Bojová sestava bitvy u Slavkova podrobně popisuje armády napoleonské Francie a třetí protifrancouzské koalice, které se střetly v bitvě u Slavkova dne 2. prosince 1805 (podle juliánského kalendáře užívaného v Rusku 20. listopadu 1805, podle francouzského revolučního kalendáře 11. frimairu roku 14 republiky). Vzhledem k osobní účasti všech tří panovníků – francouzského, rakouského a ruského – bývá nazývána také bitvou tří císařů. Bojová sestava (ordre de bataille) proti sobě staví na jedné straně francouzskou Grande Armée a na druhé straně spojenecké rusko-rakouské síly.
Poznámka: Početní údaje u vyšších organizačních celků nemusejí odpovídat prostým součtům počtů u jednotek nižší úrovně v nich zařazených. Údaje v různých zdrojích se rozcházejí a mohou pracovat i s odlišnými výpočty.
Francouzská armáda bezrámu|baseline|23x23pixelů Armáda Francouzského císařství zvaná Velká (Grande Armée) vznikla v srpnu 1805 přejmenováním z Armády oceánského pobřeží (Armée des côtes de l'Océan), která byla od roku 1803 připravována k vylodění do Anglie, s tím, že určitou samostatnost si původně držela její odloučená část Mohanská armáda (Armée du Main), tvořená prvním a druhým sborem a samostatným sborem Bavorského kurfiřtství. Velká armáda představovala vojsko zkušené z předchozích bojů francouzské revoluce (1792–1801) a důkladně připravované na vylodění v Anglii (1803–1805). Její síla spočívala v moderní organizaci vybudované za republiky, velmi schopném velitelském sboru a také v mimořádně efektivním týlovém zabezpečení včetně systému rekvizic.
Vrchním velitelem byl císař Napoleon I.
Celkem zhruba 74 000 mužů.
Hlavní stan baseline|bezrámu|23x23pixelů Hlavní stan, přesněji císařský nejvyšší hlavní stan (Grand quartier général impérial) byl tvořen císařovým vojenským domem a hlavním stanem.SAMEK (2004). S. 140 a 141. vrchní velitel: Napoleon I., císař Francouzů císařův vojenský dům (Maison militaire de l'Empereur):SAMEK (2004). S. 188. velkomaršál paláce (Grand-Maréchal du Palais): divizní generál Jean-Baptiste-Geraud Duroc nejvyšší podkoní / vrchní štolba (Grand-Ecuyeur): divizní generál Armand-Louis-Augustin de Caulaincourt císařovi pobočníci: divizní generál Jean-Andoche Junot (generálplukovník husarů) divizní generál Jacques-Alexandre-Bernard-Law de Lauriston divizní generál Anne-Jean-Marie-René de Savary (velící plukovník Elitní legie četnictva Císařské gardy) brigádní generál Henri-Gatien Bertrand (hlavní inspektor ženijního vojska) brigádní generál Claude-Mathieu Gardane (guvernér pážat) brigádní generál Jean-Léonor-François Le Marois brigádní generál Georges Mouton plukovník Anne-Charles Lebrun císařský hlavní stan (Quartier général impérial): náčelník generálního štábu / generálmajor Velké armády (Major général de la Grande Armée): maršál Louis-Alexandre Berthier (ministr války) hlavní pobočník (aide-major général) / zástupce generálmajora náčelník hlavního štábu (Aide-major général chef d’état-major général): divizní generál Antoine-François Andréossy hlavní ubytovatel (maréchal de logis) / zástupce generálmajora ubytovatel (Aide-major général maréchal des logis): divizní generál Guillaume-Mathieu Dumas velitel topografické služby / zástupce generálmajora ředitel topografické služby (Aide-major général directeur du service topographique): brigádní generál Nicolas-Antoine Sanson hlavní inspektor dělostřelectva / vrchní velitel dělostřelectva (Commandant en chef de l'artillerie): divizní generál Nicolas de Songis des Courbons (první hlavní inspektor dělostřelectva) náčelník štábu dělostřelectva (Chef d’état-major de l'artillerie): brigádní generál Joseph-Marie Pernetti hlavní inspektor ženijních vojsk / vrchní velitel ženijního vojska (Commandant en chef du génie): divizní generál Armand-Samuel de Marescot (první hlavní inspektor ženijního vojska) náčelník štábu ženijního vojska (Chef d’état-major du génie):SAMEK (2004). S. 189. major Bizot Ducoudsary hlavní intendant (Intendant général): státní rada Claude Pétiet vrchní přehledový inspektor (Inspector en chef aux revues): divizní generál Jacques-Pierre Orillard, kníže de Villemanzy
1. sbor bezrámu|baseline|23x23pixelů První sbor (1er Corps) vznikl v srpnu 1805 z francouzských okupačních jednotek v Hannoverském kurfiřtství jako součást Mohanské armády. Zahrnoval dvě pěší divize a Kellermannovu lehkou jízdní divizi, která však byla pro bitvu přidělena Muratovu záložnímu jezdectvu. Celý sbor byl 28. listopadu 1805 narychlo povolán od Jihlavy a Třebíče k Brnu a dělostřelecká záloha s ženisty sboru se proto bitvy neúčastnili.FIDLER (2005). Heslo První sbor, s. 227–228.SAMEK (2004). Kapitola I. armádní sbor, s. 194.
