Jev a skutečnost () je filozofická práce F. H. Bradleyho, uveřejněná v roce 1893.
Obsah Bradley začíná takovou úvahou: často se mýlíme, ale samy ideje, jichž používáme, snažíme-li se pochopit vesmír, se mohou stát prostředky nápravy našich omylů. Prozkoumáme-li tyto ideje, soudí Bradley, dospějeme k přesvědčení, že Základní pojmy, v nichž filozofie a přírodní vědy vyjadřují své poznatky o skutečnosti, jsou rozporné, a proto neskutečné.
Podívejme se, jak Bradley analyzuje například pojem kvality. Filozofie vypracovala pojmy primárních a sekundárních kvalit. Sekundární kvality (barva, chuť, vůně) netvoří podstatu věcí a existují jen pro smyslové orgány. A naopak primární kvality (délka, forma, hustota atd.) patří k podstatě věcí. Avšak vnímáme-li sekundární kvality, pak existují, tzn. Protože však tyto kvality vnímáme pouze v určitých vztazích ke smyslovým orgánům, jsou Na druhé straně, vztah sekundárních kvalit k primárním je naprosto nepostižitelný. Sekundární kvality existují a zároveň nepatří prostorovým primárním kvalitám. Musejí patřit prostorovým (majícím primární kvality) věcem, a zároveň jim patřit nemohou. Vzniká nepřípustný rozpor, což znamená, že rozlišení primárních a sekundárních kvalit
Můžeme se pokusit vysvětlit podstatu věcí také pomocí rozlišování věci a jejích kvalit. Ale ani to nepomůže. Například cukr má tyto vlastnosti: bělost, tvrdost, sladkost. Avšak není totožný se sladkostí, jinak by nebyl také tvrdým a bílým. Kdybychom řekli, že cukr je souhrn bělosti, tvrdosti a sladkosti, znamenalo by to zbavit ho jednoty, která zde existuje, ale tato jednota nespočívá ani v samotných vlastnostech, ani není něčím nad nimi. Řekneme-li, že vlastnosti se spojují vztahy, pak rozpustíme věc ve vztazích atd. A závěr, k němuž Bradley dospívá, je tento:
Stejně rozporné jsou podle Bradleyho i prostor a čas. Prostor není nic jiného než což je rozporné, protože v takovém případě se prostor mění ve Čas je jednotou protikladů, neboť existuje "dříve" i "potom" v "jednom". Proto
Analogické rozpory stálosti a proměnlivosti, mimočasovosti a časového charakteru jsou vlastností pojmů pohybu a změny. Obsahují Rozpor přetržitosti a nepřetržitosti proniká pojem příčinnosti; rozpor pasivity (protože každý jev má příčinu) a aktivity (protože sám vystupuje jako příčina) charakterizuje pojem činnosti; pojem věci ztělesňuje rozpor totožnosti a rozdílu; rozpor Já a ne-Já narušuje pretenze subjektivismu, který věří, že Já vnáší rád do chaosu počitků atd. A proto, píše Bradley,
Z tvrzení o nevyhnutelné rozpornosti lidských pojmů se obvykle dělá agnostický závěr: nemůžeme postihnout "věci o sobě", jsou nepoznatelné. Avšak pro Bradleyho je tento závěr nepřijatelný. Jestliže víme, že je svět nepoznatelný, pak již o něm něco známe. Jestliže známe jen jevy, přece jen víme, že jevy existují, a tedy nemohou nemít Avšak všechno, co existuje a má hodnotu, musí náležet skutečnosti, tj. být jejím projevem, dokazuje Bradley.
Co však můžeme v takovém případě o této skutečnosti říci? Na rozdíl od rozporných jevů je jejím znakem nerozpornost.
Tato vlastnost není dostupná lidskému myšlení, které není schopné zahrnout skutečnost kvůli tomu, že jako jednostranné nezahrnuje veškerý obsah skutečnosti. Skutečnost se neredukuje na myšlení, jak se domníval Hegel; neredukuje se na vůli, jak soudil Schopenhauer. Ochuzujeme skutečnost, když s ní odstraňujeme vnímání a přání, estetický cit, spokojenost a utrpení. Že všech těchto momentů dohromady se musí skládat
I když moje osobní zkušenost není celý svět, svět se jeví mé zkušenosti, a protože existuje v mé zkušenosti, je stavem mého rozumu. Přestože moje Já není Absolutnem, bez něho by bylo Absolutno neúplné.
Odkazy Reference
Literatura Primární
Sekundární v češtině
Externí odkazy
Kategorie:Filozofická literární díla Kategorie:Britská literatura Kategorie:Knihy z roku 1893