Ukrajinci () jsou východoslovanský národ pocházející z Ukrajiny. Jejich rodným jazykem je ukrajinština a většina z nich vyznává pravoslaví. Počtem příslušníků (44–46 milionů) jsou 3. největším slovanským národem a 8. největším národem Evropy.20 million Ukrainians live in 46 different countries of the world.
Ukrajincům byla různými cizími vládci, mezi nimiž byli např. Polsko-litevská unie, Habsburská monarchie, Rakouské císařství a poté Rakousko-Uhersko, dána různá označení. Východoslovanské obyvatelstvo obývající území dnešní Ukrajiny bylo známo jako Rutheni, podle území zvaného Rus. Ukrajinci žijící v Ruské říši byli známi jako Malorusové, podle území zvaného Malá Rus.
Etnonymum „Ukrajinci“, které bylo spojováno s kozáckým Hetmanátem, bylo přijato po ukrajinském národním obrození na konci 18. století. Kozáci jsou často zdůrazňováni v moderní ukrajinské identitě a symbolice, například v ukrajinské státní hymně. Občané Ukrajiny jsou také nazýváni Ukrajinci bez ohledu na svou etnicitu a mnozí se označují za občanský národ.
78 % Ukrajinců žije na Ukrajině; nejpočetnější ukrajinskou diasporu má Rusko, Kanada, USA, Bělorusko, Brazílie, Moldavsko a Kazachstán.
Etnonymum Moderní název Ukrajinci je odvozen od názvu Ukrajina, který je poprvé doložen v Kyjevském letopisu pod rokem 1187. Výrazy Ukrainiany (poprvé zaznamenáno v Haličsko-volyňském letopisu pod rokem 1268), Ukrainnyky a dokonce i narod ukrainskyi (ukrajinský národ) se používaly sporadicky dříve, než se pod vlivem spisů ukrajinských aktivistů v rusky spravované Ukrajině v 19. století rozšířil název Ukraintsi. Od 14. do 16. století byly západní části evropského Ruska v dnešním smyslu, spolu s územími severní Ukrajiny a Běloruska (Ruthenia), převážně známy jako Rus, čímž navazovaly na tradici Kyjevské Rusi. Obyvatelé těchto území byli obvykle označováni jako Rus nebo Rusíni (v západní a střední Evropě známí jako Rutheni).
Ukrajinština je – podobně jako moderní ruština a běloruština – potomkem staré východní slovanštiny.Yermolenko S. Y. (2000). History of the Ukrainian literary language // Potebnia Institute of Linguistics (NASU). In UkrainianRusanivsky V. M. (2000). History of the Ukrainian language // Potebnia Institute of Linguistics (NASU). In Ukrainian V západní a střední Evropě byl znám pod exonymem „rutenština“. V 16. a 17. století, se vznikem Záporožské Siče, se názvy Ukrajina a ukrajinský začaly používat také na území Slobodské Ukrajiny.Wilson, Andrew. Ukrainian nationalism in the 1990s: a minority faith. Cambridge University Press, 1997. Po úpadku Záporožské Siče a nastolení hegemonie Ruského impéria na Levobřežní Ukrajině byli Ukrajinci v ruském prostředí stále častěji označováni jako „Malorusové“, přičemž většina ukrajinských elit přijala maloruskou identitu a osvojila si ruštinu, neboť ukrajinština byla téměř ve všech kontextech zakázána.
Totot exonymum – dnes považovaný za ponižující imperialistické vnucení – se však široce nerozšířilo mezi rolnictvem, které tvořilo většinu obyvatelstva. Ukrajinští rolníci nadále označovali svou zemi jako „Ukrajinu“ (název spojovaný se Záporožskou Sičí, hetmanátem a jejich bojem proti Polákům, Rusům, Turkům a Krymským Tatarům) a sebe i svůj jazyk jako rusínský/ruthénský.
