Semnopithecus (česky hulman, toto jméno je však používáno pro větší množství rodů) je rod opic z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae) a podčeledi hulmani (Colobinae). V české literatuře se jeho zástupci někdy označují jako pozemní hulmani. Jde o nějvětší hulmany, kdy hmotnost samců může přesahovat i 18 kg. Systematika a evoluce Za popisnou autoritu rodu Semnopithecus je považován francouzský zoolog Anselme Gaëtan Desmarest (1822), historicky byl rod Semnopithecus klasifikován i v rámci rodu Presbytis. Zahrnuje hulmany žijící na Indickém subkontinentu, přičemž tradičně byl rozpoznáván pouze jeden jejich druh: hulman posvátný (S. entellus). Na začátku 21. století začal být zastáván koncept většího počtu druhů, které se etablovaly z některých původních poddruhů hulmana posvátného. Počty uznávaných samostatných druhů byly v pojetí různých autorů proměnlivé, pohybovaly se od dvou do sedmi.
Třetí vydání sborníku Mammal Species of the World z roku 2005 respektovalo systém založený na sedmi druzích. Fleagle (2013) klasifikuje následujících šest druhů hulmanů rodu Semnopithecus:
Semnopithecus ajax (Pocock, 1928); Semnopithecus entellus (Dufresne, 1797); Semnopithecus hector (Pocock, 1928); Semnopithecus hypoleucos Blyth, 1841; Semnopithecus priam Blyth, 1844; Semnopithecus schistaceus Hodgson, 1840.
Fakticky přebírá koncept původních sedmi druhů vyjma druhu S. dussumieri, jenž je pokládán za mladší synonymum druhu hypoleucos.
Systém založený na více druzích podpořila i molekulárně-fylogenetická data, protože S. entellus v širším smyslu nemusí být monofyletický taxon. Zjistilo se totiž, že se v rámci S. entellus v širším smyslu mohou odvozovat další dva druhy, původně klasifikované zejména v rodu Trachypithecus, které jsou si sice podobné, ale nemusejí si být navzájem ani sesterské:
hulman rudolící (S. vetulus) (Erxleben, 1777); hulman nilgirský (S. johnii) (J. B. Fischer, 1829).
Rod Semnopithecus může být vůči rodu Trachypithecus sesterský (ačkoli studie založené na mtDNA podporují jiné topologie). Podle některých hypotéz mohla historická hybridizace mezi zástupci rodu Semnopithecus a Trachypithecus dát vzniknout druhům hulman chocholatý (T. pileatus) a hulman zlatý (T. geei), jiné studie však tyto závěry nepodporují – práce z roku 2026 situaci vysvětlila pomocí fenoménu neúplného třídění linií (incomplete lineage sorting) a zmiňované opice pokládá za bazální klad rodu Trachypithecus. Výskyt obou rodů se každopádně protíná v himálajském podhůří, přičemž jejich současné rozšíření je zřejmě výsledek postglaciální expanze. Během pliocenního zalednění mohl rod Semnopithecus přežívat ve vlhčích lesních oblastech na jihu Indie, nicméně vzhledem k jeho pozemním návykům nelze vyloučit ani přizpůsobení se sušším otevřeným oblastem na severu.
Zástupci rodu Semnopithecus se přirozeně vyskytují na celém Indickém subkontinentu (včetně Cejlonu a Pákistánu), směrem východně až po Nepál a Myanmar. Vzhledově specifičtí hulmani nilgirští, resp. rudolící se vyskytují v Západním Ghátu, resp. na Cejlonu. Hulmani rodu Semnopithecus představují jedny z nejpřizpůsobivějších hulmanů vůbec; tolerují široké spektrum ekosystémů, včetně polopouštních a vysokohorských oblastí, a na rozdíl od většinou listožravých hulmanů se živí takřka všežravě.
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Kočkodanovití