Rostislav Osička (* 15. října 1956 Valtice) je český umělec – výtvarník, malíř, básník a bývalý československý reprezentant a trenér boxu.
Osobní život Má dvě sestry Janu a Miroslavu. Starší Jana se věnovala sportovní gymnastice. Jeho otec byl řezník, pracoval na jatkách v masokombinátu.
Jako chlapec se na rodném Dolňácku věnoval národním tancům.
Než se stal v roce 1976 vojákem z povolání, pracoval v Břeclavi u Pozemních staveb.
Od roku 1982 žije v Praze. V roce 1989 bydlel v pražském Karlíně.
V roce 1979 neměl na ženění pomyšlení, na prvním místě byl vrcholový sport. S první manželkou Milkou se ženil v roce 1984. Měli spolu syna Rostislava (*1985). Manželka se synem zůstala žít na Moravě (v Praze měli problém s bytem) a manželství se později na dálku rozpadlo. S druhou manželkou Renatou měl dceru Klaudii (*1995).
Uměl si vyhrát se suvenýry z cest, cenil si sportovních trofejí, líbili se mu starožitnosti a hezké věci. Rád četl cestopisy a knížky o přírodě – k jeho oblíbeným autorům patřil Jaromír Tomeček. nebo Jan Morávek.
Nebyl členem žádné kaskaderské skupiny, ale několikrát se ve filmu objevil v situačních rolích. Hrál ve filmu Pěsti ve tmě, Kamarád do deště, Divoká srdce, později Mazaný Filip nebo Masaryk.https://www.fdb.cz/lidi-filmografie-profesni/34290-rostislav-osicka.html Jako boxer Uhelných skladů byl v Praze známou postavou, navíc si přivydělával jako vyhazovač v podnicích kam chodili známí umělci.
Rád a často připomínal, že kromě boxu je antitalent na všechny další sporty.
V roce 2015 se s taneční partnerkou Romanou Motlovou účastnil populární televizní soutěže Star Dance.
V roce 2020 mu v nakladatelství Logos vyšla autobiografie "Čas… Nejen o boxu".https://www.nakladatelstvilogos.cz/produkt/cas-nejen-o-boxu/
Ve sněmovních volbách v roce 2025 kandiduje na 3. místě kandidátní listiny ČSSD v Ústeckém kraji.
Výroky a fráze
Sportovní kariéra Narodil se ve Valticích, ale vyrůstal v jihomoravské obci Moravský Žižkov. Od mala byl zvyklý pomáhat rodině s náročnou rolnickou práci. S boxem začínal v 15 letech v okresním domu pionýrů a mládeže v nedalekém Hodoníně pod vedením dvou bývalý reprezentantů Vojtěcha Sasínka a Štefana Valachoviče. Důvod věnovat se boxu uvedl později, že nechtěl aby si ho dobírali starší a větší kluci. Hodonínský oddíl se věnoval pouze mládeži, proto ještě jako učeň stavební školy – obor zedník, začal od svých 18 let boxovat ligu s muži za ZVL Skalica. V Skalici se připravoval rok pod vedením předního československého trenéra Štefana Nemčeka. V lize i na turnajích dosahoval výborných výsledků a v roce 1975 nastoupil základní vojenskou službu do Olomouce. V armádním středisku vrcholového sportu (ASVS) v Olomouci se připravoval pod vedením trenéra Alexandra Bögiho a jeho asistentů – Tomáš Kemel a další. Trenér Bögi ho v roce 1979 charakterizoval jako boxera se zodpovědným přístupem ke tréninku, s přísným dodržováním životosprávy, z jeho povahových vlastní vyzdvihoval jeho houževnatost, bojovnost, silnou vůli a schopnost bleskově se orientovat ve složitých ringových situacích. Bögiho slova později potvrdil trenér František Capl – "Rosťa Osička je u nás v oddíle nejpoctivější v přípravě". Byla to pravděpodobně jedna z příčin jeho problémů. Potřeba si od té dřiny na chvíli odfrknout (alkoholem). Již v roce 1977 o něm slovenský novinář Radovan Burian psal – "Neodpustí si nic. Je v tom, když ostatní už mají dost. Mám dojem, že Osička je příliš zatěžovaný starty. Potřeboval by si trochu odpočinout. Nedávno byl na Kubě, potom v Berlíně, potom ostrý ligový start a další a další zápasy. Není to příliš na organismus a psychiku 19letého sportovce, kterého by nám při citlivém vedení mohli ostatní závidět?"