S vydáním díla Ivana Kotljarevského Enejida (Aeneis) roku 1798, které položilo základy moderního ukrajinského jazyka, a s následným romantickým obrozením národních tradic a kultury, se etnonymum Ukrajinci a pojem ukrajinského jazyka na počátku 19. století dostaly více do popředí a postupně nahradily označení „Rusíni“ a „Ruthéni“. V oblastech mimo kontrolu ruského/sovětského státu až do poloviny 20. století (západní Ukrajina) byli Ukrajinci po delší dobu známi pod svými dřívějšími názvy. Označení Ukrajinci se zpočátku rozšířilo v centrální Ukrajině a v Haliči a Bukovině se prosadilo až v pozdější části 19. století, v Podkarpatské Rusi teprve ve 30. letech 20. století a v Prešovském kraji až koncem 40. let. „Historický název pro Ukrajince odpovídající ukrajinskému *rusyny*“
Moderní název Ukrajinci je odvozen od slova Ukrajina, názvu poprvé doloženého roku 1187. Několik vědeckých teorií se snaží vysvětlit etymologii tohoto termínu. Podle tradiční teorie je odvozen z praslovanského kořene *kraj-, který má dva významy – jedním je vlast, jako v „naš rodnoj kraj“ (naše vlast), a druhým „okraj, hranice“ – a původně nesl význam „periferie“, „pohraničí“ či „hraniční oblast“.; ruský překlad: Podle jiné teorie je třeba pojem ukraina odlišovat od termínu okraina: zatímco druhý znamená „pohraničí“, první má význam „oddělený kus země“, čímž získává konotaci „naše země“, „země nám přidělená“.
Během posledních tří století prošlo obyvatelstvo Ukrajiny obdobími polonizace a rusifikace, přesto si však zachovalo společnou kulturu a smysl pro společnou identitu.
Geografické rozšíření
Většina etnických Ukrajinců žije na Ukrajině, kde tvoří více než tři čtvrtiny obyvatelstva. Největší populace Ukrajinců mimo Ukrajinu žije v Rusku, kde se přibližně 1,9 milionu ruských občanů identifikuje jako Ukrajinci, zatímco miliony dalších (především v jižním Rusku a na Sibiři) mají ukrajinský původ.Ethnic composition of the population of the Russian Federation / Information materials on the final results of the 2010 Russian census Obyvatelé oblasti Kubáň například kolísali mezi třemi identitami: ukrajinskou, ruskou (identitou podporovanou sovětským režimem) a „kozáckou“. in: Roman Senkus et al. (eds.), The Internet Encyclopedia of Ukraine, revidovaný a aktualizovaný obsah vycházející z pětidílné Encyclopedia of Ukraine (University of Toronto Press, 1984–93) editované Volodymyrem Kubijovyčem (sv. 1–2) a Danylem Husarem Strukem (sv. 3–5). Canadian Institute of Ukrainian Studies (CIUS) (University of Alberta/University of Toronto). Přibližně 800 000 lidí ukrajinského původu žije na ruském Dálném východě v oblasti historicky známé jako „Zelená Ukrajina“.Ukrainians in Russia's Far East try to maintain community life . The Ukrainian Weekly. 4 May 2003.
V celostátním průzkumu na Ukrajině z roku 2011 uvedlo 49 % Ukrajinců, že mají příbuzné žijící v Rusku.
Podle některých dřívějších odhadů žije v Severní Americe přibližně 2,4 milionu lidí ukrajinského původu (1 359 655 v Kanadě a 1 028 492 ve Spojených státech). Velké počty Ukrajinců žijí také v Brazílii (600 000); Kazachstánu (338 022); Moldavsku (325 235); Argentině (305 000); Německu (272 000); Itálii (234 354); Bělorusku (225 734); Uzbekistánu (124 602); České republice (110 245); Španělsku (90 530–100 000) a Rumunsku (51 703–200 000). Velké ukrajinské komunity existují také v zemích jako Lotyšsko, Portugalsko, Francie, Austrálie, Paraguay, Spojené království, Izrael, Slovensko, Kyrgyzstán, Rakousko, Uruguay a bývalá Jugoslávie. Obecně je ukrajinská diaspora přítomna ve více než 120 zemích světa.
Počet Ukrajinců v Polsku činil podle polského sčítání lidu v roce 2011 přibližně 51 000 osob. Od roku 2014 země zaznamenala výrazný nárůst imigrace z Ukrajiny. Novější údaje odhadují počet ukrajinských pracovních migrantů na 1,2–1,3 milionu v roce 2016.
V posledních desetiletích 19. století byli mnozí Ukrajinci nuceni carskou autokracií přesídlit do asijských oblastí Ruska, zatímco mnoho jejich slovanských protějšků pod vládou Rakouska-Uherska emigrovalo do Nového světa za prací a lepšími hospodářskými příležitostmi. Podle některých zdrojů z prvního desetiletí 21. století se mimo Ukrajinu k ukrajinské etnicitě hlásí kolem 20 milionů lidí; oficiální souhrnné údaje jednotlivých zemí však neukazují více než 10 milionů. V každém případě patří Ukrajinci k národům s jednou z největších diaspor na světě.
