Trauttmansdorffská hrobka neboli hrobka Trauttmansdorff-Weinsbergů je pohřebiště české větve původně štýrského šlechtického rodu Trauttmansdorff-Weinsbergů v kryptě kostela sv. Anny na Vršíčku, který se nachází na kopci přibližně dva kilometry jihozápadně od centra Horšovského Týna v okrese Domažlice. Hrobku ve stylu pozdního empíru nechal v letech 1839–1842 zbudovat Ferdinand Jáchym z Trauttmansdorff-Weinsbergu. Naposledy se v ní pohřbívalo v roce 1931. Po druhé světové válce byl majetek rodu zkonfiskován, hrobka zanedbána, vypleněna a zneuctěna. Kostel s hrobkou je v majetku České republiky a spravuje ho Národní památkový ústav. Hrobka je veřejnosti nepřístupná.
Historie náhled|upright|vlevo|Vstup do hrobky a západní průčelí kostela sv. Anny Panství Horšovský Týn koupil pozdější dlouholetý nejvyšší císařský hofmistr Maxmilián z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1584–1650) v roce 1622. Jednalo se o zkonfiskované zboží, které ztratil jeden z třiceti direktorů a následně nejvyšší zemský hofmistr za vlády zimního krále Fridricha Falckého Vilém starší Popel z Lobkowicz (1567–1626). Trauttmansdorffové vlastnili statek a zámek Horšovský Týn až do konfiskace v roce 1945.
Pozdně gotický kostel sv. Anny na Vršíčku, který byl vysvěcen v roce 1516, byl barokně upraven po polovině 18. století. Hrobku, která vznikla rozšířením původní krypty pod kostelem a přístavbou rozměrné terasy na západní straně, nechal v letech 1839–1842 vystavět Ferdinand Jáchym z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1801–1859), 3. kníže, podle přání svého otce Jana Nepomuka z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1780–1834). Vzniklo také několik nerealizovaných návrhů hrobky. Jeden z nich vypracoval Oldřich Knödl, hrobku zobrazoval jako čtyřboký jehlan (pyramidu) se strmým vyzdíváním do velké výšky. V realizované hrobce se pohřbívalo po dobu téměř sta let (1842–1931).
Architektura a vybavení náhled|Vstup do hrobky náhled|Erb nad vstupem Hrobka je suterénní stavbou a je orientována, stejně jako kostel, podél osy východ – západ. Skládá se ze dvou částí – z předsíně, která vznikla pod představenou terasou, a z pohřební komory, která byla vylámána pod samotným kostelem. Prvky z litiny jako vrata, zábradlí, sloupy a některé sarkofágy pochází z dnes už zaniklé trauttmansdorffské knížecí železárny Na šmelcu z Ferdinandova údolí (mezi obcemi Srby a Svinná).
Západní průčelí Vstup do hrobky se nachází v ose západního průčelí kostela. Kostel a hrobka tak opticky vytváří jednolitý celek. Empírovému průčelí dominuje velký pravoúhlý v nice zasazený portál, který lemují dvě dvojice bílých mohutných litinových sloupů v dórském řádu. Sloupy s kanelovaným dříkem jsou bez patky a jsou zakončeny dvoudílnou hlavicí z abaku a echinu. Na sloupy navazuje jednoduché kladí, které vede po celé délce vstupního průčelí a které tvoří architráv a nečleněná římsa. Do výšky sloupů je zeď od hrany až ke sloupům členěna kvádrovou rustikou. Dveře jsou obehnány pískovcovým rámem s reliéfním členěním a nad nimi se nachází nadpražní římsa. Vstup chrání pojízdná masivní mříž před dveřmi. Nad dveřmi je v kruhové desce vsazen rodový erb Trauttmansdorffů, který drží štítonoši lev a orlice.
Vstupní předsíň Vstupní hala na obdélném půdorysu je trojlodní prostor rozčleněný dvěma dórskými sloupy, které jsou stejné jako sloupy zvenku. Vnitřní sloupy ovšem nejsou natřeny. Strop je zaklenut šesticí českých placek. Po stranách byly dva mramorové oltáře s jednoduchým křížem. Protože je hala zapuštěna do západního svahu kopce, může dovnitř pronikat přirozené světlo dvěma malými postranními okny.
Terasa, která tvoří strop předsíně, je pokryta dlaždicemi a ohraničuje ji litinové zábradlí mezi šesticí sloupků. Po stranách sloupků jsou vytesány vavřínové věnce, skrz které prochází hořící pochodně směřující šikmo dolů.
