Vavřinecké údolí

Vavřinecké údolí se nachází v okrese Kolín na katastrálním území obcí Církvice, Nesměň, Hryzely, Vršice, Barchovice a Doubravčany. Zalesněným údolím protéká Vavřinecký potok, který se v úseku mezi obcemi Církvice a Doubravčany zařezává hluboko do krajiny. Území ležící v nadmořské výšce mezi 285 m n. m. do 365 m n. m. o celkové délce 8,5 km ve směru sever – jih a rozloze zhruba 65 ha se nachází jihozápadně od obce Zásmuky a je ze zákona zařazeno mezi významné krajinné prvky. Významnými krajinnými prvky jsou podle §3, písmeno b) zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody vodní toky, rybníky, jezera, rašeliniště, údolní nivy. Výrovka (na horní toku též Vavřinecký potok) pramení v nadmořské výšce 487 m n. m. u obce Kochánov jižně od Uhlířských Janovic a je levým přítokem Labe u Kostomlátek (178 m n. m.).Celková délka toku je 60,3 km.

Historie

Nejstarší dějiny Na malé plošině na levém břehu Vavřineckého potoka byly nalezeny bronzové sekery, čepel dláta, nůž, srp, nákrčníky a větší terčovitá ozdoba zvaná faléra pocházející z doby bronzové.

Hradiště Hryzely Nad soutokem Bohouňovického a Vavřineckého potoka bylo objeveno rozsáhlé raně středověké hradiště. Hradiště Hryzely se rozkládá jihovýchodně od obce v mistě zvaném Šance, V Šancích či Na Šancích. Je datováno do 8. až 9. století. Do dnešní doby se zachovaly tři mohutné, místy až šest metrů vysoké valy. Hradiště je podobné nedalekému hradišti Stará Kouřim.

Hradiště Doubravčany-jih Jihozápadně od Doubravčan na ostrožně nad soutokem Vavřineckého a Malotického potoka se nachází hradiště Doubravčany o rozloze asi 4,5 ha. Nálezy jsou datované do období knovízské kultury (mladší doby bronzové), štítarské kultury (pozdní doby bronzové), římské doby a zejména raného středověku.

Obce

Církvice První zmínka o obci Církvice se objevuje v roce 1400. Církvici nezávisle na sobě uvádějí Konrád z Církvice (Conradus de Czyrkwicz) a Matyáš z Církvice (Mathias de Czyrkwicz). Majetkem sázavského kláštera se Církvice stala v druhé polovině 17. století. Klášter zde krátce po roce 1713 nechal vybudovat malý zámeček tzv. vrchnostenský dům. V druhé polovině 18. století bylo panství již v držení světských majitelů, kteří zámeček přestavěli do současné podoby.

Hryzely Obec Hryzely se poprvé připomíná v roce 1316. Zápis se týká soudní pře, kterou vedli Unka z Hryzel (Vnka de Hryzela) a Diviš z Talmberka. V 16. století bylo panství rozděleno. Jedna část připadla panství zásmuckému, druhá pak panství černokosteleckému. Toto rozdělení vydrželo až do poloviny 19. století, do zániku patrimoniální správy. V roce 1561 se uvádí zpráva o tvrzi, ta pravděpodobně zanikla koncem 16. století.

Doubravčany Obec Doubravčany se poprvé připomíná v roce 1436. Tehdy obec i s dalším majetkem sázavského kláštera získal do zástavy od císaře Zikmunda Jan IV. Zajímač z Kunštátu, švagr Jindřicha z Rožmberka. Je tedy možné, že obec existovala již v předhusitském období. Od poloviny 16. století byly Doubravčany součástí zásmuckého panství.

Mlýny

Mlýn Nouzov V zásmucké matrice je k roku 1666 zapsán „křest dcerušky Daniela Sobotky, toho času mlynáře Nauzovského“. Jako součást Nesměně, tedy části náležející k zásmuckému panství je mlýn uváděn v roce 1750. V roce 1758 je uveden k Vavřinci, spolu s ním se mlýn stal součástí panství Rataje nad Sázavou.

Mlýn Církvice Mlýn Církvice je uváděn v berní rule z roku 1654, kde je zapsán Adam Veverka jako „usedlý na mlejně o jednom kole“. Tehdy byla Církvice součástí panství Hrádek nad Paďousy (Červený Hrádek). Zakrátko přešla Církvice do majetku sázavského kláštera. V roce 1721 požádal Jakub Veverka opata a konvent svatoprokopského kláštera o zhotovení nového zápisu o vydání mlýna zděděného po otci, neboť původní „zápis ohněm zmařen byl“. Rodina Veverků poté užívala mlýn po několik generací. Mlýn nesl jejich jméno: Veverkovský mlýn či mlýn Veverka.

