Válcovny trub Chomutov, a.s. je společnost se sídlem ve Veselí nad Moravou (do 15. července 2021sídlila v Chomutově), která se zabývá především výrobou bezešvé oceli.
Historie Podnik v období Rakouska-Uherska Roku 1870 vznikla v Chomutově Krušnohorská železářská a ocelářská společnost, která navázala na tradiční chomutovskou hutnickou historii. Samotná historie válcoven je pak úzce spjata s německým ocelářským a průmyslovým koncernem Mannesmann, který v roce 1890 založili Max a Reinhard Mannesmannovi.
Bratři Mannesmannovi chomutovské železárny zakoupili v roce 1887, renovovali je a zavedli zde výrobu bezešvých ocelových trubek. Roku 1890 zde vyrobili celosvětově první bezešvou ocelovou trubku zdokonaleným „poutnickým“ způsobem. Bratři Mannesmannovi ji tak pojmenovali podle pouti v lucemburském Echternachu, kde se poutníci pohybovali vždy tři kroky vpřed a dva vzad – přesně tak se hýbe ve válcovací stolici bezešvou trubkou.
První republika V meziválečném období patřil závod k moderním hnutím. Trubky, které byly produkovány splňovaly požadavky rychle se rozvíjejících odvětví jako energetika či chemický průmysl. Ve 30. letech přišla ekonomická krize, závod se však díky exportu udržel v provozu.
1939–1945 Za druhé světové války byly Válcovny trub začleněny do válečného průmyslu. Výroba byla zaměřena na zbraně a další válečný materiál pro německou armádu. S příchodem války však také nastal problém ohledně nedostatku pracovních sil. Mladí muži byli povoláváni na vojnu. Z počátku to nebylo nijak znatelné, brzy se však začalo odvádět čím dál více dělníků až jejich počet v roce 1943 dosáhl téměř 900 lidí. Vzhledem k tomu, že do války byli povoláni většinou kvalifikovaní dělníci průmyslových podniků z celých Sudet, jen těžko se nahrazovali někým jiným. Začaly platit právní předpisy o pracovní době žen a mladistvých. V průběhu války byla pracovní doba stále prodlužována. V letech 1943–1944 odpracoval každý dělník v průměru až 280 hodin měsíčně. Do konce roku 1942 byli do chomutovských válcoven nasazováni převážně dělníci německého původu z méně důležitých podniků. Pracovní nasazení v podniku v této době nebyla dobrá a podobně to bylo i s kvalitou výrobků. Příčinou byl nedostatek kvalifikovaných a zručných dělníků, jež by dokázali zvládnout složitou práci. Po válce byl podnik také zčásti poškozen, ale opět rychle obnoven.
Po druhé světové válce Válcovny trub vyvázly z války a válečného bombardování bez poškození a provoz v nich pokračoval téměř bez přestávky. Válcovny se však po osvobození potýkaly s nedostatkem personálu, neboť z výroby odešli repatriovaní váleční zajatci, totálně nasazení pracující i někteří původní němečtí dělníci, kteří byli zařazeni do odsunu. Situace byla zasanována především s přispěním pracovních sil převedených ze závodu ve Svinově. Situace se stabilizovala až na konci roku 1947, kdy získal podnik zaměstnance z řad nových osídlenců pohraničí a výroba se dostala opět na předválečnou úroveň.
Roku 1948 byl podnik zestátněn a následně začleněn do národního hospodářství. Válcovny se staly součástí státního koncernu Hutní závody. Ten zahrnoval další významné podniky v ocelářství. V podniku byla provedena rozsáhlá modernizace. Byly zavedeny nové pece a válcovací technologie, což, mělo za následek zvýšení kapacit a produkce. Výroba se opět zaměřovala na bezešvé ocelové trubky a další výrobky s vysokou kvalitou. V roce 1958 se podnik spojil s železárnami pod názvem VTŽ Chomutov. V 60.–70. letech byla zahájena výroba specializovaných trubek pro jadernou energetiku, ropovody a plynovody. Export směřoval do zemí RVHP, SSSR, NDR, do Polska a na Blízký východ. V 80. letech 20. století zažily válcovny svůj vrchol výroby. Závod zaměstnával tisíce lidí a stal se jedním z největších zaměstnavatelů v regionu.
Novodobá historie Ještě na konci 20. století patřily Válcovny trub Chomutov k největším zaměstnavatelům v okrese. Před privatizací v 90. letech zde pracovalo asi 5 700 osob. V roce 1994 byl podnik privatizován a rozdělen na tři části (Sandvik, Mannesmann a Dioss) a většina tehdejších zaměstnanců byla propuštěna. Českou firmu Dioss v roce 1997 koupil podnik Cimex, který ji vzápětí prodal Zdeňku Zemkovi do seskupení Z-Group Steel holding.
V roce 2016 došlo k vyčlenění podniku do samostatné společnosti Válcovny trub, a.s.
K roku 2019 zaměstnávaly válcovny asi 400 osob.
Vývoj názvu společnosti napříč historií 1870–1889: Krušnohorská železářská a ocelářská společnost (Erzgebirgische Eisen- und Stahlwerks-gessellschaft)
1889–1922: Mannesmannovy válcovny trub v Chomutově (Mannesmannröhren-Walzwerks A. G. in Komotau)
1922–1939: Mannesmannovy válcovny trub, a. s. v Chomutově (Mannesmannröhren-Werke, A. G. Komotau)
1940–1945: Mannesmannovy válcovny trub, s. r. o. v Chomutově (Mannesmannröhrenwerke G.m.b.H. Komotau)
1945–1949: Válcovny Mannesmannových trub v Chomutově – V lednu 1946 se závod stal součástí národního podniku Spojené ocelárny Kladno.
1949: Válcovny trub, národní podnik se sídlem v Chomutově
1950–1958: Válcovny trub Gustava Klimenta v Chomutově
1958–1989: Válcovny trub a železa, národní podnik v Chomutově (VTŽ)
1990–1993: Válcovny trub
1993–dodnes: Válcovny trub Chomutov, a. s. – součást hutní skupiny Z-Group Steel
Odkazy
Reference
Literatura
Související články Z-Group Mannesmann
Externí odkazy
Chomutov Kategorie:Železárny v Česku Kategorie:Ocelářské firmy Kategorie:Firmy v Chomutově Kategorie:Firmy založené roku 1870 Kategorie:Průmysl v Chomutově