Ukrajinci v Česku
Od sčítání lidu v roce 1991 počet Ukrajinců v Česku setrvale roste.http://www.vlada.cz/assets/ppov/rnm/dokumenty/dokumenty-rady/zprava_2012_tiskarna.pdf Při Sčítání lidu, domů a bytů 2021 se k ukrajinské národnosti přihlásilo 92 892 osob (vyplnění národnosti nebylo povinné). Po zahájení ruské invaze na Ukrajinu v únoru 2022 přijalo Česko velké množství prchajících osob z Ukrajiny. Ke konci roku 2022 Ministerstvo vnitra České republiky evidovalo na území Česka 636 282 osob s ukrajinskou státní příslušností.
Charakteristika migračních vln a současný stav Ukrajinská migrace do České republiky probíhala historicky v několika odlišných vlnách, které byly determinovány politickými i socioekonomickými faktory. První významnou skupinu tvořila politická a vědecká elita v meziválečném Československu po roce 1918. Po pádu železné opony v roce 1989 se migrační toky transformovaly na masivní ekonomickou migraci, motivovanou hospodářskou krizí na osamostatněné Ukrajině a vysokou poptávkou českého průmyslu po pracovní síle; v tomto období převládala cirkulární migrace mužů v produktivním věku.
Zásadní zlom v kvantitativním i kvalitativním složení minority přinesl únor 2022 s vypuknutím plnohodnotné ruské vojenské agrese, která vyvolala masivní humanitární vlnu nucených uprchlíků (převážně žen a dětí) s režimem dočasné ochrany. V důsledku těchto událostí se Ukrajinci stali jednoznačně nejpočetnější národnostní a etnickou menšinou v České republice. Podle oficiálních dat Českého statistického úřadu a Ministerstva vnitra ČR tvoří občané Ukrajiny více než polovinu z celkového počtu cizinců v zemi, přičemž jejich celkový počet na českém území přesahuje 610 000 osob.
Původ
Východní Slované se vyčlenili z nediferencovaných raných Slovanů během slovanských migrací v 6. a 7. století n. l. Stát Kyjevská Rus sjednotil východní Slovany v období od 9. do 13. století. Mezi východoslovanské kmeny, které jsou označovány jako „protoukrajinské“, patří Volyňané, Drevljané, Polané a Severjané a dále méně významní Uliči, Tiverci a Bílí Chorvati.Compare: Gótský historik Jordanes a byzantští autoři 6. století pojmenovali dvě skupiny, které žily v jihovýchodní Evropě: Sklavíni a Antové. Polané jsou ztotožňováni se zakladateli města Kyjev a s klíčovou rolí při formování státu Kyjevské Rusi.
Na počátku 9. století využívali Varjagové vodní cesty východní Evropy k vojenským výpravám a obchodu, zejména obchodní trasu od Varjagů k Řekům. Až do 11. století sloužili tito Varjagové také jako klíčoví žoldnéři pro řadu knížat ve středověkém Kyjevě i pro některé byzantské císaře, zatímco jiní zastávali významné administrativní pozice ve společnosti Kyjevské Rusi a postupně se slavizovali. Vedle dalších kulturních stop vykazují některá ukrajinská jména stopy severského původu v důsledku vlivů z tohoto období.
Rozlišení jednotlivých východoslovanských skupin se začalo prosazovat v pozdějším středověku a v rámci Polsko-litevské unie se vyvinulo východoslovanské nářeční kontinuum, přičemž rutenština se etablovala jako psaný standard. Aktivní rozvoj koncepce ukrajinského národa a ukrajinského jazyka začal s ukrajinským národním obrozením na počátku 19. století v době, kdy Rusíni (Русини) změnili své označení podle regionálního názvu. V období Sovětského svazu (1917–1991) oficiální historiografie zdůrazňovala „kulturní jednotu ‚proto-Ukrajinců‘ a ‚proto-Rusů‘ v 5. a 6. století“.
Průzkum veřejného mínění provedený v dubnu 2022 agenturou Rating zjistil, že drtivá většina (91 %) Ukrajinců (s výjimkou Ruskem okupovaných území Ukrajiny) nepodporuje tezi, že „Rusové a Ukrajinci jsou jeden národ“.
Etnická / národní identita