Zimní les (, ) byl krycí název pro kárnou (trestnou) protipartyzánskou operaci probíhající v územním trojúhelníku sevřeném železniční tratí Vitebsk – Něvel – Polock od 27. prosince 1942 do 25. ledna 1943 v okupovaném Bělorusku. Byla pokračování operace Opičí klec.

Výchozí podmínky a cíle operace V oblasti plánované akce proběhla v listopadu 1942 operace s krycím jménem Opičí klec. Operaci provedla tanková divize wehrmachtu, která se v lesnatém terénu nemohla rozvinout a partyzáni se před jejími útoky rozptýlili nebo stáhli hlouběji do lesa. Operace tak skončila bez vážnějších ztrát sovětských partyzánů a v krátkém čase. Partyzáni na základě této zkušenosti předpokládali, že německé síly v tvrdých zimních podmínkách v nejbližší době nebudou útočit a zůstanou ve svých posádkách. Operace však byla svěřena 286. ochranné (bezpečnostní) divizi, která byla na podobný způsob boje cvičena a vybavena. Partyzáni tak neočekávali, že se Němci v zimních podmínkách rozhodnou pro novou operaci navíc pro ně v nevýhodných podmínkách. Oblast nebyla dobře připravena na obranu, chybělo společné velení, panoval nedostatek výstroje a výzbroje.

Partyzáni provedli začátkem prosince 1942 několik útoků na železnici, a proto cílem operace bylo vytvořit ochranné pásmo u trati Vitebsk – Něvěl, likvidace partyzánů a přeměna operačního prostoru za levým křídlem skupiny armád Střed na zónu spálené země.

Nasazené síly

Německé síly Do operace byly zařazeny následující jednotky:

286. ochranná (bezpečnostní) divize () v sestavě: 2 obranné pluky, 794. bezpečnostní prapor, 8. dělostřelecký pluk, tankové jednotky, 600. policejní prapor, 690. četa polního četnictva, 391. polní výcviková divize (), zvláštní bojová skupina (). Odhadovaný stav nasazených sil byl asi 10 000 vojáků.

Sovětské síly Operací byly zasaženy následující identifikované partyzánské brigády: 3. běloruská partyzánská brigáda, velitel Arkadij Jakovlevič Marčenko (, velel červen 1942 – listopad 1943), 1 126 osob, 4. běloruská partyzánská brigáda, velitel Noj Jelisjejevič Falaljejev (, velel říjen 1942 – září 1943), 603 osob, Partyzánská brigáda Za sovětské Bělorusko, velitel Pavel Minájevič Romanov (, velel říjen 1942 – květen 1944, padl při operaci Svátky jara, Hrdina SSSR), 421 osob, Partyzánská brigáda S. M. Korotkin, velitel Petr Antonovič Chomčenko (, velel říjen 1942 – březen 1943), 660 osob, partyzánský oddíl Nepolapitelní, velitel Michail Sidorovič Prudnikov (, velel červenec 1942 – červenec 1943, Hrdina SSSR), 28 osob, Běloruská diverzní brigáda Lenin, velitel Alexej Andrejevič Baskakov (, velel červenec 1942 – květen 1943), 315 osob, další zvláštní útvary a skupiny. Skutečný početní stav partyzánských brigád je v této době pouze odhadován. Přesná evidence byla provedena až po zařazení partyzánského útvaru do sestavy Rudé armády, kdy se jednalo o 3 153 partyzánů. Podle dalších pramenů šlo o celkem 4 – 5 tisíc lidí, kteří se účastnili bojů.

Průběh operace Partyzáni provedli sabotáže na železnici s předpokladem, že do zasněžených lesů Němci neproniknou. Němci však partyzány pronásledovali až k jejich základnám, kde je zaskočili. Německé síly pročesávaly les a aktivně vyhledávaly partyzánská postavení. Prudké boje probíhaly podél řeky Obal u vesnic Lachnači (), Ravěněc (), Šilina (), Katljary (), Tokarava (), Pjacery () a Zachody (). 3. běloruská partyzánská brigáda, Partyzánská brigáda S. M. Korotkin a Partyzánská brigáda Za sovětské Bělorusko v obklíčení utrpěly těžké ztráty. 4. běloruská partyzánská brigáda vyvázla z obklíčení, po bojích se jí podařilo prorazit a odvést s sebou tisíce místních obyvatel do Rasonské oblasti (). V zóně operace bojovalo až do 25. ledna 1943 několik oddílů 4. běloruské partyzánské brigády, speciálních sabotážních a průzkumných skupin.

