Korunovace Alžběty II. královnou Spojeného království a dalších oblastí Commonwealth realm se konala 2. června 1953 ve Westminsterském opatství v Londýně. Na trůn nastoupila ve věku 25 let po smrti svého otce, krále Jiřího VI., který zemřel 6. února 1952. Krátce poté byla Alžběta II. prohlášena za královnu svými tajnými a výkonnými radami. Korunovace se konala o více než rok později kvůli tradici, že po smrti panovníka musí před korunovací nového panovníka uplynout přiměřená doba. Také to poskytlo dostatek času na přípravu korunovačního ceremoniálu. Během bohoslužby Alžběta složila přísahu, byla pomazána svěceným olejem, byla obdařena rouchy a korunovačními klenoty a byla korunována na královnu Spojeného království, Kanady, Austrálie, Nového Zélandu, Jižní Afriky, Pákistánu a Cejlonu (nyní Srí Lanka).
Oslavy se konaly napříč zeměmi Commonwealth realms a při této příležitosti byla vydána i pamětní medaile. Byla to první britská korunovace, která byla kompletně vysílána televizí. Během korunovace jejích rodičů v roce 1937 nebyly v opatství povoleny televizní kamery. Náklady na korunovaci jsou odhadovány na 1,57 milionu liber šterlinků, což by odpovídalo 53 571 428 liber šterlinků v roce 2023.
Přípravy náhled|Vstupenka na tribuny postavené podél cesty průvodu do opatství přes Piccadilly Circus Přípravy na jednodenní ceremonii trvaly čtrnáct měsíců. První schůze Korunovační komise se konala v dubnu 1952. Předsedal jí manžel královny, Philip, vévoda z Edinburghu. Byly vytvořeny i další výbory, jako Korunovační smíšený výbor a Korunovační výkonný výbor, kterým předsedal vévoda z Norfolku, který měl podle konvence jako earl marshal celkovou odpovědnost za připravovanou událost. Za mnoho fyzických příprav a výzdobu na trase průvodu odpovídal David Eccles, ministr práce. Eccles popsal svou roli i roli earl marshala: "Earl Marshal je producent, já jsem scénograf...". Architekt Hugh Casson navrhl pouliční výzdobu pro Westminster a Eric Bedford navrhl korunovační oblouky vztyčené nad Mall.
Členy výborů měli být i vysocí komisaři z jiných oblastí Commonwealthu, což by odráželo mezinárodní povahu korunovace. Úředníci z jiných oblastí Commonwealthu však svou účast odmítli, protože vlády těchto zemí považovaly obřad za náboženský a jedinečný pro Británii. Jak tehdy řekl kanadský premiér Louis Saint-Laurent: "Podle mého názoru je korunovace oficiální intronizací panovníka jako panovníka Spojeného království. Jsme rádi, že se můžeme zúčastnit a být svědky korunovace panovníka Spojeného království, ale nejsme přímými účastníky této funkce." Korunovační komise v červnu 1952 oznámila, že korunovace se uskuteční 2. června 1952. Pozvánky na korunovaci navrhla ilustrátorka Joan Hassall. K vytvoření konečného návrhu musela použít scratchboard, protože na výrobu dřevorytiny u tak velkého a složitého návrhu nebylo dost času.vlevo|náhled|Pozvánka na korunovaci navržená Joan HassallNorman Hartnell byl královnou pověřen, aby navrhl oblečení pro všechny členy královské rodiny, včetně Alžbětiny korunovační róby. Vypracoval devět návrhů a konečná verze vzešla z jeho vlastního výzkumu a četných setkání s královnou. Byly vybrány bílé hedvábné šaty vyšívané květinovými emblémy tehdejších zemí Commonwealthu: tudorovská růže za Anglii, skotský bodlák, velšský pórek, trojlístek za Severní Irsko, akácie za Austrálii, javorový list za Kanadu, novozélandská stříbrná kapradina, jihoafrická protea, dva lotosové květy za Indii a Cejlon a pákistánská pšenice, bavlna a juta. Roger Vivier pro tuto příležitost vytvořil pár zlatých bot. Sandály měly podpatky pokryté drahokamy a ozdobný motiv na horních stranách, který měl připomínat "vzor fleurs-de-lis na koruně svatého Eduarda a britské imperiální koruně". Alžběta se rozhodla ozdobit se při této příležitosti korunovačním náhrdelníkem. Ten byl objednán královnou Viktorií a měly jej na sobě královny Alexandra, Marie a Elizabeth při svých korunovacích. K němu Alžběta II. zvolila korunovační náušnice.
