Jazyčije (, ) byl umělý smíšený slovanský jazyk vzniklý na základě rusínštiny, církevní slovanštiny, ruštiny a pár slov také mělo prvky ze slovenštiny a polštiny. Jazyk se používal v Haliči, Podkarpatské Rusi a Bukovině v 19. a 20. století. Jazyk byl používán převážně národními buditeli a spisovateli, kteří byli rusofilové, v rusínském národním obrození se jazyk bral jako spisovný a akademický, proto ho používali výhradně kněží, např. Alexander Duchnovič, ale někdy i klasičtí spisovatelé, např. Michal Lučkaj.
Historie Jazyk byl vytvořen jako přechodný, mezi „nespisovnou“ rusínštinou a „spisovnou“ ruštinou, kdy se rusofilští rusínští národní buditelé domnívali, že rusíni se stanou součástí velkoruského národa a jazyk měl tedy sloužit v tzv. přechodném období, než by se začala využívat ruština. Po druhé světové válce a integraci Podkarpatské Rusi do Ukrajinské SSR, sovětská vláda považovala Jazyčije za archaický jazyk a užívání jazyka prakticky přestalo.
Název Název Jazyčije, pochází z hanlivého výrazu pro tento jazyk od ukrajinských nacionalistů, např. Ivan Franko, který sice svá první díla v tomto jazyku psal, ale v pozdějších letech jeho života se od jazyka distancoval, v Haliči a Podkarpatské rusi se jazyk nazýval jako Russký, nebo Haličsko-Russký.
Slovní zásoba Základní slova jazyka pocházela z rusínštiny, ale nová slova byla přejata či vymyšlena ve stylu církevní slovanštiny. Pravopis byl převzat z návrhu pravopisu ukrajinštiny od Maksymoviča, tedy byla velmi podobná církevní slovanštině a staroslověnštině, hlavním rozdílem mezi ostatními slovanskými jazyky bylo zachování jatě (Ѣ).
Ukázka textu
Odkazy
Reference
Literatura
Související články
Rusínština Církevní slovanština Rusofilství Rusínské národní obrození
Kategorie:Rusínština Kategorie:Východoslovanské jazyky Kategorie:Mrtvé jazyky Kategorie:Jazyky Ukrajiny Kategorie:Jazyky Slovenska Kategorie:Jazyky Polska