Parlamentní volby se v Gruzii konaly 26. října 2024. Volby proběhly podle pravidel přijatých v roce 2017 prostřednictvím ústavních změn, které posunuly volební systém směrem k poměrnému volebnímu systému s volebním prahem 5 %. Vládnoucí strana Gruzínský sen (GS) usilovala o zisk čtvrtého mandátu ve funkci. Její zakladatel, Bidzina Ivanišvili – vlivný oligarcha a bývalý premiér, který je často považován za „šedou eminenci“ země i po svém oficiálním odchodu z politiky v roce 2021 – se několik měsíců před volbami vrátil do politiky, aby GS vedl ve volebním boji.

Ve své kampani Gruzínský sen propagoval konspirační teorii o „Globální válce“, přičemž sliboval „zajištění míru“ prostřednictvím „pragmatické politiky“ vůči Rusku v souvislosti s válkou na Ukrajině; prosazoval sociálně konzervativní politiku, zejména nedávný „zákon o LGBT propagandě“ a posílení postavení Gruzínské pravoslavné církve v ústavě, zakazoval činnost většiny hlavních opozičních stran; deklaroval záměr vstupu do Evropské unie „za gruzínských podmínek“; a obnovení územní celistvosti země, přičemž Ivanišvili oslovoval Kreml a žádal omluvu za roli Gruzie ve válce v roce 2008.

V předvolebním období se protivníci Gruzínského snu zaměřili na kritiku toho, co popisují jako proruský posun strany a její neochotu plnit kritéria stanovená Evropskou komisí pro přistoupení k EU, přičemž prosazovali evropskou integraci. Volbám předcházely gruzínské protesty v letech 2023–2024 kvůli kontroverznímu zákonu, který požadoval, aby organizace přijímající zahraniční financování byly registrovány jako „zahraniční agenti“, což vyvolalo obvinění z autoritářství. Tento zákon zhoršil vztahy se Západem; Evropská unie a Spojené státy americké zahájily různé opatření proti tomuto zákonu, včetně vízových omezení a finančních sankcí vůči několika gruzínským činitelům, de facto zmrazení statusu kandidátské země Gruzie pro vstup do EU a návrhu amerického Kongresu na zákony MEGOBARI Act a Georgian People's Act. Tato opatření však někteří kritizovali jako zasahování USA a EU do vnitřních záležitostí Gruzie za účelem ochrany rozsáhlé sítě neziskových organizací financovaných ze Západu.

Podle předběžných výsledků zveřejněných Ústřední volební komisí Gruzie Gruzínský sen vyhrál ve volbách s více než 53 % hlasů, zatímco čtyři hlavní opoziční koalice, které se dohodly, že nebudou spolupracovat s Gruzínským snem v parlamentu prostřednictvím tzv. „Gruzínské charty“, získaly dohromady 37,79 %. Gruzínský sen dosáhl nejlepších výsledků na venkově, zejména v regionech Samcche-Džavachetie, Kvemo Kartli, Svanetie, Rača-Lečchumi, Gurie a Adžárie, ale v souboji s opozicí prohrál hlavní město Tbilisi a také Rustavi, zatímco v ostatních velkých městech zvítězil jen těsně. V hlavním městě získal GS 42 % hlasů, zatímco čtyři hlavní opoziční koalice dohromady 46 %; menší libertariánská strana Girči získala 5,3 %. Gruzínský sen rovněž výrazně prohrál s opozicí mezi gruzínskou diasporou.

Čtyři hlavní opoziční koalice a prezidentka Salome Zurabišviliová prohlásily, že volby byly poznamenány údajnými případy kupování hlasů, falšování volebních uren, zastrašování a nátlaku na voliče. Obvinili Gruzínský sen z „krádeže voleb“, přičemž Zurabišviliová odmítla uznat oficiální výsledky, které nazvala „nelegitimními“. Opozice oznámila, že bude bojkotovat nový parlament. Evropská unie a Spojené státy americké vyzvaly k vyšetření těchto obvinění, přičemž velvyslanec Evropské unie v Gruzii Paweł Herczyński uvedl, že „mezinárodní pozorovatelé neprohlásili volby za svobodné a spravedlivé. Ani však netvrdili opak.“ Dne 30. října zahájila gruzínská prokuratura vyšetřování údajných volebních podvodů.