Začátky v Dukle (1975-1977) V olympijském roce 1976 nastupoval za Duklu ve velterové váze do 67 kg a pozici střediskové a reprezentační jedničky sváděl boje s košickým Petrem Jakabem. Reprezentační trenér Josef Malík však s nikým z jeho váhové kategorie na olympijské hry v Motreálu nepočítal. Na květnovém mistrovství republiky se s Jakabem potkali ve finále. Na klasifikační body zvítězil těsně a získal titul mistra republiky. V červenci zvítězil na mezinárodním turnaji Balaton v maďarském Keszthely. V říjnu statoval na juniorské mistrovství Evropy v tureckém Izmiru, kde prohrál v úvodním kole s východním Němcem Detlefem Kästnerem těsně 2:3 na klasifikační body.
V roce 1977 pokračoval ve výborných výkonech. Reprezentační trenér Josef Malík ho chválil po vítězném mezistátním zápase družstev se Švédskem. V březnu zvítězil na tradičním maďarském mezinárodním turnaji Honved v Budapešti. Trenéru Malíkovi se zamlouval jeho na svou dobu moderní boxing – "Osička je pravogarďák, poměrně technický typ, ale v ringu jede. Umí mezi provazy šlapat." Na květnové mistrovství obhajoval titul, ale v semifinále prohrál s ústecký Miroslavem Valtýřem. Valtýřův rvavý, místy nečistý box (předklánění hlavy) mu neseděl. A také boxoval pod injekacema proti bolesti kvůli zraněné ruce z přípravy. I přes porážku na republice mu nominace na červnové mistrovství Evropy ve východoněmeckém Halle neutekla. Nalosování do pavouku mu však radost nepřineslo. Čekal ho rvavý Rumun Vasile Cicu. V zápase se snažil využít své technické výhody předcházením, ale Rumun šikovně zkracoval vzdálenost a ve výměnách byl daleko silnější. Vypadl v úvodním kole 1:4 na klasifikační body. V září se jako voják z povolání účastnil letní spartakiády spřátelených armád v kubánské Havaně. Ze spartakiády si přivezl bronzovou medaili, když nestačil pouze v semifinále na domácího favorita Emilia Correu.
Rivalita s Pavlovem (1978) V roce 1978 se zavedlo pravidlo, že střediskoví boxeři (Dukla, RH) zařazeni do reprezentace nemohou v době přípravy startovat v lize. Pro něho byl rok 1978 rokem zranění. V březnu chyběl kvůli nemoci na prestižním mezinárodním turnaji Stranžda v bulharské Sofii. Následně neobhájil loňský titul a skončil bez medaile na mezinárodním turnaji Honved v Budapešti. Na dubnové velké ceně Ústí nad Labem se prezentoval výborným boxem, ale ve finále mu lékař nedovolil nastoupit kvůli zranění v obličeji. Ve finále měl boxovat s dubnickým Miroslavem Pavlovem, který si v roce 1978 vážně brousil zuby na post reprezentační jedničky v jeho velterové hmotnostní kategorii do 67 kg. V dubnovém mezistátním utkání družstev s Finskem prohrál před časovým limitem r.s.c. (krvácení v obličeji) s Kalevi Kosunenem. Výsledkově neúspěšné jaro zakončil těsnou porážkou (2:3) ve finále mistrovství republiky s Miroslavem Pavlovem. Reprezentační trenér Josef Malík nemohl jinak, na mistrovství světa v Bělehradě jel ve velterové váze do 67 kg Miroslav Pavlov. Malou náplastí na sezónu mu byla těsná výhra (3:2) nad Pavlovem na zářiovém Memoriálu Václava Procházky v Ostravě. V listopadu se mu nepovedl mezinárodní turnaj Felikse Stamma ve Varšavě a po dohodě s reprezentačním trenérem Josefem Malíkem se v rámci reprezentace přesunul do vyšší lehké střední hmotnostní kategorie do 71 kg.