Výsledky operace Partyzány se podařilo z oblasti operace vytlačit. Tři partyzánské brigády utrpěly těžké ztráty a celé území se vrátilo pod kontrolu německých okupačních sil.

Podle údajů partyzánů v bojích od 27. prosince 1942 do 3. ledna 1943 ztratily německé oddíly více než 100 zabitých vojáků a důstojníků. Podle tajné zprávy velitele týlového prostoru skupiny armád Střed Maxe von Schenckendorffa byly vlastní ztráty 20 zabitých a 79 raněných. Dále zpráva uvádí ohledně ztrát partyzánů 670 zabitých v akci, 957 zastřelených po výslechu, celkem 1 627. Otázkou těchto čísel zůstává, kolik je partyzánů skutečných a kolik je z toho civilistů zabitých jako partyzánů. Další dostupné prameny totéž číslo uvádí jako zabité civilisty. Z německé zprávy také vyplývá, že lidé z vesnic pomáhali Němcům identifikovat partyzány.

Počet zabavených zbraní je ve zprávě uveden následovně: 10 minometů, 14 kulometů, 31 samopalů, 2 protitankové pušky, 114 pušek a značné množství ručních palných zbraní (zřejmě pistole). Bylo dobyto 62 základen a 335 opevnění. S ohledem na počet zabavených zbraní lze konstatovat jejich nedostatek, či dovodit zařazení zabitých civilistů do počtu partyzánů. Srovnáním počtu dobytých základen a množství zabavených zbraní lze také dojít k závěru, že partyzánské sklady byly prázdné. Proto se špatně vyzbrojené partyzánské brigády nedokázaly ubránit náporu.

Dalších 2 041 lidí bylo zatčeno a odvezeno do tábora Dulag-125 v Polocku. Vesnice Aržavuchava (), Bělaje (), Čarbamysly () byly zničeny. Obyvatelstvu a partyzánům bylo zabaveno 7 468 kusů dobytka, 894 koní, asi 1 000 kusů drůbeže, 446,8 tun obilí, 14,5 tuny brambor, 75,9 tun lnu a lněného semene.

Během operace byla 286. divize vyřazena z vojenského zásobování wehrmachtu, protože se živila ze zabaveného proviantu z partyzánských skladů a na úkor místního obyvatelstva. Ve zprávě z března 1943 bylo velitelem 286. divize uvedeno, že ušetřil vojenskému zásobování německé armády 167 460 porcí masa, 139 880 porcí zeleniny a 42 123 dávek píce.

Poválečná dohra alt=Sovětská brožura o Rižském procesu v PDF formátu z roku 1946 v ruštině.|vlevo|náhled|Sovětská brožura o Rižském procesu v PDF formátu z roku 1946 v ruštině. Velitel 286. ochranné divize generálporučík Johann-Georg Richert byl 29. ledna 1946 při Minském procesu s válečnými zločinci uznán vinným ve všech bodech obžaloby a spolu s dalšími 13 obžalovanými odsouzen k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán veřejně dne 30. ledna 1946 za přítomnosti asi 100 000 diváků v Minsku.

Velitel 391. polní výcvikové divize generálporučík Albrecht Digeon von Monteton byl dne 2. února 1946 u soudu s válečnými zločinci v Rize shledán vinným ve všech bodech obžaloby a spolu s dalšími 6 obžalovanými odsouzen k smrti oběšením. Jedním ze spoluobžalovaných byl Friedrich Jeckeln. Všech sedm obžalovaných bylo oběšeno na Náměstí vítězství () v Rize.

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Bitvy a operace východní fronty druhé světové války Kategorie:Bitvy roku 1942 Kategorie:Bitvy roku 1943 Kategorie:Partyzáni Kategorie:Partyzánské války Kategorie:Partyzánské organizace