Alžběta nacvičovala se svými družičkami. Místo sametové vlečky používaly prostěradlo a místo kočáru měly poskládané židle. Imperiální státní korunu nosila Alžběta při svých každodenních povinnostech, při práci u svého stolu, při čaji i při čtení novin, aby si zvykla na pocit mít ji na hlavě a také na její váhu. Dne 22. a 29. května 1952 se Alžběta zúčastnila dvou plných generálek ve Westminsterském opatství. Některé zdroje uvádí pouze jednu nebo naopak "několik" zkoušek s její účastí.Bradford, Sarah (1 May 1997). Elizabeth: A Biography of Britain's Queen. London: Riverhead Trade. s. 186. ISBN 978-1-57322-600-4 Královnu na zkouškách obvykle zastupovala vévodkyně z Norfolku. V rámci příprav na korunovaci bylo Westminsterské opatství pro veřejnost na pět měsíců uzavřeno.
Alžbětina babička královna Marie zemřela 24. března 1953. Ve své závěti uvedla, že její smrt by neměla ovlivnit korunovaci a tak událost proběhla podle původního plánu. Podle odhadů celá korunovace stála 1,57 milionu liber. Tyto náklady zahrnovaly stavbu tribun podél cesty procesí pro 96 000 lidí, toalety, pouliční výzdobu, oblečení, pronájem aut, opravy kočáru a úpravy královniných regálií.Morris, Bob (2018). Inaugurating a New Reign: Planning for Accession and Coronation. University College London. s. 23–24. ISBN 978-1-903903-82-7
Korunovace náhled|Státní portrét královny Alžběty II. od sira Herberta Jamese Gunna, vytvořený na památku její korunovace Korunovační obřad Alžběty II. se podobal korunovačním obřadů králů a královen, kteří vládli před ní. Konal se ve Westminsterském opatství a přítomni byli jak zástupci šlechty, tak duchovní. Několik částí obřadu se však od minulosti výrazně odlišovalo.
Televize Korunovační obřad sledovalo v Británii více než 27 milionů lidí. Událost živě vysílala BBC Television Service. Mnozí lidé se speciálně kvůli této události koupili či pronajali televizory. Počet držitelů licence se zdvojnásobil z přibližně jednoho a půl milionu na tři miliony. Korunovace Alžběty II. byla první korunovací britského panovníka, která byla v plném rozsahu vysílána. V době korunovace rodičů Alžběty II. v roce 1937 nebyly kamery uvnitř Westminsterského opatství povoleny a byl natáčen pouze venkovní průvod.BBC Handbook 1938. London: British Broadcasting Corporation. 1938. s. 38–39 V rámci britského vládního kabinetu proběhla diskuze ohledně vysílání obřadu televizí. Proti byl například britský předseda vlády Winston Churchill. Alžběta však jeho radu v této věci odmítla a trvala na tom, aby se událost konala před televizními kamerami. A také byla dovolena účast lidem, kteří natáčeli experimentální 3D technologií. Experiment barevné televize, oddělený od černobílého televizního vysílání BBC, byla přenášena dětem v nemocnici Great Ormond Street Hospital, kde korunovaci sledovalo přibližně sedmnáct lidí. Každý z nich měl malou obrazovku."Television reigns: Broadcasting Queen Elizabeth's coronation". Science Museum. Dostupné online
V Evropě se díky novým přenosovým linkám jednalo o první přímý přenos události, která se konala ve Spojeném království. Korunovace byla vysílána ve Francii, Belgii, Západním Německu, Dánsku a Nizozemsku. Stalo se tak rok před vznikem evropské televizní telekomunikační sítě Eurovision.
