Isabella del Balzo (24. června 1465, Minervino – 1533, Ferrara) byla neapolskou královnou. Byla druhou manželkou a jedinou královnou manželkou Fridricha Neapolského. Isabella byla také suo iure vévodkyní z Andrie a Venosy a kněžnou z Altamury.
Životopis Isabella byla dcerou Pirra del Balzo, vévody z Andrie a knížete z Altamury, a Marie Donaty Orsini z Venosy. Pirro byl vrchním konstáblem Neapolského království, ale v roce 1487 byl zabit uškrcením. Isabella byla v roce 1483 zasnoubena s neapolským dědicem Františkem, který však zemřel před jejich svatbou. Její otec byl uvězněn za účast na spiknutí proti monarchii. Isabella byla poté zasnoubena s dalším dědicem trůnu, Fridrichem. Cílem tohoto manželství bylo připojení území jejích rodičů k Neapolskému království. V manželské smlouvě byla Isabella prohlášena za dědičku území svých rodičů, ačkoli nebyla jejich nejstarším dítětem. Tato území tak měla být zděděna jejími potomky a následně připojena k neapolskému královskému rodu.
Dne 28. listopadu 1487 se v Andrii provdala za prince Fridricha Neapolského. Fridrich byl druhým synem Ferdinanda I. Neapolského a jeho první manželky Isabelly z Clermontu. Po svatbě byla Isabella prohlášena za vládnoucí vévodkyni z Andrie a Venosy a kněžnu z Altamury. Po svatbě tedy zůstala na hradě v Andrii v Apulii, místo aby se připojila k neapolskému královskému dvoru. V roce 1495, během války proti Francii, nařídil Fridrich Isabelle, aby převzala kontrolu nad hradem v Bari a opravila jeho opevnění, což také učinila. Spravovala toto území a jeho daně a zahájila také vyjednávání s Francouzi. Nakonec však musela uprchnout do Brindisi a později se připojila ke svému manželovi v Otrantu, než se usadili v Lecce.
Dne 7. září 1496 nastoupil Fridrich na trůn po svém bezdětném synovci Ferdinandovi II. Neapolském. Isabella byla pět let jeho královnou. V době Fridrichova nástupu na trůn byla Isabella v Lecce. O jeho nástupu na trůn byla informována 12. října a byla vyzvána, aby se k němu připojila v Neapoli. Na cestě do Neapole byla ve městech království oslavována jako královna, avšak kvůli vzpourám musela zůstat v Arienzu a do Neapole dorazila až v říjnu 1497. S Fridrichem se v Neapoli setkala až v únoru 1498.
Král Ludvík XII. Francouzský a král Ferdinand II. Aragonský pokračovali v uplatňování nároku Ludvíkova předchůdce, krále Karla VIII. Francouzského, na Neapol a Sicílii. V roce 1501 společně Fridricha sesadili; Neapol připadla Ludvíkovi.
Fridrich a Isabella strávili následující léta v exilu. Isabella se zpočátku uchýlila s dětmi na Ischii v srpnu 1501, ale později následovala Fridricha do Francie, kde mu byl přidělen důchod. V roce 1503 se přestěhovali do Maine. Fridrich zemřel 9. listopadu 1504 v Tours. Po jeho smrti čelila Isabella vážným finančním problémům. Útočiště pro sebe a své mladší děti našla ve Ferrarském vévodství pod ochranou Fridrichova synovce Alfonse d’Este, kde zůstala až do své smrti a nikdy se znovu nevdala. Zbytek svého života strávila v chudobě a závisela na podpoře příbuzných. V roce 1526 požádala papeže o pomoc při podpoře svých dcer.
Baldassare Castiglione ji vykreslil jako ideální příklad ženy a královny, která statečně čelila mnoha ranám osudu.
Potomci Ferdinand Aragonský, vévoda z Kalábrie (15. prosince 1488 – 1550). Oženil se nejprve s Germainou z Foix (její třetí manželství) a podruhé s Mencií de Mendoza, markýzou z Cenete. Giulia Aragonská (1492 – 10. března 1542). Provdala se za Jana Jiřího z Montferratu. Alfonso Aragonský (1499–1515) Isabella Aragonská (1500–1550) Cesare Aragonský (1501–1501/03)
Vývod z předků
Odkazy
Reference
Externí odkazy
Dizionario Biografico degli Italiani - Svazek 62 (2004)
Isabella Isabella Kategorie:Kněžny z Taranta Kategorie:Neapolské královny Kategorie:Narození v roce 1465 Kategorie:Narození 24. června Kategorie:Úmrtí v roce 1533 Kategorie:Úmrtí ve Ferraře Kategorie:Osoby s nejistým datem úmrtí Kategorie:Ženy