náhled|vpravo|Homeopatické preparáty náhled|Samuel Hahnemann Homeopatie je léčebná metoda alternativní medicíny. Používá vysoce ředěné (tzv. potencované) látky, které ve vyšší dávce u zdravého člověka vyvolávají příznaky podobné těm, jaké má léčená choroba (princip minimální dávky a princip léčení podobného podobným). Stupeň zředění je často tak vysoký, že se v přípravku s největší pravděpodobností nevyskytuje ani jedna molekula účinné látky. Účinnost metody ani fungování jejích principů nebyly spolehlivě vědecky prokázány, naopak v rozsáhlých studiích bylo potvrzeno, že homeopatie nemá lepší účinek než placebo; homeopatie je tedy v medicínském kontextu a vědeckých kruzích považována za pseudovědu.Science and Technology: Public Attitudes and Public Understanding: Science Fiction and Pseudoscience. National Science Foundation, autor CSICOP, in National Science Foundation Subcommittee on Science & Engineering IndicatorsScience, protoscience and pseudoscience (PDF), editor J C. Pitt i M. Pera, in Rational Changes in Science, s 83-101Attitudes and Views of Medical Students toward Science and Pseudoscience. Medical Education OnlineAlan Sokal Pseudoscience and Postmodernism: Antagonists or Fellow-Travellers? (PDF). editor Garrett Fagan in Archaeological Fantasies: How Pseudoarchaeology Misrepresents The Past and Misleads the Public – Examples of pseudosciences are astrology, homeopathy
Výraz je odvozený od dvou řeckých slov: (stejný, podobný) a (nemoc, bolest, vášeň).Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, Leda Voznice, 2001, heslo „homeopatie“ Homeopatickou teorii zformuloval německý lékař Samuel Hahnemann v roce 1810. V současnosti homeopatické metody provozují mnozí léčitelé i někteří lékaři. Česká lékařská společnost JEP se od homeopatie jako celku v roce 2005 stanoviskem svého předsedy distancovala, některé státy, lékařské instituce i pojišťovny ji však akceptují nebo tolerují. Ve Švýcarsku se homeopatická léčba dokonce stala předmětem úhrad zdravotních pojišťoven, protože navzdory zjištění švýcarské vlády, že homeopatie nesplňuje kritéria terapeutické a ekonomické efektivity, byla v referendu (tedy neodborně) z roku 2009 homeopatie schválena pro zkušební dobu šesti let a poté ponechána.https://www.swissinfo.ch/eng/society/complementary-therapies_swiss-to-recognise-homeopathy-as-legitimate-medicine/42053830 - Swiss to recognise homeopathy as legitimate medicine Velká Británie pravděpodobně od proplácení ustoupí. V roce 2018 přestala rakouská Lékařská univerzita ve Vídni vyučovat homeopatii. Francie zrušila úhradu homeopatie v roce 2021. Spor o úhradu homeopatie proběhl v Německu.Další kolo sporu o homeopatii v Německu : Náboženský infoservis
I vztah homeopatie a lékařské profese se v různých zemích liší – např. v Itálii se smí homeopatii věnovat pouze lékaři,https://homeopathyeurope.org/regulatory-status/italy/ - Homeopathic practice naopak ve Švédsku byla do roku 2011 homeopatie lékařům zapovězena.V.Hrabák: Homeopatie v Česku https://www.sweden.org.za/homeopathic-medicine-in-sweden.html - Homeopathic Medicine In Sweden
Homeopatie dnes není jednotnou teorií, ale má mnoho směrů a škol. Klasická anglo-americká homeopatie přísně navazuje na Hahnemanna, francouzská se přiblížila konvenční medicíně, za jiné teoretické směry je považována německá, rakouská i indická homeopatie. V České republice je v různých organizacích zastoupeno několik směrů.
Historie vlevo|náhled|Daguerrotypie zakladatele homeopatie Samuela Hahnemanna z roku 1841 Moderní homeopatii zformoval německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843) v knize Organon der rationellen Heilkunde (Prostředek racionální léčby), která vyšla roku 1810 v Lipsku (a v dalších vydáních byla přejmenovaná na Organon léčebného umění). Vycházel přitom z tradic antického řeckého lékařství, středověké alchymie a evropské herbalistické tradice. Samo slovo „homeopatie“ k označení principu léčby „podobného podobným“ (opak allopatie) pochází již z konce 18. století.
Některé praktiky izopatie, které používali američtí homeopaté od 19. století, připomínají moderní očkování, ačkoliv principy jsou odlišné. Chorobné výměšky byly homeopaticky zředěny, potencovány a pak podávány jiným nemocným.
