Nikolaj Semjonovič Kurnakov (rusky: Николай Семёнович Курнаков; 6. prosince 1860, Nolinsk v Kirovské oblasti – 19. března 1941, Barvikha v Moskevské oblasti) byl ruský chemik, který je mezinárodně uznávaný jako zakladatel fyzikálně-chemické analýzy.
Byl také jedním ze zakladatelů platinového průmyslu v Sovětském svazu. Chemická reakce známá jako Kurnakovovův test se stále používá k rozlišení cis a trans izomerů dvojmocné platiny a je jeho nejznámějším příspěvkem ke koordinační chemii.
Postupně dosáhl vysokých vědeckých funkcí – profesor (1893), čestný profesor (1907), doktor chemických věd (1909), akademik Ruské akademie věd a laureát Státní ceny SSSR.
Na počest Kurnakova je pojmenován minerál kurnakovit (vzácný sekundární minerál vodného boritanu hořečnatého), který byl objevený v roce 1940 v Kazachstánu. Od roku 1944 je po něm pojmenován Kurnakovův ústav obecné a anorganické chemie Ruské akademie věd. Ve městě Krasnoperekopsk na Krymu mu byl postaven památník.
Vzdělání Nikolaj Semjonovič Kurnakov se narodil 24. listopadu roku1860 v Nolinsku v Kirovské oblasti. Po absolvování Vojenského gymnázia v Nižním Novgorodu nastoupil na Báňský institut v Petrohradě, který absolvoval v roce 1882.
Po ukončení studia byl poslán do továren v Altaji, aby studoval tavbu mědi, olova a stříbra. V roce 1883 pak studoval v zahraničí obchod se solí, metalurgii a puncovní umění. Po obhájení disertační práce na téma Odpařovací systémy solných pecí byl v letech 1885 až 1893 byl pracovníkem Báňského ústavu na katedře metalurgie a puncovnictví.
Kurnakov zemřel 19. března 1941 ve vesnici Barvikha v Moskevské oblasti a byl pohřben v Petrohradě na Smolenském pravoslavném hřbitově. V roce 1953 byl jeho popel převezen do Literatorskie Mostki.
Kariera náhled|181x181pixelů|Poštovní známka SSSR z roku 1951V roce 1893 po obhájení práce na téma Na složitých kovových základech získal titul profesora anorganické chemie a v roce 1899 profesora analytické chemie a vedoucího laboratoře fyzikální chemie. Profesorem na Petrohradském elektrotechnickém institutu byl v letech 1899-1906. Zde během své práce v roce 1904 vynalezl Kurnakovův pyrometr, v té době nejmodernější zařízení pro termickou analýzu. V letech 1902 až 1930 vedl katedru obecné chemie na Polytechnickém institutu v Petrohradě, kde také založil a organizoval chemickou laboratoř. V roce 1909 mu byl udělen titul doktora chemie (honoris causa) na Lomonosovově univerzitě. Byl zakladatelem a prvním ředitelem Ústavu fyzikálních a chemických analýz Akademie věd SSSR (1918–1934). Byl jedním ze zakladatelů Státního institutu aplikované chemie (GIPH) a jeho prvním ředitelem (1919–1927). Byl ředitelem Státního ústavu pro vědeckotechnický výzkum (GONTI) (1921). Vedl Ústav pro studium platiny a dalších drahých kovů Akademie věd SSSR (1922–1924). Byl ředitelem Chemického ústavu Akademie věd SSSR (1924). Byl členem předsednictva Výboru pro chemizaci národního hospodářství při Radě lidových komisařů SSSR (1928). Po přestěhování chemických ústavů Akademie věd do Moskvy se stal ředitelem nově vzniklého Ústavu obecné a anorganické chemie Akademie věd SSSR (1934–1941). Od roku 1936 byl profesorem a vedoucím katedry anorganické chemie na Lomonosovově univerzitě. (1937–1941).
Výzkum náhled|161x161pixelů|Minerál kurnakovitKurnakov založil ruskou školu fyzikální a chemické analýzy a ruskou vědeckou školu chemiků a metalurgů. Přispěl k rozvoji ložisek potaše v Solikamsku, Glauberovy soli, hořčíku, bromu a jodu z krymských solných jezer a ústí řek, solných ložisek Západosibiřského území, bauxitu v Tichvinu pro výrobu kovového hliníku a slitin pro různé účely. Byl organizátorem hutní (platinové kovy, hliník, hořčík) a halurgické průmyslové výroby (halogeny). Zkoumal altajské podniky hutního průmyslu neželezných kovů (1882). Na počest Kurnakova je pojmenován minerál kurnakovit (vzácný sekundární minerál vodného boritanu hořečnatého), který byl objevený v roce 1940 v Kazachstánu.
Ocenění a tituly náhled|212x212pixelů|Kurnakovův hrob na Smolenském hřbitově v PetrohraděCena Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva (1925) Cena Vladimíra Iljiče Lenina (1928) Cena Dmitrije Ivanoviče Mendělejeva (1936) – za práci na teorii chemických rovnováh a za aplikaci této teorie na studium prakticky důležitých systémů Řád rudého praporu práce – za vynikající vědeckou činnost v oblasti chemie (1939) Zasloužilý pracovník pro vědu a techniku RSFSR (1941) Stalinova cena II. stupeň – za vědecké práce o fyzikální chemii, publikované v autorských sbírkách prací v letech 1937-1939, a za práci Úvod do fyzikálně-chemické analýzy z roku 1940 (1941)
Literatura
Курнаков Н. С. Непрерывность химических превращений вещества [Continuity of the chemical transformations of matter] // УФН. 1924. Т. 4, Вып. 6. С. 339–356. Биография Н. С. Курнакова на сайте химфака МГУ [Scientist: Kurnakov, Nikolai Semyonovich]. Биография Н. С. Курнакова на кругосвете [Biography of N. S. Kurnakov]. К 140-летию со дня рождения Н. С. Курнакова [To the 140 anniversary of his birth N. S. Kurnakov]. Image of Nikolai Semyonovich Kurnakov's grave.
Odkazy
Související články Fyzikální chemie Analytická chemie Anorganická chemie Metalurgie
Externí odkazy
Reference
Kategorie:Ruští chemici Kategorie:Narození 6. prosince Kategorie:Narození v roce 1860 Kategorie:Muži