Mlýn Buda K roku 1668 existuje v zásmucké matrice záznam o křtu syna jistého Marka „podruha, toho času pobývajícího ve mlejně budským“. Jako svědek je uveden Daniel Sobotka „z Bud“. To je pravděpodobně tentýž Sobotka, vedený jako mlynář původně z Nouzova. V roce 1671 se na mlýně uvádí jako mlynář Jan Sobotka. Mlýn byl součástí Vavřince a tedy i panství Rataje nad Sázavou.

Mlýn Davídkov V roce 1650 je uváděn jako zdejší mlynář Mikuláš Smolík (zemřel před rokem 1669). V 18. a 19. století byl mlýn po několik generací v držení známého mlynářského rodu Sobotků. V roce 1851 se v tomto mlýně narodil spisovatel a básník Antonín Pleskot, autor několika „veršovaných románků“ a operních libret. Počátkem 20. století byl majitelem mlýna Josef Křeček. Provozoval zde jednu z plemenných stanic Zemědělské rady pro Království české.

Mlýn Doubravčany Už v roce 1672 je doložen Jan Pilař „ze mlejna pod Doubravčany, jinak z pily“. Ovšem tento mlýn a tedy i pilu nelze jednoznačně lokalizovat a ztotožnit se současným objektem. Mlýn je na současných místech zakreslen na prvním vojenském mapování z druhé poloviny 18. století.

Rekreační oblast

Lázně Buda V roce 1891 koupil mlýn Buda Jan Rančák, majitel a ředitel soukromé účetní a obchodní školy v Praze. Bohužel v témže roce mlýn vyhořel. Po opravě zde pan Rajčák otevřel výletní hostinec. Později byla pro hostinec postavena u mlýna samostatná budova. Záměrem pana Rajčáka bylo vybudování menšího lázeňského či rekreačního komplexu s „vodoléčebným ústavem“. Projekt nebyl úspěšný a tak pan Rajčák zanedlouho objekt prodává.

Kaple Nanebevzetí Panny Marie Dodnes stojící kapli nechal postavit pan Rajčák nad mlýnem u dnešního objektu nazvaného „Domov Buda“. Kaple je spíše malým kostelíkem a byla vysvěcena 9. září 1900. Měla sloužit „letním obyvatelům tohoto půvabného místa, jejichž značný počet dá se tu očekávati a byla jim tak poskytnuta příležitost v místě samém zúčastniti se bohoslužeb.“

Vila Viktoria, Domov Buda Pozemky nad mlýnem Buda koupila v roce 1905 Františka Kašparová, manželka nájemce Rančákova hostince ve mlýně. Manželé zde vybudovali vilu nazvanou Viktoria, jež byla i dále přestavována a rozšiřována. Pokoje ve vile byly pronajímány letním hostům, zejména Pražákům. Objekt vystřídal několik majitelů až jej v roce 1923 koupil spolek Zemgor. Spolek Zemgor, jehož oficiální název zněl „Sjednocení ruských činitelů městských a venkovských samospráv v Československé republice se sídlem v Praze“ a byl založen roku 1921 především bývalými představiteli ruské Strany socialistů-revolucionářů tzv. eserů. Za výrazné podpory československého ministerstva zahraničí zde vzniklo sanatorium pro ruské uprchlíky. Od zadluženého spolku převzal sanatorium v polovině 30. let Československý červený kříž. Vznikla tak ozdravovna určená hlavně pro ruské uprchlíky nemocné především tuberkulózou. V letech 1949–1950 zde byly krátce ubytovány řecké děti, které přišly do Československa po ukončení řecké občanské války. I později vila sloužila hlavně sociálním účelům. Vilu užívá poskytovatel sociálních služeb „Domov Buda“, který pečuje o dospělé s chronickým duševním onemocněním či mentálním postižením.

Vila Zdenka, Davídkov V roce 1903 si novinář a nakladatel Václav J. Nedvídek (1845–1912) postavil nedaleko mlýna Davídkov vilu. Pojmenoval ji po své manželce, rozené Pleskotové, „Zdenka“. Ta byla sestrou spisovatele Antonína Pleskota, narozeného v blízkém mlýně Davídkov. V roce 1930 byla vila přebudována na hostinec nabízející ubytování v tzv. letních bytech.

Geomorfologie Část údolí Vavřineckého potoka mezi obcemi Nesměň-Nouzov a obcí Doubravčany spadá do západního okraje Malešovické pahorkatiny jež je částí podcelku Kutnohorská plošina patřící k Hornosázavské pahorkatině. Ta je součástí podsoustavy Českomoravská vrchovina.

Výrovka - dále zvaná Vavřinecký potok pramení jižně u Uhlířských Janovic u Kochánova. Pramení ve výšce 487 m n. m. a u Kostomlátek ústí zleva do Labe ve výšce 178 m n. m. Celková délka toku tak činí 60,3 km. Údolí se nachází v nadmořské výšce v rozmezí 285 až 365 m n. m. V délce zhruba 8,5 km je údolí obklopeno lesy.