Homeopatii důvěřoval například Rudolf Hess a Heinrich Himmler ji spolu s vegetariánstvím rozšířil mezi příslušníky SS.Fukušima, jaderná krize, Einstein, Hitler, Evropa a předběžná opatrnost
Homeopatická společnost se stala členem České lékařské společnosti (ČLS) v roce 1991, ale již v roce 1996 byla vyloučena,Pavel Běleš: Vývoj a postavení homeopatie v ČR a EU protože podle stanov ČLS sdružuje výhradně zástupce těch medicínských oborů, které vykonávají vědecky uznávané postupy. Proti tomuto způsobu vyloučení se Homeopatická společnost ohradila soudní cestou s požadavkem na zrušení příslušné části stanov, po zamítnutí, při kterém soudkyně odmítla zkoumat vědeckost homeopatie a zkoumala pouze postup ČLK, následovala řada opravných prostředků, která skončila až v roce 2002 Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Tam došlo ke konstatování, že české soudy postupovaly chybně. Je zajímavé, že tento rozsudek bývá prezentován i tak, aby vyvolal dojem, že se rozhodnutí týká přímo ČLS.Pavel Běleš: Homeopatie, my a svět. PHARMA NEWS
Princip Potence Odpovídající ředění 1D 1 : 10 2D 1 : 100 5D 1 : 100 000 10D 1 : 10 000 000 000 20D 1 : 1020 50D 1 : 1050 100D 1 : 10100 1CH 1 : 100 5CH 1 : 10 000 000 000 10CH 1 : 1020 20CH 1 : 1040 30CH 1 : 1060 200CH 1 : 10400 1M 1.000 C 5M 5.000 C 10M 10.000 C 1LM 1 : 50 000 C 2LM 1 : 2 500 000 000 C 5LM 1 : 3,125×1023 C 10LM 1 : 9,766×1046 C
Homeopatie je údajně založena přibližně na deseti principech. Mezi nejdůležitější z nich patří: Léčba podobného podobným (similia similibus curentur). Velmi malé dávky, případně až princip nekonečně malého dávkování resp. infinitezimálního ředění. Metody a léčiva se volí podle příznaků bez zkoumání patologických procesů. Účinky přípravků musí být testovány na zdravých lidech, protože na nemocných je nelze rozlišit od projevů nemoci. Léčivo se podává v jednoduchých dávkách a ne složitých směsích. Obvykle se podává v jednorázových dávkách, opakovaně jen, vrátí-li se příznaky onemocnění. Potencializace, dynamizace — aktivita účinku se má zvyšovat protřepáváním, nejen rozpouštěním. Je založená na zkoumání pacienta a jeho symptomů jako celku, který je potom jako celek i léčen (princip totality symptomů).
Hahneman vycházel z vitalistické teze, že onemocnění je důsledkem narušení životní síly. Homeopatie má životní sílu stimulovat. Podle Thomsona nepůsobí homeopatika fyziologicky, ale využitím synergického jevu, že energie následuje mysl. Případy vyléčení Thomson přisuzuje v 70 až 100 % případů spontánní remisi, účinku soucitu a komunikace s léčitelem a placebo efektu.
Stručný výkladový slovník českých skeptiků uvádí, že homeopatie vysvětluje údajný léčebný účinek tak, že má duchovní povahu, nikoliv fyzikální. Účinnými nemají být přímo molekuly ředěné látky, ale její „otisky“ ve vodě, lihu nebo jiném použitém ředidlu. Dále tvrdí, že pokud by však tyto otisky existovaly, jejich trvání by bylo kvůli klastrové struktuře ředidla v jednotkách nanosekund a jejich efekt by se nepřenášel v dalším čase. A také tvrdí, že diagnostické metody homeopatie nejsou fyzikální ani laboratorní, ale vycházejí z reflexe pocitů a nálad pacienta.
Podle stručného výkladového slovníku českých skeptiků zpočátku byla homeopatie úspěšnější než medicína počátku 19. století, protože pacienty méně poškozovala.
