídeň, 1913; s. 31 dostupné online Jeho důležitá úloha pozorovatele vztahů Japonska k evropským mocnostem se projevila především v době rusko-japonské války (1904–1905), kdy v Evropě platil za jednoho z nejlépe informovaných a informujících diplomatů na Dálném východě. Zlepšené vztahy mezi Vídní a Tokiem vedly v roce 1907 k povýšení rakousko-uherského diplomatického zastoupení na velvyslanectví. Jako nově jmenovaný velvyslanec předal v březnu 1907 pověřovací listiny císaři Mucuhitovi. V listopadu 1908 byl z Tokia odvolánPřehled rakousko-uherských velvyslanců v Japonsku in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1910; Vídeň, 1910; s. 19 dostupné online a od té doby žil v soukromí.
Během svého dlouholetého pobytu v Římě se v roce 1885 oženil s italskou šlechtičnou markýzou Filomenou Cavaletti-Rondini (1863–1927), která byla později jmenována dámou Řádu hvězdového kříže.Hof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 179 dostupné online Manželství zůstalo bezdětné.Béla Ambró de Adamócz na webu geni.com dostupné online
K Bélovu rodnému zámku v Adamovcích patřil velkostatek o rozloze 1 800 hektarů půdy,KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2011; s. 39 ISBN 978-80-254-9315-1 otec tento majetek prodal koncem 19. století italské rodině Sizzo-Norris.Zámek Adamovce na webu pamiatkynaslovensku.sk dostupné online
Tituly a ocenění Jako příslušník starého šlechtického rodu byl v roce 1867 jmenován c. k. komořímHof- und Staatshandbuch des österreichischen Kaiserthumes für das Jahr 1868; Vídeň, 1868; s. 135 dostupné online a ve funkci velvyslance obdržel v roce 1907 titul c. k. tajného rady s nárokem na oslovení Excelence.Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1909; Vídeň, 1909; s. 245 dostupné online Během diplomatické služby získal několik ocenění v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.Přehled řádů a vyznamenání Bély Ambró in: Jahrbuch des k.u.k. auswärtigen Dienstes 1908; Vídeň, 1908; s. 48 dostupné online
Rakousko-Uhersko 60x60pixelů komtur Řádu Františka Josefa s hvězdou (1897) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů rytířský kříž Leopoldova řádu (1911) 60x60pixelů|bezrámu|velkokříž velkokříž Řádu Františka Josefa (1911)
Zahraničí 60x60pixelů komandér Řádu Františka I. (Itálie) 60x60pixelů důstojník Řádu sv. Mořice a Lazara (Itálie) 60x60pixelů komtur Řádu Pia IX. (Papežský stát) 60x60pixelů Řád thajské koruny I. třídy (Siam) 60x60pixelů Řád Medžidie III. třídy (Osmanská říše) 60x60pixelů Řád pruské koruny II. třídy (Německo) 60x60pixelů rytíř Řádu sv. Michaela (Bavorsko)
Odkazy Reference
Literatura SKŘIVAN, Aleš a kolektiv: Zdvořilý nezájem. Ekonomické a politické zájmy Rakousko-Uherska na Dálném východě 1900–1914; Praha, 2014; 256 s. ISBN 978-80-86781-23-5
Kategorie:Diplomaté Rakouska-Uherska Kategorie:Uherští šlechtici Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Osobnosti rusko-japonské války Kategorie:Císařští komoří Kategorie:Tajní radové Kategorie:Nositelé Řádu Leopoldova Kategorie:Nositelé Řádu Františka Josefa Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu thajské koruny Kategorie:Nositelé Řádu Medžidie Kategorie:Nositelé Řádu koruny (Prusko) Kategorie:Nositelé Řádu svatého Michaela (Bavorsko) Kategorie:Nositelé Řádu Pia IX. Kategorie:Narození 3. září Kategorie:Narození v roce 1849 Kategorie:Úmrtí 13. července Kategorie:Úmrtí v roce 1927 Kategorie:Úmrtí v Bratislavě Kategorie:Muži