vpravo|náhled|upright=1.5| Rýn je jednou z nejvýznamnějších evropských řek Sedm dní k řece Rýn () bylo přísně tajné vojenské simulační cvičení Varšavské smlouvy vyvíjené minimálně od roku 1964. Představovalo vizi sovětského bloku o sedmidenní jaderné válce mezi vojsky NATO a Varšavské smlouvy.
Historické souvislosti V československých ani polských válečných plánech z počátku 50. let nejsou jaderné zbraně ani sovětské jednotky vůbec zmíněny. Plány počítaly víceméně pouze s odražením útoku. Případný protiútok by podle československého plánu končil po pěti dnech nedaleko za hranicemi na řekách Nába a Dunaj. Kromě toho pravděpodobnost útoku byla hodnocena jako velmi nízká.
Použití jaderných zbraní se poprvé objevuje v československém plánu schváleném v roce 1956. Preventivní útok s použitím jaderných zbraní s cílem „rozbít soustřeďované síly nepřítele, který se chystá napadnout naše území“ se však měl zatavit u Norimberka. Z československých plánů nelze vyčíst, zda sovětské velení uvažovalo o pokračování útoku dále na západ. Nebezpečí napadení bylo vnímáno jako pravděpodobnější teprve koncem 50. let.
Plány masivního pozemního útoku s použitím jaderných zbraní s cílem bleskové obsadit celé Německo, Benelux a část Francie se poprvé objevily v roce 1961 v rámci válečné simulace Burja (Bouře). Československý válečný plán z roku 1964 pak konkretizoval, že za použití 131 jaderných náloží má Československý front během dosáhnout jihovýchodní Francie.
Odtajnění Tento možný scénář třetí světové války zveřejnil polský ministr obrany Radosław Sikorski po vítězství strany Právo a spravedlnost v polských volbách v roce 2005 spolu s tisíci dokumenty Varšavské smlouvy s cílem „odříznout se od komunistické minulosti země“ a „poučit polskou veřejnost o starém režimu.“ Sikorski uvedl, že dokumenty spojené s bývalým režimem budou odtajněny a zveřejněny prostřednictvím Ústavu národní paměti v následujícím roce.
Zveřejněné dokumenty obsahovaly mimo jiné informace o "Operaci Dunaj", invazi vojsk Varšavské smlouvy do Československa v srpnu 1968.
Česká republika a Maďarsko odtajnily obdobné dokumenty již v 90. letech. Některé materiály v tomto období odtajnilo i Polsko.
V roce 2000 byl zveřejněn v českém tisku dokument z roku 1964, který popisoval plán působení československé armády v rámci společného útoku armád Varšavské smlouvy. Již tento plán počítá s použitím více než stovky jaderných zbraní jen v rámci cílů československé armády. Naproti tomu srovnatelný polský dokument z roku 1951 je čistě obranný a jaderné zbraně vůbec nezmiňuje.
Úvodní jaderný útok NATO Scénář války předpokládal, že NATO v přípravě na obsazení východního Německa zahájí jaderný útok na polská města v oblasti údolí řeky Visly a následně na československá města. Útok měl zabránil velitelům Varšavské smlouvy poslat posily na obranu východního Německa. Plán počítal s tím, že v první fázi zemřou až dva miliony polských civilistů a polské vojsko bude zcela zničeno.
Vojenská strategie NATO přitom vůbec nepočítala s útokem, ale pouze s obranou vlastního území, případně s útoky na vojenské objekty s cílem znemožnit nepříteli pokračování ve válce. Do počátku 60. let byla oficiální strategií NATO tzv. masivní odveta, tj. hromadné nasazení jaderných zbraní v reakci na jakýkoli útok ze strany komunistického bloku. Počátkem 60. let byla přijata strategie pružné odvety, kdy jaderné zbraně měly být použity pouze v reakci na jaderný útok, zatímco konvenční útok měl být odražen pouze konvenčními prostředky.
Jaderná odpověď Varšavské smlouvy Sovětský jaderný protiútok by směřoval proti Západnímu Německu, Belgii, Nizozemsku, Dánsku a severní Itálii.
Jaderný protiútok nezahrnoval Francii a Spojené království, pravděpodobně proto, že vlastnily jaderné zbraně a panovala obava z odvetného útoku. Francie kromě toho nebyla součástí integrovaných struktur NATO.
Některé cíle v Británii, jako letiště Fylingdales, Mildenhall a Lakenheath, měly být napadeny konvenčním způsobem, přestože jaderný úder by byl mnohem účinnější. Sovětské velení se domnívalo, že z těchto letišť by startovaly stíhací bombardéry USAF, především F-111 Aardvark s dlouhým doletem.
Známé cíle Sověti plánovali během konfliktu použít asi 7,5 megatuny jaderných zbraní. Rakouské hlavní město Vídeň měly zasáhnout dvě 500kilotunové pumy. Několik vojenských základen v Itálii a města Vicenza, Verona, Padova měly být zasaženy jednotlivými 500kilotunovými bombami. Maďarská lidová armáda měla obsadit Vídeň.
Stuttgart, Mnichov a Norimberk v západním Německu měly být zničeny jadernými zbraněmi a poté obsazeny armádami Československa a Maďarska.
V Dánsku byly prvními jadernými cíli Roskilde – velké město blízko Kodaně – a Esbjerg kvůli velkému přístavu, kudy by mohly proudit posily NATO. Pokud by po dvou počátečních úderech došlo k odporu Dánska, byly by bombardovány další cíle.
Navazující plány Sovětský svaz plánoval do devátého dne dosáhnout Lyonu a zastavit se až u Pyrenejí. Československo už tehdy považovalo plán za příliš optimistický a někteří dnešní západní vojenští experti se domnívají, že takový cíl byl nereálný nebo dokonce nedosažitelný.
Odkazy
Reference
Související články
Operace Nemyslitelná Třetí světová válka Základy geopolitiky Ryszard Kukliński
Kategorie:Sovětsko-americké vztahy Kategorie:Francouzsko-sovětské vztahy Kategorie:Polsko-sovětské vztahy Kategorie:Československo-sovětské vztahy Kategorie:Vojenská cvičení