Celkem asi 11 280 mužů:GOETZ (2005). Appendix C. Order of Battle of the French Army at Austerlitz, s. 336–338. 18 praporů pěchoty (10 861 mužů) a 22 děl (229 mužů) velitel: maršál Jean-Baptiste-Jules Bernadotte náčelník štábu: divizní generál Victor-Léopold Berthier velitel dělostřelectva: divizní generál Jean-Baptiste Eblé velitel ženijního vojska: plukovník Joseph-Antoine Morio bezrámu|baseline|23x23pixelů 1. pěší divize – 9 praporů pěchoty (5 075 mužů) a 10 děl (111 mužů), divizní generál Olivier Rivaud de la Raffinière 1. brigáda – brigádní generál Michel Pacthod 8. řadový pěší pluk – 3 prapory (1 858 mužů), plukovník Jean-François-Etienne Autié 45. řadový pěší pluk – 3 prapory (1 603 mužů), plukovník Jean-Léonard Barrié 2. brigáda – brigádní generál Pierre-Charles Dumoulin 54. řadový pěší pluk – 3 prapory (1 614 mužů), plukovník Armand Philippon divizní dělostřelectvo 1. rota 8. pluku pěšího dělostřelectva (6 děl) 2. rota 3. pluku jízdního dělostřelectva (6 děl) bezrámu|baseline|23x23pixelů 2. pěší divize – 9 praporů pěchoty (5 786 mužů) a 12 děl (118 mužů), divizní generál Jean-Baptiste Drouet 1. brigáda – brigádní generál Bernard-George-François Frére 94. řadový pěší pluk – 3 prapory (1 814 mužů), plukovník Jean-Nicolas Razout 95. řadový pěší pluk – 3 prapory (1 903 mužů), plukovník Marc-Nicolas-Louis Péchaux 2. brigáda – brigádní generál François-Jean Werlé 27. lehký pěší pluk – 3 prapory (2 069 mužů), plukovník Jean-Baptiste Charnotet divizní dělostřelectvo 2. rota 8. pluku pěšího dělostřelectva (6 děl) 3. rota 3. pluku jízdního dělostřelectva (6 děl)
3. sbor bezrámu|baseline|23x23pixelů Třetí sbor (3e Corps) vznikl v srpnu 1805 z pravokřídelního sboru Armády oceánského pobřeží, původně složený z Bissonovy, Friantovy a Gudinovy pěší divize a Vialannesovy lehké jízdní divize. Bissonova pěchota však byla během tažení převelena k Lannesovu 5. sboru (pod Caffarelliho vedením) a ostatní jednotky krátce před bitvou kontrolovaly prostor mezi Vídní a Prešpurkem (Bratislavou). Odtud byly pěší divize 29. listopadu 1805 urychleně povolány k Brnu a Vialannesovu jízdu, ponechanou k ostraze uherských hranic, měla nahradit Bourcierova dragounská divize odvelená od Muratova záložního jezdectva. Friantovi pěšáci a Bourcierovi jezdci i přes velké množství opozdilců stihli přijít na bojiště včas a rozhodujícím způsobem zasáhli do bojů na jižním křídle, zatímco Gudinova pěší divize dorazila až po bitvě.FIDLER (2005). Heslo Třetí sbor, s. 254–255.SAMEK (2004). Kapitola III. armádní sbor, s. 194–195.