Pohřební komora Také vlastní hrobka je trojlodní klenutá sloupová síň na obdélném půdoryse. Víceméně kopíruje plochu kostela. V čele střední lodi se nachází oltářní mensa s vysokým kovovým křížem. Podlaha bočních lodí, které sloužily k pohřbívání, je vyvýšena oproti podlaze lodi střední o tři stupně. Klenbu v podobě české placky podpírá čtveřice dórských sloupů. Na meziklenebních žebrech je reliéfně iluzivní kazetování s rozetou v šedé barvě. Toto kazetování je využito v celé ploše klenby nad hlavním oltářem. Tam se jednotlivé kazety sbíhají k vrcholu a takto zvýrazněný celý výklenek působí jako středobod celé krypty. Místnost obíhá několik horizontálních říms. Jako obdobné stavby byla i tato vybavena systémem větracích průduchů.
Barbarské chování vandalů v druhé polovině 20. století přežilo několik sarkofágů – tři mohutné pro dospělé a čtyři menší dětské. Některé sarkofágy jsou opatřeny v rozích vík akroteriemi. Sarkofágy byly uzamčeny na klíč, který se přechovával na horšovskotýnském zámku. Dochovala se také kanopa na vnitřnosti, která má podobu antické nádoby.
V hrobce se nachází také několik nápisových desek. Text jedné z nich s chronogramem 1840 je následující:
Seznam pohřbených Mezi lety 1842 a 1931 byly v hrobce uloženy ostatky 37 osob. Ze staršího rodového pohřebiště v kapucínském klášteře v Horšovském Týně sem bylo hned po dokončení hrobky v roce 1842 převezeno sedm sarkofágů. Kromě identifikovaných rodinných příslušníků se v hrobce na počátku 20. století uvádí ještě devět malých anonymních dětských rakviček. Mohlo se jednat o děti, které zemřely při nebo krátce po porodu ještě před pokřtěním, proto zůstaly beze jména. V roce 1991 bylo zdokumentováno i několik uren, které s největší pravděpodobností sloužily jako kanopy pro ukládání srdce nebo vnitřností během balzamování.
Chronologicky podle data úmrtí V tabulce jsou uvedeny základní informace o pohřbených. Fialově jsou vyznačeni příslušníci rodu Trauttmansdorffů, žlutě jsou vyznačeny přivdané manželky, pokud zde byly pohřbeny. Modře jsou vyznačeni členové II. rodové linie, tzv. linie Obříství. Zeleně jsou zvýrazněni ti, kteří byli pohřbeni původně jinde, a v jednom případě byly ostatky přesunuty z hrobky na hřbitov. Červeně jsou zvýrazněni majitelé panství a statku Horšovský Týn a knížata. První písemná zmínka o předcích této štýrské rodiny se váže ke konci 13. století. V roce 1442 byli povýšeni do rytířského stavu, v roce 1598 byl Jan Bedřich z Trauttmansdorffu (1542–1614) povýšen do stavu svobodných pánů v Rakousích. Jeho syn Maxmilián z Trauttmansdorffu (1584–1650) byl v roce 1623 přijat do říšského hraběcího stavu a v roce 1625 do i českého. Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1749–1827) byl v roce 1805 povýšen do říšského a českého knížecího stavu. Zde jsou generace počítány až od zmíněného Jana Bedřicha. U manželek je generace v závorce a týká se generace manžela. Děti jsou vypsány v poznámce u matky, avšak pokud byla matka pohřbena jinde, jsou děti uvedeny v poznámce u otce.
Seznam nemusí být kompletní.
