Kilifarevo () je město ležící v Předbalkánu ve středním Bulharsku. Nachází se 10 km jižně od města Veliko Tarnovo, správního střediska stejnojmenné obštiny, a žije v něm obyvatel.
Dějiny Kilifarevo má dlouhou historii. Přítomnost thráckých mohyl v okolí (ves Golemani) a thrácká svatyně (lokalita Drǎvjata) svědčí o tom, že tyto země byly osídleny již ve starověku. Římané zde postavili pevnost střežící průsmyky Staré planiny (Elenski a Hainboaz).
V době první bulharské říše osada již pravděpodobně existovala, ale nejsou o ní žádné písemné zmínky. Za druhé bulharské říše bylo Kilifarevo osadou se zvláštním postavením. Nacházela se zde jedna z pevností Asenovců ovládající průsmyk Hainboaz. Car Ivan Alexandr zde poskytl jednu z pevností střežících průsmyk Theodosiovi Trnovskému a ten v ní založil školu (univerzitu) známou jako „Škola Theodosia Trnovského“. Z oné doby (1364) také pochází první písemná zmínka o zdejším sídle, které konstantinopolský patriarcha Kallistos zaznamenal jako Kefalia.z řečtiny: náčelník, guvernér, hlavní místo Během dobývání Bulharska osmanskými Turky, byl klášter obležen, dobyt a vypálen.
Během turecké nadvlády si vesnice zachovala strážní funkci průsmyku Hainboaz. Patřila k tzv. dervendžijským obcím, které měly výsadní postavení. Podle firmanu Selima II. (1566—1574) tvořila vesnice Kilifarevo se svými vesničkami vakf, jehož prostředky byly určeny na stavbu a údržbu hrobky sultána Selima v Cařihradu. V tehdejších berních rejstřících je obec zaznamenána jako Kilifar. V sultánském firmanu z roku 1663 je vesnice nazvána . Díky těmto výsadám si vesnice zachovala bulharské osídlení, nicméně s dosazením řeckého biskupa za trnovského patriarchu se posílila řecká duchovní asimilační expanze a ve vesnici Kilifarevo se usadili Řekové, kteří plnili mimo jiné i funkci výběrčích církevních daní.Z toho zůstal do současnosti zachován místní název Grecki dol. To zvýšilo daňové zatížení Bulharů, kteří již platili daně do turecké státní pokladny. Časem se na východním konci vesnice usadilo asi 30 tureckých rodin, a to patrně kvůli větší bezpečnosti při ochraně průsmyku. Spolu s nimi sem přišlo mnoho Cikánů, kteří začali vykonávat řadu povolání.
S nástupem bulharského obrození nastal hospodářský rozvoj. Šlo o tesařství, výrobu látek, výrobu keramiky, zpracování dřeva, krejčovství, a především zpracování kožešin. Dále se rozvinulo hedvábnictví a ve vsi pracovalo více než 40 dílen na zpracování kokonů. Spolu s řemeslnickými dílnami zde postupně vznikaly vyspělejší továrny, mezi nimiž byla první továrna na zpracování hedvábné příze, kterou zde nechala postavit italská společnost. V roce 1864 zde Angel Popov zprovoznil papírnu a na březích řeky Belica byly postaveny moderní mlýny na výrobu bílé mouky. O několik let později Angel Popov otevřel továrnu na výrobu makaronů a nudlí. Vzestup Kilifareva měl blahodárný vliv na duchovní život. V letech 1840 — 41 postavil Kolju Fičeto na místě původního vypáleného kláštera současný Kilifarevský klášter, takže na počátku 19. století byly ve vesnici tři kláštery. Zdejší mniši byli prvními učiteli v klášterních školách.
Během bouřlivého 19. století se obyvatelé Kilifareva aktivně účastnili bojů za nezávislost církve, národního hnutí a osvobozenecké války. Po osvobození Kilifarevo rychle změnilo svou kulturní podobu, byly otevřeny dvě školy, centrem kulturní činnosti se stalo čitalište Napredak založené v roce 1884. Kilifarevo bylo prohlášeno za město výnosem Státní rady Bulharské lidové republiky z roku 1973.
Obyvatelstvo K 15. červnu 2024 ve městě žilo 2 309 obyvatel a bylo zde trvale hlášeno 2 426 obyvatel. Níže uvedená tabulka ukazuje změnu počtu obyvatel města v období od roku 1934 do roku 2021: Kilifarevo rok 1934 1946 1956 1965 1975 1985 1992 2001 2011 2021 populace 3 143 3 144 2 507 2 616 2 853 2 981 2 840 2 556 2 256 2 106 Podle sčítání z 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:Deklarovat národnost nebylo při sčítání povinné.
Odkazy Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Města v Bulharsku Kategorie:Velikotarnovská oblast