Geologie Geologické podloží širšího okolí jižně od Zásmuk, včetně Vařineckého údolí je tvořeno severním okrajem kutnohorského krystalinika mladšího proterozoického stáří. Je vytvářeno dvojslídnými ortorulami s vložkami migmatitů a svorem. Nalézáme tmavě šedohnědé, migmatizované ruly převážně středně zrnité. V nezvětralém stavu je jejich barva světlebéžová. Ze slíd převládá biotit – tmavá slída nad muskovitem. Na jednotlivých lokalitách se ortoruly liší obsahem granátu a jiných příměsí a také rozsahem deformace, obsahem granátu a dalších příměsí. Severozápadní okraj tvoří ostrůvky druhohorních sedimentů České křídové tabule. Usazeniny svrchní křídy-(spodní-střední turon), jsou složeny z písčitých slínovců a jílovců, místy spongilitických (opuky). Kvarterní překryv je tvořen fluviálními sedimenty – tvoří jej sprašové hlíny jílovitoprachovitého až písčitoprachovitého sedimentu, které tvoří místy až několik metrů silnou návěj. Dno údolí je tvořeno hlinitopísčitými štěrkovými náplavami.

Klima Vavřinecké údolí patří podle biogeografického členění do bioregionu Havlíčkobrodského, mírně klimatické oblasti, pro kterou je charakteristické dlouhé, teplé, mírně suché léto a mírně teplá zima s poměrně krátkým sněhovým pokryvem. Tvoří jej zdvižená pahorkatina, jejíž okraje jsou členěny nehlubokými, zaříznutými údolími. Nejblížší klimatická stanice v Kouřimi (240 m n. m.) naměřila průměrnou roční teplotu 9 C a úhrný roční průměr srážek kolem 575 mm.

Flóra V údolí je řada lokalit s cennou přirozenou vegetací. Vyskytuje se zde mnoho původních druhů, vytvářejících rostlinná společenstva. Lesy na svazích kolem potoka jsou tvořeny nepůvodními monokulturami, příkladem je smrk ztepilý, modřín opadavý. Níže v údolí pak najdeme dubohabřiny či acidofilní doubravy. Keřové patro tvoří zejména mladé javory či bez černý. V údolní nivě, tvořené meandrujícím potokem se zachovaly zbytky přirozených mokřadních olšin jako je olše lepkavá, vrbiny – vrba jíva a vrba křehká. Najdeme zde i střemchové jaseniny – střemcha obecná a jasan ztepilý. Bezlesá skála nad chatovou osadou Buda je strmým skalnatým svahem. Svah je porostlý řídkým smíšeným lesem tvořeným duby, buky a borovicemi. Na bezlesém temeni svahu je malé vřesoviště s vřesem obecným. Na vřesoviště navazuje paseka s bylinným porostem sítiny klubkaté, třtiny křovištní a lipnice luční.

Louky kolem potoka Pod usedlostí Nouzov se na dně údolí rozkládají jednak sušší nekosené a vlhčí květnaté louky. Převládajícími rostlinami jsou chrastice rákosovitá, řebříček luční, lopuch plstnatý, kopřiva dvoudomá či svízel bílý. Mimo meandrující úseky potoka převládají dvakrát ročně kosené louky s dominantním ovsíkem vzpřímeným, psárkou luční, jitrocelem kopinatým, krvavcem totenem, svízelem bílým a řebříčkem lučním. Kolem luk najdeme rumištní vegetaci s kopřivou dvoudomou.

Rybníky V údolí se nachází pět rybníků a jeden malý lesní rybníček v lese nad údolím. Soustava dvou neudržovaných rybníků patří k obci Nouzov. Rybníky mají zachovalou litorální vegetaci. Na hrázích jsou ponechány staré stromy, hlavně duby. Na severní straně většího z rybníků roste nízká rákosina s dominantní tajničkou rýžovitou. Ve směru k jižnímu břehu se střídají společenstva: na vodní hladině okřehek menší. Najdeme zde rákosiny stojatých vod a niv nížinných řek s dominancí chrastice rákosovité. Vegetace obnaženého dna tvoří dvouzubec černoplodý. Na vlhkých smilkových loukách roste sítina rozkladitá. Ostatní tři rybníky, jeden pod tábořištěm Tábornické unie, další u mlýna Davídkov a před obcí Doubravčany mají upravené břehy a jsou téměř bez vegetace. Nad rybníkem u Doubravčan se v mírném svahu vyskytuje suchomilná vegetace tvořená řebříčkem lučním, violkou vonnou a křivatcem lučním. Na kraji lesa roste hojně ptačí zob obecný, bez červený či křivatec žlutý.

Lesní rybníček