Celkem asi 5 660 mužů: 10 praporů pěchoty (asi 3 100 mužů), 21 eskadron dragounů (asi 900 mužů) a 9 děl (190 mužů)SAMEK (2004). S. 190. velitel: maršál Louis-Nicolas Davout (generálplukovník gardových pěších granátníků) náčelník štábu: brigádní generál Joseph-Augustin Fournier de Loysonville, markýz d’Aultanne velitel dělostřelectva: divizní generál Jean-Barthelemont Sorbier velitel ženijního vojska: brigádní generál Victor-Antoine Andréossy bezrámu|baseline|23x23pixelů 2. pěší divize – 10 praporů pěchoty (asi 3 100 mužů), divizní generál Louis Friant 1. brigáda – asi 800 mužů, brigádní generál George Kister 15. lehký pěší pluk – 2 prapory (asi 320 mužů), velitel neznámý 33. řadový pěší pluk – 2 prapory (asi 610 mužů), plukovník Jean Saint-Raymond 2. brigáda – brigádní generál Etienne Heudelet de Bière 108. řadový pěší pluk – 2 prapory (asi 800 mužů), plukovník Joseph Higonet voltižéři 15. lehkého pěšího pluku – 2 roty (asi 60 mužů) 3. brigáda – asi 1 500 mužů, brigádní generál Pierre-Charles Lochet 48. řadový pěší pluk – 2 prapory (asi 630 mužů), plukovník Joseph Barbanègre 111. řadový pěší pluk – 2 prapory (asi 720 mužů), plukovník Jacques-François Gay divizní dělostřelectvo 2. rota 7. pluku pěšího dělostřelectva (6 děl) bezrámu|baseline|23x23pixelů 4. dragounská divize – 21 eskadron dragounů (asi 900 mužů) a 3 děla (60 mužů), divizní generál François-Antoine-Louis Bourcier 1. brigáda – asi 310 mužů, brigádní generál Jean-Baptiste-Antoine Laplanche 18. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 330 mužů), plukovník Charles Lefebvre-Desnoëttes 19. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 410 mužů), plukovník Auguste-Jean-François Caulaincourt 2. brigáda – asi 210 mužů, brigádní generál Louis-Michel-Antoine Sahuc 15. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 340 mužů), velitel neznámý 17. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 360 mužů), velitel neznámý 3. brigáda – asi 190 mužů, brigádní generál Jean-Antoine Verdier 25. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 480 mužůGOETZ (2005). S. 340–343.), plukovník Antoine Rigaud 27. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 347 mužů), plukovník Denis Terreyre 1. dragounský pluk – 3 eskadrony (asi 330 mužů), plukovník Jean-Toussaint Arighi de Casanova divizní dělostřelectvo 3. rota 2. pluku jízdního dělostřelectva (3 děla)
4. sbor bezrámu|baseline|23x23pixelů Čtvrtý sbor (4e Corps) vznikl jako nejpočetnější z Armády oceánského pobřeží o čtyřech pěších divizích a Margaronově jízdní divizi, Suchetovu pěší divizi však v říjnu 1805 přenechal Lannesovu 5. sboru. Tvořil jádro Velké armády a po příchodu na Moravu až do konce listopadu zabezpečoval její pravé křídlo u Bučovic. Jednotky sboru byly odpočaté, neboť v prostoru bojiště bivakovaly po dobu čtyř nocí před bitvou.FIDLER (2005). Heslo Čtvrtý sbor, s. 45–46.SAMEK (2004). Kapitola IV. armádní sbor, s. 196–197.
Celkem 31 praporů pěchoty (22 736 mužů), 10 eskadron jezdectva (1 018 mužů) a 35 děl (598 mužů) velitel: maršál Jean de Dieu Soult (generálplukovník gardových pěších myslivců) náčelník štábu: divizní generál Jean Saligny velitel dělostřelectva: brigádní generál Jean-Ambroise Baston de La Riboisière velitel ženijního vojska: plukovník Jean-Etienne Poitevin bezrámu|baseline|23x23pixelů 1. pěší divize – 10 praporů pěchoty (7 938 mužů) a 8 děl (120 mužů), divizní generál Louis-Vincent-Joseph Saint-Hilaire 1. brigáda – brigádní generál Charles-Antoine-Louis Morand 10. lehký pěší pluk – 2 prapory (1 488 mužů), plukovník Pierre-Charles Pouzet 2. brigáda – brigádní generál Paul-Charles-François-Henri Dieudonné Thiébault 14. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 551 mužů), plukovník Jacques-François-Marc Mazas 36. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 643 mužů), plukovník Antoine-Charles Houdard de Lamotte 3. brigáda – brigádní generál Louis-Prix Varé 43. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 598 mužů), plukovník Guillaume-Raymond-Amant Vivies 55. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 658 mužů), plukovník François-Roche Ledru des Essarts divizní dělostřelectvo 12. rota 5. pluku pěšího dělostřelectva (8 dělGOETZ (2005). S. 338–340.) 16. rota 5. pluku pěšího dělostřelectva bezrámu|baseline|23x23pixelů 2. pěší divize – 10 praporů pěchoty (7 641 mužů) a 8 děl (117 mužů), divizní generál Dominique-Joseph-René Vandamme 1. brigáda – brigádní generál Joseph-François-Ignace Schiner 24. lehký pěší pluk – 2 prapory (1 291 mužů), plukovník Charles-Sébastien Marion 2. brigáda – brigádní generál Claude-François Férey 46. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 350 mužů), plukovník Guillaume-Latrille de Lorencez 57. řadový pěší pluk – 2 prapory (1 743 mužů), plukovník Jean-Pierre-Antoine Rey 3. brigáda – brigádní generál Jacques-Lazare Savettier de Candras