Pozadí

Politický kontext

Strana Gruzínský sen vládla Gruzii od porážky Sjednocené národní strany (SNS) Michaila Saakašviliho ve volbách do parlamentu v roce 2012. Přestože Gruzínský sen oznámil své plány na prosazování politiky směřující k členství v Evropské unii a NATO, zároveň prosazoval smířlivější přístup k Rusku ve srovnání se svými protiruskými oponenty. Avšak geopolitické napětí způsobené ruskou invazí na Ukrajinu a konfliktem mezi Arménií a Ázerbájdžánem ztížilo udržování této rovnováhy, a to i vzhledem k výrokům ukrajinských politiků, že by Gruzie „významně pomohla“ Ukrajině otevřením „druhé fronty“ proti Rusku, a také snahám Západu izolovat Rusko mezinárodními sankcemi.

Během ruské invaze na Ukrajinu gruzínská vláda odsoudila ruské činy a poskytla Ukrajině humanitární pomoc, avšak nepřipojila se k sankcím proti Rusku. To umožnilo příliv ruského kapitálu a vysoce kvalifikovaných Rusů, kteří se vyhýbali vojenské mobilizaci. Na oplátku Rusko neschválilo návrh odtržené de facto Jižní Osetie, aby se konalo referendum o připojení k Ruské federaci, a přestože vztahy mezi těmito zeměmi zůstávají napjaté, nezařadilo Gruzii na seznam „nepřátelských zemí“.

Dne 25. února 2022 proběhly před budovou gruzínského parlamentu v Tbilisi rozsáhlé protesty, které trvaly šest dní za sebou a vyjadřovaly solidaritu s Ukrajinou. Demonstrace nabraly protivládní tón, což odráželo rostoucí frustraci z údajně nedostatečné reakce gruzínských úřadů na ruskou invazi. Elene Choshtariaová, lídryně strany Droa, oslovila dav a požadovala rezignaci premiéra Irakliho Garibašviliho a jeho administrativy. Vyžadovala okamžitá a účinná opatření na podporu Ukrajiny, jako například uzavření nebe pro Rusko, a vyzvala Gruzii, aby podala žádost o členství v EU.

vlevo|náhled|Demonstranti v Tbilisi odsuzují údajně nedostatečnou podporu gruzínské vlády Ukrajině

Shromáždění rovněž zdůraznilo nespokojenost s tím, jak vláda zvládá krizi. Demonstranty pobouřily překážky kladené dobrovolníkům a odmítnutí vlády připojit se k mezinárodním sankcím proti Rusku. Dne 28. února gruzínské úřady neudělily povolení k přistání ukrajinskému charterovému letu, který měl přepravit gruzínské dobrovolníky z Gruzie na Ukrajinu. Lídr Gruzínského snu Mamuka Mdinaradze prohlásil, že Gruzie nemůže posílat dobrovolníky na Ukrajinu, protože se nachází ve zranitelné pozici a riskovala by válku s Ruskem. V reakci na to ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj rozhodl o odvolání ukrajinského velvyslance v Gruzii. Premiér Irakli Garibašvili také oznámil, že Gruzie se nepřipojí k západním sankcím proti Rusku, protože by to poškodilo gruzínskou ekonomiku více než Rusko, což dále podnítilo rostoucí protivládní nálady mezi protestujícími. Garibašvili také poukázal na to, že ani Západ, ani Ukrajina neuložily Rusku sankce během nebo po rusko-gruzínské válce v roce 2008, a dokonce pokračovaly v „obvyklých obchodních vztazích“, včetně ruského resetu, zatímco po Gruzii je nyní požadováno, aby se obětovala a „zničila svou ekonomiku“.

V červnu 2022 Evropská unie odmítla schválit přihlášku Gruzie k připojení do unie, přičemž jako důvod uvedla údajnou cenzuru médií a odmítnutí vlády připojit se k mezinárodním sankcím proti Rusku. To vedlo k mobilizaci opozice proti vládě. Naopak suverenistická frakce Lidová moc se v srpnu 2022 odtrhla od Gruzínského snu a navrhla legislativu k regulaci zahraničního vlivu vytvořením speciálního registru pro monitorování politicky aktivních zahraničně financovaných organizací, z nichž mnohé jsou financovány Západem. Zatímco vláda tvrdila, že zákon je nezbytný pro veřejné zveřejňování a transparentnost, opozice, podpořená prohlášeními západních ambasád a politiků, dokázala zorganizovat protesty proti návrhu zákona, přirovnávajíc jej k ruskému zákonu o zahraničních agentech a tvrdíc, že by ohrozil euroatlantickou integraci. Nakonec parlament návrh stáhl.

