Alfred Stock (16. července 1876 Gdaňsk – 12. srpna 1946 Aken) byl německý anorganický chemik. Prováděl průkopnický výzkum boranů a silanů a věnoval se koordinační chemii, technologii vysokého vakua a toxicitě rtuti.

Mezi jeho vynálezy patří Stockovo vysokovakuové zařízení (skleněné zařízení umožňující práci s vysoce hořlavými a jedovatými látkami ve vysokém vakuu). Popsal principy chemie kovových chelátových komplexů a zavedl termín ligand. Popsal systém pojmenování oxidačního stavu atomu ve sloučenině, který je po něm pojmenován Stockův systém nebo Stockova nomenklatura.

V roce 1923 byl neúspěšně nominován na Nobelovu cenu za chemii.https://www.nobelprize.org/nomination/archive/show_people.php?id=8800 Od roku 1950 do roku 2020 uděloval Spolek německých chemiků cenu Alfreda Stocka Memorial Prize za vynikající vědeckou práci v oblasti anorganické chemie.

Vzdělání a kariera vlevo|náhled|282x282pixelů|Humboldtova univerzita v Berlíně - současnost Alfred Stock se narodil v Gdaňsku a po základní škole navštěvoval gymnázium Friedrich-Werdera v Berlíně. V roce 1894 začal studovat chemii na Univerzitě Friedricha Wilhelma (nyní Humboldtova univerzita) v Berlíně. Po dokončení obhájil disertační práci o kvantitativní separaci arsenu a antimonu a získal doktorský titul.

V roce 1899 pracoval jeden rok s francouzským chemikem a toxikologem Henri Moissanem v Paříži. Byl mu svěřen úkol syntetizovat dosud neznámé sloučeniny boru a křemíku.

V roce 1904 se stal profesorem na univerzitě ve Vratislavi a v roce 1916 nahradil Richarda Willstättera ve funkci ředitele Institutu císaře Viléma pro chemii v Berlíně. Po těžké otravě rtutí potřeboval práci bez styku s touto toxickou látkou, proto pracoval v letech 1926 až 1936 jako ředitel chemického oddělení na Technische Hochschule v Karlsruhe.

V roce 1932 byl čtyři měsíce hostujícím profesorem na Cornellově univerzitě v Ithace ve státě New York. Během této doby přednášel a prováděl experimenty v New Yorku, Chicagu, Baltimoru a dalších amerických městech. Věnoval se zejména chemii boru a beryllia.

Od roku 1936 do roku 1938 byl prezidentem Německé chemické společnosti. Po odchodu do důchodu v roce 1936 se přestěhoval z Karlsruhe do Berlína. Po druhé světové válce se Alfred Stock snažil oživit německou chemii přednáškami a memoáry. Jeho nemoci a stáří mu to však dlouho nedovolily. Zemřel v srpnu 1946 v malém městě Aken poblíž Dessau ve věku 70 let.

Výzkum boranů a silanů náhled|116x116pixelů|Příklad boranů - triboran náhled|107x107pixelů|Příklad silanů - disilan V roce 1909 začal Alfred Stock ve Vratislavi studovat borany (hydridy boru s obecným vzorcem BxHy). Kvůli jejich extrémní reaktivitě a hořlavosti na vzduchu nemohly být hydridy boru vyčištěny, dokud kolem roku 1912 nevyvinul metody separace pomocí vysokovakuových rozdělovačů. Podobnou práci prováděl na silanech (hydridy křemíku s obecným vzorcem SixHy).

Hydridy boru a křemíku představovaly první skupinu binárních sloučenin, která se přiblížila bohatosti uhlovodíků z hlediska strukturní rozmanitosti. Objasnění jejich struktur a souvisejících vazebných modelů velmi rozšířilo rozsah anorganické chemie. Hydridy boru (především diborany) se později začaly používat jako činidla pro organickou syntézu, zdroj různých ligandů a stavebních bloků. Spolu s Henrim Moissanem objevil Alfred Stock borid křemíku.

Další výzkum

Od roku 1917 se Alfred Stock zabýval koordinační chemii a zavedl termín ligand (z latinského ligare – česky vázat). Počet ligandů vázaných k centrálnímu kovu nazval monodentát, bidentát, tridentát atd. Vzhledem k zavedení konceptu ligandu byl také schopen určit další vlastnosti chelatace, což je proces vzniku komplexních sloučenin s navázanými kovovými kationty (například železo, hořčík, měď, vápník). V roce 1919 poprvé publikoval svůj systém názvosloví binárních sloučenin – Stockův systém (Stockova nomenklatura), ve kterém popsal a pojmenoval oxidační stavy atomu ve sloučenině. V roce 1924 německá komise doporučila, aby byl Stockův systém s určitými úpravami přijat. Tento systém se dosud používá po celém světě. V roce 1921 Alfred Stock poprvé připravil kovové beryllium elektrolýzou roztavené směsi fluoridu sodného a fluoridu beryllnatého. Tato metoda zpřístupnila beryllium pro průmyslové použití, například ve speciálních slitinách, sklech a pro výrobu oken v rentgenových trubicích.

