Fytocenologie (dříve též geobotanika, anglicky phytosociology) je nauka o rostlinných společenstvech zkoumající rostlinné formace světa. Fytocenologie občas bývá zaměňována s fytogeografií, což je nauka o rozšíření rostlin na Zemi. Alternativními systémy, které se rovněž zabývají rostlinnými společenstvy, jsou lesnická typologie a geobiocenologie. Tyto systémy používají zpravidla lesníci na lesní biotopy, méně i na primární bezlesí, ovšem nikoli na sekundární bezlesí (vytvořené člověkem). Fytocenologii používají botanici na různá společenstva včetně některých nepřímo vytvořených člověkem.
Oblasti zájmu Fytocenologie se zabývá primárními rostlinnými společenstvy, tedy takovými, která by tady byla i bez vlivu člověka, např. bučiny, přirozené smrčiny aj. Předmětem jejího zájmu jsou však i sekundární společenstva, tedy ta, na jejichž vzniku se částečně podílel člověk, ať už přímo, nebo nepřímo, a tato společenstva se nakonec přírodními procesy stabilizovala. Příkladem jsou kosené louky, pastviny, ruderální vegetace, akátiny, společenstva plevelů aj. Nezabývá se však společenstvy vzniklými za silného přispění člověka, jako třeba brzděním sukcese (např. u luk), ale také různým vysazováním či vyséváním. Proto se nezabývá např. vysázenými monokulturami geograficky nepůvodních dřevin, kulturou vojtěšky, kulturní vysetou loukou (např. téměř monocenózou kostřavy rákosovité) aj. Nezabývá se porostem pšenice, která zde roste jen díky neustálému vysévání, ale společenstvy plevelů, jejichž existenci podmiňuje člověk jen nepřímo, už ano.
Pravidla klasifikace Pravidla klasifikace se řídí podle Mezinárodního kódu fytocenologické nomenklatury. Klasifikační jednotka kterékoliv úrovně se ve fytocenologii nazývá syntaxon (v taxonomii biologických druhů se v obdobném významu používá slovo taxon). Taxonomická kategorie se ve fytocenologii nazývá rank. Jména syntaxonů se obvykle tvoří z názvu botanického druhu (nebo názvů dvou druhů oddělených spojovníkem), doplněného koncovkou příslušné úrovně kategorizace (příslušného ranku). Za název se přidává zkratka autorské citace, tedy údaj o tom, kdo syntaxon zavedl. Je zvykem zapisovat (i u běžných citacích v článku) nejen autora, ale i rok.
{| border=1 |colspan="4" align="center" bgcolor="#C1CDC1" | Hlavní ranky |- |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | název ranku |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | koncovka |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | příklad |- |Asociace||-etum||Angelico oleracei-Cirsietum palustris |- |Svaz||-ion||Fagion silvaticae |- |Řád||-etalia||Arrhenatheretalia elatioris |- |Třída||-etea||Festuco-Brometea
Podobně jako v taxonomické hierarchii je třída obšírnějším taxonem než řád (skládá se tedy z jednoho až několika řádů). Svaz je na hierarchické úrovni obdobou čeledi, asociace pak druhu.
{| border=1 |colspan="4" align="center" bgcolor="#C1CDC1" | Vedlejší ranky |- |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | název ranku |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | koncovka |align="center" style="width:90px;" bgcolor="#E0EEE0" | příklad |- |Subasociace||-etosum||Lathyro versicoloris-Quercetum pubescentis poetosum |- |Podsvaz||-enion||Acerenion pseudoplatani |- |Podřád||-enalia|| |- |Podtřída||-enea||
Subasociace a podsvazy jsou používány běžně, podřády a podtřídy velmi zřídka.
Kromě hlavních a vedlejších ranků se používají ještě neformální jednotky, například společenstvo, varianta, geografická rasa atd. Ty se zpravidla označují jménem biologického druhu. Často jsou tyto neformální jednotky používány tehdy, pokud společenstvo není jasně vylišitelné či existují spory ohledně jeho popisu (např. jednotlivé typy acidofilních borů).