Dne 8. března 2023 se před parlamentem sešly desítky tisíc lidí, kteří požadovali zastavení dalších diskusí o tomto zákonu. Opoziční lídr Giorgi Vašadze vydal ultimátum, v němž žádal zamítnutí návrhů zákona a propuštění osob zadržených během protestů. Během protestů v Tbilisi vydalo ruské ministerstvo zahraničí prohlášení varující před násilnou změnou moci v Gruzii, přičemž někteří ruští politici naznačili, že Rusko by mohlo použít vojenské prostředky v případě „nestability na ruské hranici“. V září 2023 Státní bezpečnostní služba Gruzie uvedla, že odhalila plány opozice a západně financovaných skupin na zorganizování převratu v Gruzii za podpory gruzínských opozičních politiků se sídlem na Ukrajině. To vedlo k mobilizaci proruské gruzínské opoziční strany Konzervativní hnutí a televizního kanálu Alt-Info, kteří začali organizovat „antimajdanové hnutí“ na potlačení údajného převratu.

náhled|Transparent s tučným písmem hlásajícím „Ano Evropě“|vlevo

V prosinci 2023 Evropská unie rozhodla o udělení statusu kandidátské země Gruzii po propuštění opozičního novináře Niky Gvaramii, který byl zatčen na základě obvinění ze zneužití pravomoci a zpronevěry, a po rozhodnutí parlamentu zamítnout impeachment proopoziční prezidentky Salome Zurabišviliové. Na konci prosince 2023 gruzínský premiér Irakli Garibašvili shrnul rok slovy, že vláda dokázala „zachovat mír“ navzdory hrozbám destabilizace způsobeným „radikálními skupinami a nepřátelskými silami působícími v zemi“ a zároveň zajistit status kandidátské země EU pro Gruzii.

Na začátku roku 2024 však Gruzie znovu zažila významnou politickou krizi a veřejné nepokoje kvůli opětovnému zavedení zákona o „zahraničních agentech“, který mnozí občané vnímali jako hrozbu pro občanské svobody a demokratické principy. Lídr parlamentní většiny Mamuka Mdinaradze uvedl, že důvodem pro opětovné zavedení návrhu zákona bylo pokračující šíření neprůhledných financí v zemi prostřednictvím nevládních organizací a skrytého zahraničního financování politických aktivit. Dne 8. dubna předsednictvo gruzínského parlamentu zaregistrovalo návrh zákona k parlamentnímu projednání. Kritici uvedli, že zákon, který požaduje, aby organizace a jednotlivci přijímající zahraniční financování byli registrováni jako „organizace nesoucí zájmy cizí mocnosti“, je opatřením k potlačení nesouhlasu a omezení činnosti nevládních organizací a nezávislých médií. Po celé zemi vypukly protesty, při nichž demonstranti požadovali zrušení zákona a „ochranu demokratických svobod“. Reakce vlády na protesty se lišila – od pokusů o dialog až po mnohé případy policejního násilí.

vpravo|náhled|Bidzina Ivanišvili s projevem na shromáždění na podporu gruzínského zákona o transparentnosti zahraničního vlivu, 29. dubna 2024

Dne 11. května se uskutečnila rekordní protestní demonstrace, která je všeobecně považována za největší v gruzínské historii. Navzdory dešti se desítky tisíc lidí shromáždily na čtyřech klíčových místech v Tbilisi: na Náměstí První republiky, u stanice metra Marjanšvili, u stanice metra 300 Aragveli a na Cereteliho třídě. Demonstranti pochodovali podél obou břehů řeky Kura, přičemž čtyři proudy protestujících se symbolicky spojily na Náměstí Evropy v Metechi, aby oslavily Den Evropy. Odhady naznačují, že se akce zúčastnilo nejméně 169 000 lidí, přičemž některé zprávy uvádějí, že počet účastníků dosáhl až 200 000 nebo dokonce 300 000.