Olha Hejko-Matusevyč (* 9. září 1953, Kyjev)Elektronický archiv: Geiko (Matusevich) Olga Dmitrievna je filoložka, manželka ukrajinského disidenta Mykoly Matusevyče, aktivistka za lidská práva, členka Ukrajinské Helsinské skupiny, vězněná sedm let za "antisovětskou agitaci" v gulagu a ve vyhnanství. Koncem 80. let sekretářka Ukrajinského kulturologického klubu. Život Olha Dmitrivna Hejko se narodila 9. září 1953 v Kyjevě. V roce 1976 vystudovala slovanskou filologii na Kyjevské státní univerzitě.Дисидентський рух в Україні: ГЕЙКО (МАТУСЕВИЧ) ОЛЬГА ДМИТРІВНА Pracovala pak jako korektorka v nakladatelství Sovětská škola. Provdala se za redaktora v nakladatelství lékařské literatury a zakládajícího člena Ukrajinské Helsinské skupiny Mykolu Matusevyče. Její sestra Maria je grafička.
Po zatčení členů Ukrajinské Helsinské skupiny, včetně jejího manžela, 24. dubna 1977 vystoupila na protest z Komsomolu a zapojila se do kampaně na jejich obranu. Podávala stížnosti a prohlášení na prokuraturu a KGB a obracela se na veřejnost prostřednictvím zahraničních novinářů.Encyclopedia of modern Ukraine: Olga Dmytrivna Heiko-Matusevich Často byla pod falešnými záminkami zadržována policií. 13. května 1977 se stala členkou Ukrajinské Helsinské skupiny. Bezprostředně po procesu s Matusevyčem a Myroslavem Marynovyčem byla lstí na dva měsíce izolována ve venerologické léčebně až do doby než byli odsouzení odvezeni z Kyjeva. Po propuštění z nemocnice ztratila zaměstnání pod záminkou předchozí „absence“.
Na konci roku 1978 ji Matusevyč vzkázal, aby opustila SSSR. V dubnu 1979 dostala pozvání ze Spojených států. Když se pokusila dostat na americký konzulát v Kyjevě, byla zadržena policií a bylo jí řečeno, že pokud se pokusí vstoupit na konzulát, bude zatčena na základě obvinění z krádeže nebo prostituce. Zažádala o povolení k emigraci ze SSSR a poslala svou žádost o emigraci a další dokumenty osobně Leonidu Brežněvovi.
V lednu 1979 byla předvolána KGB a seznámena s nikde nezveřejněným usnesením Nejvyššího sovětu SSSR z roku 1972 o opatřeních proti disentu.Вести из СССР: Предупреждение Ольгой Гейко (1979, 2-7) Na přelomu let 1979 a 1980 byla napadena, bylo jí vyhrožováno znásilněním a vraždou, byla zadržena policií a byl na ni vyvíjen nátlak, aby vzala zpět svou žádost o povolení emigrovat.
Dne 12. března 1980 byla zatčena na základě obvinění z "hanobení sovětského státního a společenského zřízení" (článek 187-1 trestního zákoníku Ukrajinské SSR).Вести из СССР: Арест Ольги Матусевич (1980, 7-1) Během vyšetřování se vzdala sovětského občanství, neodpovídala na žádné otázky a nepodepsala výslechové protokoly. Svou vinu nepřiznala. Dne 26. března 1980 ji kyjevský městský soud odsoudil ke třem letům v táboře všeobecného režimu. Trest si odpykávala v táboře Jug-311/74 v Oděse.
V den propuštění byla zadržena při výjezdu ze zóny třemi muži v civilu a odvezena do místní kanceláře KGB, kde na ni činili nátlak, aby se zřekla svého přesvědčení. Poté, co odmítla, byla obviněna podle části 1 článku 62 trestního zákoníku Ukrajinské SSR z protisovětské agitace a propagandy. Dne 10. října 1983 ji Oděský oblastní soud odsoudil ke třem letům v ženském táboře s přísným režimem. Trest si odpykávala v táboře ZH-385/3-4 v Baraševu v Mordvinsku. Účastnila se vězeňských protestů, byla držena na samotce a v ubikaci se zvýšenou ostrahou.
12. března 1986 se vrátila do Kyjeva a z vězení byla definitivně propuštěna v srpnu 1987. Pracovala jako učitelka v mateřské školce a jako malířka plakátů. V letech 1987 – 1989 byla spoluzakladatelkou a poté tajemnicí první nezávislé organizace zaměřené na zkoumání historie Ukrajiny – Ukrajinského kulturního klubu.
Od roku 1990 byla šéfredaktorkou časopisu Ukrajinské pravoslavné církve Církev a život, pracovala ve vydavatelském oddělení Archeologického ústavu Akademie věd Ukrajiny, ve zpravodajské agentuře UNIAN a redigovala Bulletin Liberální strany Ukrajiny. V informační a vydavatelské společnosti KN pracovala jako vedoucí vysílání sborníku Ukrajina dnes.
Ocenění 8. listopadu 2006 jí prezident Ukrajiny Viktor Juščenko udělil Řád za odvahu 1. třídy.Про відзначення державними нагородами України засновників та активістів Української Громадської Групи сприяння виконанню Гельсінкських угод, 8.11.2006
Reference
Literatura O. Zinkevyč (ed), Ukraïns’kyi pravozakhysnyi rukh: Dokumenty i materiialy kyïvs’koï Ukraïns’koï Hromads’koï hrupy spryiannia vykonanniu hel’sinks’kykh uhod (Baltimore–Toronto 1978) The Persecution of the Ukrainian Helsinki Group. Human Right Commission. Word Congress of Free Ukrainians. Toronto. Canada: 1980.— p. 19 O. Zinkevyč (ed.), The Ukrainian Helsinki Group. 1978-1982, 998 s., V. Symonenko Smoloskyp Publishers, Toronto 1983 Алексеева Л. История инакомыслия в СССР.— Вильнюс-Москва: Весть, 1992, s. 269-296 on line Г.Касьянов. Незгодні: українська інтелігенція в русі опору 1960-80-х років.— К.: Либідь, 1995.— s. 165-174 Русначенко А. Національно-визвольний рух в Україні.— К.: Видавництво ім. О.Теліги.— 1998.— s. 209-225 on line Geiko-Matusevich Olga Dmytrivna / V. V. Ovsienko, M. Kh. Kotsyubynska // Encyclopedia of Modern Ukraine [Electronic resource] / Ed.: I. M. Dzyuba, A. I. Zhukovsky, M. G. Zheleznyak [et al.]; NAS of Ukraine, National Scientific Research Center. – Kyiv: Institute of Encyclopedic Research of NAS of Ukraine, 2006. Externí odkazy Encyclopedia of modern Ukraine: Olga Dmytrivna Heiko-Matusevich Дисидентський рух в Україні: ГЕЙКО (МАТУСЕВИЧ) ОЛЬГА ДМИТРІВНА ОЛЬГА ГЕЙКО | ОБЛИЧЧЯ НЕЗАЛЕЖНОСТІ, Youtube Ольга Гейко - правозахисниця, членкиня Української Гельсінкської Групи (УГГ), Postbellum Ukraine, 2024
Kategorie:Ukrajinská Helsinská skupina Kategorie:Ukrajinští disidenti Kategorie:Ukrajinští aktivisté Kategorie:Absolventi Kyjevské univerzity Kategorie:Ukrajinští političtí vězni Kategorie:Vězni gulagů