Některá pravidla: Princip priority: každý syntaxon má jen jedno správné jméno. Existuje-li více názvů, je správný ten nejstarší. Nerozhoduje tedy výstižnost označení. Asociace je základní rank (ale není bezpodmínečně základní jednotkou). Jako nomenklatorický typ slouží snímek společenstva. Lze zamítnout snímky představující směs (přechod) různých asociací. Pro rozlišování jednotlivých společenstev jsou důležité tzv. diagnostické druhy, tedy druhy, jejichž výskyt je koncentrován v dané vegetační jednotce. Dále jsou podstatné konstantní druhy, tedy druhy, které se v dané vegetační jednotce vyskytují s vysokou frekvencí, ale mohou být hojně zastoupeny i v jiných vegetačních jednotkách. Dominantní druhy jsou druhy, které v dané vegetační jednotce mají často vysokou pokryvnost, ale mohou se vyskytovat i v jiných jednotkách.
Fytocenologický snímek náhled|Vymezená plocha fytocenologického snímku, Nizozemsko Základní metodou výzkumu je tzv. fytocenologický snímek (anglicky phytosociological relevé). Jedná se o zápis vegetace na určité ploše pomocí standardizovaných postupů. Snímek se pořizuje na vymezené ploše, která má zpravidla tvar čtverce, případně obdélníku a její rozměry se mohou lišit v závislosti na přítomném společenství (zpravidla u lesů 200–400 m², u luk 16–25 m², u maloplošné vegetace, např. prameniště, i 1 m² nebo méně). Hlavním požadavkem je maximální homogenita vegetačního společenství na celé ploše, například se tedy nepořizují snímky oblastí, které tvoří z poloviny les a z poloviny louka. Na vymezené ploše se následně určí přítomné druhy v jednotlivých vegetačních patrech a určí se pokryvnost všech druhů.
Ke klasifikaci pokryvnosti se používají různé stupnice, např. Braun-Blanquetova stupnice new:
r – 1 až 2 jedinci s nepatrnou pokryvností, + – pokryvnost pod 1 % plochy, 1 – pokryvnost 1 až 5 % plochy, 2m – pokryvnost kolem 5 % plochy, 2a – pokryvnost 5 až 15 % plochy, 2b – pokryvnost 15 až 25 % plochy, 3 – pokryvnost 25 až 50 % plochy, 4 – pokryvnost 50 až 75 % plochy, 5 – pokryvnost 75 až 100 % plochy.
Někdy se používají jiné stupnice, např. lesníci hodně používají Zlatníkovu stupnici. Ke každému snímku je nutné napsat další doprovodné údaje, lokalizaci, souřadnice, sklon svahu, expozice svahu, datum aj.
Statistické zkoumání snímků je často využíváno při ochraně přírody, ať už při zaznamenání výskytu ohrožených druhů (např. při hodnocení biotopů pro soustavu Natura 2000), nebo při opakovaném snímkování k zpětnému hodnocení efektivity ochranářské péče. Dále mohou sloužit k monitorování biodiverzity na různých stanovištích nebo k určení závislosti výskytu vybraných druhů na podmínkách stanoviště (množství živin, teplota, intenzita slunečního záření a další).
Ke kvalitnímu zpracování dat je zapotřebí velké množství fytocenologických snímků. V Česku má záznam vegetace dlouhou tradici; v Česku je největším zdrojem Česká národní fytocenologická databáze spravovaná Ústavem botaniky a zoologie Masarykovy univerzity v Brně, která obsahuje přes 100 000 snímků s nejstaršími z roku 1922. Vyhodnocení a záznam snímků se dnes provádějí pomocí specializovaných softwarů (databázové programy turboveg nebo český nástroj na úpravu a analýzu dat JUICE.NET).
Odkazy
Reference
Související články Fytogeografie
Externí odkazy
Fytocenologická nomenklatura (M. Chytrý) – Ústav botaniky a zoologie Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity v Brně – neplatný odkaz ! Česká národní fytocenologická databáze mezinárodní databáze EVA (European Vegetation Archive) JUICE.NET - nástroj na úpravu a analýzu dat
Kategorie:Ekologie