Později rád vzpomínal na své čtvrtfinálové utkání mistrovství spřátelených armád 1978 v sovětském Lvově s kubánským olympijským medailistou Felipe Martínezem, které otočil ve svůj prospěch potom co byl v prvním kole počítán. Kubánec mu v zápase zvedákem (aprkatem) přebrousil spodní čelist a od té doby má problém s výslovností. Z turnaje si přivezl bronzovou medaili za dělené třetí místo. Dobový tisk o tomto turnaji prakticky neinformoval. (pořad 13. komnata, 2019)
Medaile z mistrovství Evropy 1979 V roce 1979 kombinoval dvě hmotnostní kategorie. Reprezentační křest v lehké střední váze do 71 absolvoval koncem února na mezinárodním turnaji Zlatá loďka v polské Lodži. Prohrál až ve finále s Leo Vainonenem ze Švédska. V březnu startoval na mistrovství republiky ve velterové váze do 67 kg. Ve finále se utkal s Miroslavem Pavlovem a podobně jako před rokem s ním prohrál (1:4). V květnu startoval na mistrovství Evropy v západoněmeckém Kolíně nad Rýnem v lehké střední váze do 71 kg. S nalosováním do pavouku spokojený nebyl. V úvodním kole proti němu stál hratelný dvaceti jedna letý britský Welšan Sander Davies, povoláním malíř. Úvod zápasu nezachytil a po kontru Welšana byl dokonce počítán. S přibývajícím časem se však projevil hlavní rozdíl mezi oběma boxery a tím byla fyzická připravenost. Zápas vyhrál jednoznačně 5:0 na klasifikační body. Ve čtvrtfinále ho čekal jeho přemožitel z turnaje v Lodži Švéd Leo Vainonen. Před zápasem měl o sobě pochybnosti, ale trenér Malík ho psychicky povzbuzoval slovy, že soupeř nemůže mít natrénováno to co on. O hlavu vyššího Švéda se snažil držet předním direktem (jabem) dál od těla. Ve druhém kole mu vyšla série úderů, po kterém rozhodčí Vainonena počítal. Ve třetím kole se podobně jako v předchozím zápase projevila jeho lepší fyzická připravenost. Zvítězil jednoznačně 5:0 na klasifikační body a postupem do semifinále si zajistil minimálně bronzovou medaili. V semifinále ho čekal jugoslávský Černohorec Miodrag Perunović, stříbrný medailista z loňského mistrovství světa. Perunovič proti němu praktikoval aktivní obranu kontry, využíval jeho chyb v krytu – Osička se po výpadu u těla s rukama dole pokaždé na okamžik zastavil, místo aby rychle pivotoval ven. Zápas prohrál jednoznačně 0:5 na klasifikační body a obsadil konečné dělené třetí místo. Svůj úspěch vehementně oslaloval a na podzim se nemohl dostat do formy. Na zářiovém Memoriálu Václava Procházky prohrál v semifinále s Bernardem Zlámalem. Porážka byla do tisku omlouvána zraněným obočím. V říjnu utrpěl drtivou porážku K.O. v 1. kole od Bulhara Todora Terzieva na mezinárodním turnaji TSV v Berlíně. V listopadu zakončil reprezentační sezonu porážkou v prvním kole (0:5) od Poláka Andrzeje Krysiaka na turnaji Felikse Stamma ve Varšavě.
Nepovedený olympijský rok 1980 V roce 1980 pokračoval v nevýrazných výkonech a tak se na jeho výkonnostní úroveň v lehké střední váze do 71 kg dotáhl martinský Ján Franek, toho času na vojně v Ústí nad Labem. Jakoby kopíroval rok 1978. V každém druhém zápase bylo u jeho jména uvedeno r.s.c. z důvodu krvácení v obličeji (obočí, ret). V dubnu na svém oblíbeném turnaji Honved v Budapešti prohrál v úvodním kole s východním Němcem Detlefem Strassburgem. Na mistrovství Čech a Moravy prohrál s Jánem Fraňkem ve finále na body. Na červnovém mistrovství republiky nenastoupil do semifinále lehké střední do 71 kg z důvodu zranění v obličeji a definitivně ztratil šanci startovat na srpnových olympijských hrách v Moskvě. Velitel ASVS v Olomouci Bohuslav Bozděch byl s jeho výkony v olympijském roce zklamán. Slovenské vydání Športu jeho jarní výkony komentovalo kulantně slovy, že si přestává vážit, to co mu dává reprezentace.
Maléry a konec v Dukle (1981)