Potencování a dynamizace Homeopatické preparáty se v souladu s principem infinitenzimálního ředění podávají ve velmi zředěném stavu. Ředění se provádí tak, že se použije jeden díl účinné látky a přidá se k určitému množství rozpouštědla. Z takto vzniklého ředěného roztoku se vezme jeden díl a přidá se ke stejnému množství rozpouštědla jako v předchozím kroku a postup se opakuje. Tomuto procesu se říká potencování. Pokud se ředí v poměru 1:100, nazývá se potence centezimální a značí se písmenem CH nebo C. U potencí 1000C a vyšších se používá kvůli stručnosti zápis 1M (10M je 10 000C). Číslo v označení potence pak označuje počet takových ředění, např. u homeopatika o potenci 30CH proběhlo ředění 30×. Kromě potencí centezimálních, se používají i potence decimální (označení D nebo též X), kdy se ředí v poměru 1:10, a méně i potence LM, kdy se ředí v poměru 1:50 000. Při Hahnemanem používané potenci 30CH je překročena Avogadrova konstanta a proto je nepravděpodobné, že by v roztoku zbyla alespoň jedna molekula účinné látky.
Dalším principem výroby homeopatik je dynamizace, což je pravidelné protřepávání během ředění. Například při centezimálním ředění se roztok protřepává stokrát. Tento postup má dodat homeopatiku účinnost, protože se mu má tímto způsobem dodávat energie. Pro lepší účinek má být vhodnější manuální protřepání, kvůli přenosu vědecky dosud neprokázané bioenergie.
Autopatie Autopatie, někdy též autoizopatie (autoisopatie), je alternativní léčebná metoda vycházející z homeopatie. Systematicky ji popsal a popularizuje český homeopat Jiří Čehovský.
Podle Čehovského má jít o léčebné působení homeopaticky (tedy velmi silně) zředěných vlastních sekretů, nejčastěji slin, na osobu, která má být léčena. Nemá být náhradou konvenčních a odborných způsobů léčby ani jiných alternativních metod, ale jejich doplňkem. Autopatie vychází z homeopatického předpokladu, že zdraví i jeho poruchy mají původ v naší astrální (spirituální) oblasti, a že každý máme svou individuální vibrační strukturu.
Jiří Čehovský ve své knize uvádí, že o autopatii, kterou objevil, „neexistuje ve světovém kontextu žádná kniha ani článek,“Jiří Čehovský: Uzdrav se s autopatií – Tajemství homeopaticky potencované vlastní sliny, Alternativa, 2005, ale zároveň říká, že s vlastními sekrety pracoval již objevitel homeopatie Samuel Hahnemann, a že jde tedy o metodu, která není homeopatům úplně neznámá.Jiří Čehovský: Jiří Čehovský: Autopatie, cesta k tělesné a duševní harmonii, Praha, nakl. Alternativa, 2003,
Vědecký výzkum Vědecká komunita je přesvědčena o neúčinnosti homeopatie.WALACH, H. (1992). Wissenschaftliche Homöopathische Arzneimittelprüfung. Doppelblinde crossover-Studie einer homöopathischen Hochpotenz gegen Placebo. Heidelberg : Haug. -LINDE K., JONAS W.B., MELCHAT D., WORKU F., WAGNER H., EITEK F. (1994). Human and Experimental Toxicology. In : Critical review and meta-analysis of serial agitated dilutions in experimental toxicology, No. 13, pp. 481-492. -KLEIGNEN J., KNIPSCHILD P., ter REIT G. (1991). Clinical trials of homeopathy: a meta analysis. In British Medical Journal, No. 302, pp. 316-323.
A. Scofield v roce 1984 konstatoval, že se přes řadu pokusů a klinických testů nepodařilo nalézt dostatek důkazů, že homeopatie je účinná, avšak ani nebyla její účinnost vyvrácena. Negativní výsledek přisuzoval špatné metodice studií.
Francouzská skupina Groupe de Recherches et d'Essais Cliniques et Homéopathie provedla v roce 1989 testy, které měly ověřit dosavadní pozitivní studie o účinnosti homeopatie. Pozitivní důkaz ve prospěch homeopatie nenalezla.GRECHO (Groupe de Recherches et d'Essais Cliniques et Homéopathie). Presse Med, 1989; 18
C. Hill a F. Doyon v roce 1990 hodnotili 40 pokusů, z nichž 3 měly podle tohoto posuzování závažné metodologické chyby a právě jen tyto tři pokusy vykazovaly pozitivní výsledky.
J. Kleijnen v roce 1991 Hillovi a Doyonovi oponoval. Podle něj chybně vyhodnotili dva experimenty jako nenáhodné a sedm jako negativní. Možnost závažného vychýlení výsledků kvůli metodologickým nedostatkům konstatoval Kleijnen u všech provedených experimentů. Podle Kleijnena je sice výsledek metaanalýzy pozitivní, nicméně pro špatnou metodologickou kvalitu a pro nepoznanou roli publikačního biasu není dostačující k definitivnímu závěru.