Po-řadí Gene-race Jméno pohřbeného Datum a místo narození Otec Datum a místo sňatku, choť Pohřeb a uložení do hrobky Poznámky Datum a místo úmrtí Matka 1. 3. Adam Matyáš z Trauttmansdorff-Weinsbergu střed|100 px 1617 Maxmilián z Trauttmansdorff-Weinsbergu 23. 5. 1584 Štýrský Hradec – 7. 6. 1650 Vídeň 2. 3. 1642 Litomyšl: Eva Johanka ze Šternberka † 2. 12. 1674 Horšovský Týn Do roku 1842 pohřben v kryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha v kapucínském klášteře v Horšovském Týně. Nejvyšší zemský maršálek Českého království (1645–1684). Narodily se mu následující děti: 1. Kateřina Lucie († po 1674) 2. Rudolf Vilém (1646–1689) 3. Anna Marie, provd. z Lambergu (1642–1727) 4. Žofie Maxmiliána, provd. z Hodic a Volframic 5. Františka Terezie 6. Marie Klára, provd. Volckra 7. Zikmund Ludvík (1651–1707) 8. Jan Bernard 9. Jan Adam 10. Marie Eleonora, provd. z Morzinu (1657–1714) 11. Leopold Antonín (1656–1724) 12. Jan Maxmilián Antonín († 1662) 13. Kateřina Barbora, provd. z Wehrenbergu 14. Jan Bedřich Josef 15. Jan Josef František 2. 11. 1684 Horšovský Týn Žofie Pálffyová z Erdödu 1596 – 22. 3. 1668 Marie Isabella z Lobkowicz † 1719 2. 6. František Norbert z Trauttmansdorff-Weinsbergu střed|100 px 10. 8. 1705 Praha Jan Josef z Trauttmansdorff-Weinsbergu 7. 8. 1676 – 30. 4. 1713 1726: Marie Florentina Josefa de Gavre 1708–1742 Do roku 1842 pohřben v kryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha v kapucínském klášteře v Horšovském Týně. Císařský komoří a tajný rada, nejvyšší hofmistr arcivévodkyně Marie Alžběty, rytíř Řádu zlatého rouna.
Narodily se mu následující děti: 1. dcera 2. Marie Anna (1736–1788), dáma ústavu šlechtičen 3. Josef Václav (1739–1769) 4. Marie Amálie, provd. Kinská (1741–1808; pohřbena ve Vídeňském Novém Městě) 5. Marie Antonie (1746–1817), dáma ústavu šlechtičen 6. František Ferdinand (1749–1827; č. 3), 1. kníže 7. František Norbert (1750–1753) 18. 6. 1786 Horšovský Týn Marie Terezie z Paaru 3. 6. 1683 Vídeň – 30. 7. 1766 Praha 17. 2. 1744 Vídeň: Marie Anna z Herbersteinu 28. 3. 1723 – 7. 2. 1815 Vídeň 3. 7. Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu střed|100 px 12. 1. 1749 Vídeň František Norbert z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 2) 18. 5. 1772 Vídeň: Marie Karolína z Colloreda (č. 4) Původně pohřben 5. 9. 1827 v kryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha v kapucínském klášteře v Horšovském Týně. Od roku 1842 pohřben v knížecí hrobce v Horšovském Týně. 1. kníže z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1805–1827), císařský komoří (1768) a tajný rada, nejvyšší hofmistr císařského dvora (1807–1827), státní a konferenční ministr, rytíř rakouského Řádu zlatého rouna (1789), držitel velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána (1808). Majitel fideikomisního panství Horšovský Týn. Zemřel jako 78letý na sešlost věkem. 27. 8. 1827 Vídeň Marie Anna z Herbersteinu 28. 3. 1723 – 7. 2. 1815 Vídeň 4. (7.) Marie Karolína z Colloreda 14. 2. 1752 Vídeň Rudolf Josef z Colloreda 7. 7. 1706 Praha – 1. 11. 1788 Vídeň 18. 5. 1772 Vídeň: Ferdinand z Trauttmansdorff-Weinsbergu (č. 3) Původně pohřbena 27. 9. 1832 v kryptě kostela sv. Víta, Václava a Vojtěcha v kapucínském klášteře v Horšovském Týně. Od roku 1842 pohřbena v knížecí hrobce v Horšovském Týně. 1. kněžna z Trauttmansdorff-Weinsbergu (1805–1832, od roku 1827 kněžna vdova). Dáma Řádu hvězdového kříže a palácová dáma. Zemřela jako 80letá na sešlost věkem.
Narodily se jí následující děti: 1. Marie Anna Gabriela (1774–1848; č. 8) 2. Marie Gabriela, provd. des Fours (1776–1853) 3. František Norbert (1777–1779) 4. Marie Alžběta (1778 – před 1797) 5. Jan Nepomuk Josef (1780–1834; č. 6), 2. kníže 6. Marie Renata (*/† 1781) 7. František Jan Nepomuk (1783 – asi 1783) 8. Tereza (1784–1839; č. 7) 9. František Josef Ferdinand (1788–1870; č. 13)