Aby bylo zajištěno, že Kanaďané uvidí ceremoniál ve stejný den, byla provedena operace Pony Express, kdy RAF Canberry přeletěly během obřadu přes Atlantský oceán, aby doručily filmové záznamy BBC. Tyto záznamy následně odvysílala Canadian Broadcasting Corporation (CBC). Jednalo se o první lety bez mezipřistání mezi Spojeným královstvím a pevninskou Kanadou. V Goose Bay na Labradoru byla první várka filmu přeložena do proudového stíhacího letounu CF-100 Kanadského královského letectva, který jej dopravil do Montréalu.Canadian Broadcasting Corporation. "Society > The Monarchy > Canada's New Queen > Coronation of Queen Elizabeth > The Story". CBC. Dostupné online Následujícího dne byl film letecky dopraven na západ do Vancouveru, kde ji odvysílala stanice CBUT-DT. Film byl eskortován Královskou kanadskou jízdní policií na hraniční přechod Peace Arch, poté byl eskortován Washingtonskou státní hlídkou do Bellinghamu, kde byl odvysílán KVOS-TV, novou televizní stanicí, jejíž signál dosáhl i do Lower Mainlandu v Britské Kolumbie.
Americké stanice NBC a CBS udělaly podobná opatření, aby se filmy vysílaly na území USA v den korunovace. K jejich dopravě však použily pomalejší vrtulová letadla. NBC původně plánovala přenášet událost živě prostřednictvím skywave přímo z BBC. Nicméně stanice nebyla schopná vytvořit kvalitní videospojení v den korunovace kvůli špatným atmosférickým podmínkám.
Ačkoliv v zemi ještě neexistovalo plné televizní vysílání, byl film odeslán i do Austrálie, a to na palubě dopravního letadla Qantas, které přiletělo do Sydney v rekordním čase 53 hodin 28 minut. Celosvětově je počet lidí, kteří sledovali korunovaci v televizi, odhadován na 277 milionů.Davison, Janet (2 June 2013). "Queen's coronation made history for Canada – and for television". www.cbc.ca. Dostupné online Navíc 11 milionů lidí ve Spojeném království poslouchalo vysílání v rádiu."50 facts about The Queen's Coronation". The Royal Family Dostupné online
Procesí V procesí šli členové cizích královských rodin a hlavy cizích států. Ti jeli do Westminsterského paláce v různých kočárech. Těch bylo potřeba tolik, že byli potřeba dobrovolníci od bohatých obchodníků po venkovské statkáře, aby doplnili nedostatečné počty pravidelných lokajů. První královský kočár opustil Buckinghamský palác a přesunul se po Mall, které bylo plné mávajících a jásajících diváků. Následoval irský státní kočár, ve kterém jela královna matka Elizabeth. Ta měla na hlavě korunku s Koh-i-Noorem. Královna Alžběta II. jela Londýnem od Buckinghamského paláce, přes Trafalgarské náměstí směrem k opatství ve zlatém státním kočáru taženém šesti grošovanými valachy. Zaměstnanci královských stájí umístili pod sedátka láhev s horkou vodou, aby zůstala královna s vévodou z Edinburghu v teple. Královna měla ke svým korunovačním šatům na ramenou připevněnou Robe of State, 5,5 metrů dlouhý, ručně tkaný hedvábný sametový plášť lemovaný kanadským hranostajem, který vyžadoval, aby královně pomáhaly s jeho nesením její čestné služebnice. Byly jimi Lady Jane Vane-Tempest-Stewart, Lady Anne Coke, Lady Moyra Hamilton, Lady Mary Baillie-Hamilton, Lady Jane Heathcote-Drummond-Willoughby, Lady Rosemary Spencer-Churchill a vévodkyně z Devonshire.Glenconner, Anne (2019). "4". Lady in waiting : my extraordinary life in the shadow of the crown. Hodder & Stoughton. ISBN 9781529359084 vlevo|náhled|Královská rodina na balkonu Buckinghamského paláce po královnině korunovaci