Výzkum rtuti a otravy rtutí V roce 1923 onemocněl Alfred Stock chronickou otravou rtutí, kterou používal v některých jím vynalezených laboratorních přístrojích. Zavedl proto citlivé testy a navrhl vylepšené laboratorní techniky pro zacházení se rtutí, které měly minimalizovat riziko otravy. Začal také hlasitě protestovat proti používání rtuti a jejich slitin. Ty označil za nestálé sloučeniny, které trvale vylučují rtuť v podobě odloučených částeček a plynných iontů. Publikoval více než 50 článků o vlastnostech rtuti a především o její toxicitě.

Na základě jeho článků byla v Berlíně založena komise, která měla vyšetřit případy možné intoxikace rtutí a poprvé byl použit termín mikromerkurialismus. To je otrava rtutí, která je rozdělena do tří stupňů podle příznaků. Nemírnější první stupeň se vyznačuje sníženou výkonností a podrážděností. U druhého stupně dochází ke zduření nosní sliznice, potížím při dýchání, krvácení dásní, srdečnímu třesu a sklonu k průjmům. Pro třetí stupeň je charakteristická slabost, nespavost, snížení duševní výkonnosti, deprese a poruchy srdečního rytmu.

Veškeré výsledky zkoumání vypracované Alfredem Stockem byly potvrzeny i jinými vědci. V roce 1928 na základě jeho varování před otravou rtutí upustili němečtí zubaři od používáním amalgámu mědi.

Soukromý život Dne 21. srpna 1906 se Alfred Stock oženil s bohatou dcerou továrníka Clarou Emilií Idou Venzky. Z manželství vzešly dvě dcery Hildegarda Ida a Ursula Adelheid Elly.

Od roku 1933 byl Alfred Stock členem Národně socialistické německé dělnické strany (NSDAP). Byl antisemita a v korespondenci se svým americkým kolegou chemikem Louisem Monroe Dennisem se dopouštěl antisemitských výroků a požadoval vyloučení židovských vědců z univerzit v Německu.

Za druhé světové války poškodily dům Stockových bomby. V září 1943 se proto s manželkou přestěhoval do Bad Warmbrunnu ve Slezsku. Proud uprchlíků je v únoru 1945 donutil znovu se přesunout na západ. Ubytovali se v Akenu (poblíž Dessau), kde Alfred Stock 12. srpna 1946 zemřel ve věku 70 let.

Vyznamenání náhled|Pamětní cena Alfreda Stocka

V roce 1923 nominace na Nobelovu cenu za chemii Od roku 1926 člen Německé akademie věd Leopoldina Od roku1929 člen Akademie věd v Heidelbergu Obdržel medaili Norblada Ekstranda od Švédské chemické společnosti. V únoru 1938 byl jmenován čestným členem Asociace rakouských chemiků. Od roku 1950 do roku 2020 uděloval Gesellschaft Deutscher Chemiker (Spolek německých chemiků) každé dva roky cenu Alfreda Stocka Memorial Prize za vynikající nezávislý vědecký experimentální výzkum v oblasti anorganické chemie. Cena se skládala ze zlaté medaile a finanční odměny.

Publikace Praktikum der quantitativen anorganischen Analyse. Berlín 1909, (6. Auflage, München 1979). Ultrastrukturchemie. Berlín 1920 Hydrides of boron and silicon. Ithaca (USA) 1933, (Neuausgabe Ithaca (UAS) 1957) Die Gefährlichkeit des Quecksilbers und der Amalgam-Zahnfüllungen. Berlín 1928 Das Atom In: Angewandte Chemie Band 37, Nr. 6, 1924, ISSN 1521-3757, doi:10.1002/ange.19240370602, s. 65–67

Odkazy Reference

Související články Anorganická chemie Koordinační chemie Borany Silany Rtuť

Externí odkazy

Kategorie:Němečtí chemici Kategorie:Chemici 20. století Kategorie:Členové NSDAP Kategorie:Absolventi Humboldtovy univerzity Kategorie:Narození v roce 1876 Kategorie:Narození 16. července Kategorie:Narození v Gdaňsku Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Úmrtí 12. srpna Kategorie:Muži