Dimitrij Jefimovič Zakutnyj (, * stanice Kalmyckij, oblast Donského vojska, Ruské impérium, popraven 1. srpna 1946 v Moskvě) byl generálmajor Rudé armády, poté generálmajor ROA a vedoucí civilní správy KONR.

Mládí a první světová válka Narodil se v kozácké stanici Kalmyckij () v oblasti Donského vojska (nynější Rostovská oblast) v rolnické rodině. V roce 1914 ukončil reálku. Od roku 1916 bojoval v první světové válce na Kavkaze.

Služba v sovětské armádě V březnu 1918 se dobrovolně přihlásil do Rudé armády a byl zvolen členem revolučního výboru. V ruské občanské válce se jako sovětský partyzán účastnil bojů proti kozáckým jednotkám P. N. Krasnova. V únoru 1919 byl zařazen do 1. sovětské donské dělnicko-rolnické divize a stal se členem RKP(b). V únoru 1920 bojoval v divizi těžkého dělostřelectva a účastnil se operací proti jednotkám generálů Děnikina a Wrangela.

V Rudé armádě se jeho kariéra vyvíjela následovně:

V květnu 1921 dělostřelecká inspekce 2. kavkazského sboru. V březnu 1922 velitel jízdní průzkumné čety 248. střeleckého pluku. Od června 1922 působil jako asistent náčelníka štábu 83. střeleckého pluku. Od října 1922 se stal asistentem náčelníka operačního oddělení velitelství 9. střeleckého sboru. V říjnu 1923 byl odeslán ke studiu na kurzy GRU a po jejich ukončení byl jmenován do funkce velitele zpravodajského oddělení velitelství 9. střeleckého sboru. V roce 1925 byl jmenován do funkce asistenta náčelníka rozvědky velitelství Severokavkazského vojenského okruhu. V roce 1928 byl Zakutnyj oceněn za vynikající výsledky čestným listem, k němuž patřily stříbrné hodinky a pouzdro na cigarety. V říjnu 1928 byl vyslán na studia na Vojenskou akademii M. V. Frunzeho. V květnu 1931 dokončil studia na vojenské akademii a byl jmenován do funkce velitele 1. oddělení štábu 14. střeleckého sboru. V březnu 1932 byl převelen do generálního štábu Rudé armády, kde působil jako zástupce náčelníka 1. úseku operačního oddělení. V lednu 1935 byl jmenován do funkce náčelníka 1. úseku operačního oddělení. V listopadu 1936 byl vyslán na studie na Akademii generálního štábu Rudé armády. Po promoci v srpnu 1938 byl jmenován do funkce asistenta na katedře štábní služby Vojenské akademie M. V. Frunzeho. V srpnu 1939 byl jmenován do funkce náčelníka štábu 21. střeleckého sboru Zvláštního západního vojenského okruhu. Dne 5. června 1940 byl povýšen na generálmajora.

Začátek války s Německem ho zastihl ve funkci velitele 21. střeleckého sboru, který byl součástí 13. armády Západního frontu. Jeho sbor byl zapojen do obrany Běloruska. V Minské opevněné oblasti velel těžkým obranným bojům v okolí města Lida, kde jeho sbor utrpěl těžké ztráty a ocitl se v obklíčení. Zbytkům sboru se pod velením Zakutného podařilo z obklíčení prorazit dne 30. června 1941.

Po zformování byl jeho 21. střelecký sbor zařazen do 21. armády a účastnil se bojů poblíž města Homel. Rozkazem Vojenského sovětu 21. armády byl dne 21. července 1941 potvrzen ve funkci velitele 21. sboru. Dne 26. července 1941 byl sbor pod jeho velením v Homelské oblasti obklíčen a utrpěl těžké ztráty. Z tohoto obklíčení se mu již nepodařilo vyváznout a byl zajat německým poručíkem ze 110. pěšího pluku 112. pěší divize wehrmachtu.

Služba v ROA Hned po svém zajetí u prvního výslechu Zakutnyj prohlásil, že chce bojovat proti SSSR a navrhl vytvoření protisovětské vlády z bývalých sovětských občanů. Podle svého výslechu byl z komunistické strany v roce 1938 vyloučen, ale později mu bylo členství obnoveno. Zakutnyj u výslechu také dále uvedl, že sovětská vláda doufá, že vojenské operace německého wehrmachtu budou ztíženy obrovskou rozlohou území. Dále vyjádřil pochybnosti o vojenské možnosti okupace rozsáhlých sovětských území, ale také dodal, že je to v možnostech německé populace a její schopnosti organizace. Níže uvedená zpráva byla sestavena na základě iniciativy samotného Zakutného a politické otázky mu u výslechu kladeny nebyly. Níže uvedená citace ilustruje uvažování sovětské generality o politických otázkách v SSSR.

V září 1941 byl převezen do Oflagu XIII-D v Hamellburgu a 30. října 1941 byl umístěn do zajateckého tábora abwehru na předměstí Berlína. Zde navázal kontakt s německou vojenskou zpravodajskou službou, které předal jemu známé informace ohledně výstavby a způsobu organizace sovětských opevněných rajónů a předal zprávu o ochotě vybraných sovětských generálů ke spolupráci. Dále spolupracoval na úpravě překladů předpisů Rudé armády. V únoru 1942 byl umístěn do zvláštního zajateckého tábora, kde začal spolupracovat s propagandistickým oddělením Ministerstva pro okupovaná východní území () ministra Rosenberga. Podílel se na redigování brožur s protisovětským obsahem.

V únoru 1943 byl propuštěn ze zajetí. V dubnu 1943 byl umístěn do tábora u městečka Wustrau určeného k výcviku propagandistů. Od srpna 1944 se aktivně podílel na práci na vytvoření Výboru pro osvobození národů Ruska a podílel se na získávání dalších zástupců do tohoto orgánu z řad uprchlíků a ostarbeiterů. Ve výběru kandidátů však měli poslední slovo řídící důstojníci SS, kteří odmítli několik z jejich pohledu nespolehlivých kandidátů.

Stal se členem prezídia KONR spolu s Vlasovem, Balabinem, Truchinem, Žilenkovem, Malyškinem a vedl jeho civilní správu. Byl jedním z autorů Pražského manifestu. Pro úřady Třetí říše sepsal zprávu o situaci sovětských občanů zavlečených na práce v Německu a závěrem vyjádřil nezbytnost zlepšit jejich právní a materiální situaci.

V únoru 1945 byl evakuován do Karlových Varů. Dne 26. dubna 1945 obdržel rozkaz od generála Vlasova zůstat ve městě Füssen spolu se skupinou členů KONR s cílem navázat kontakt s anglo-americkými jednotkami. Dne 1. května 1945 město obsadila americká armáda a Zakutnyj byl zajat.

Soud a poprava

Krátce po zadržení vojenskou policií dne 1. května 1945 byl propuštěn, ale dne 20. května 1945 byl zatčen znova a 13. června 1945 byl předán americkou správou zástupcům sovětské vojenské správy v Německu. Poté byl odvezen do Moskvy.

Během procesu a vyšetřování přiznal svou vinu. Za vinu mu bylo také mimo jiné kladeno to, že byl agentem gestapa a předával informace o náladách mezi představiteli Výboru. Dne 1. srpna 1946 ho Vojenské kolegium Nejvyššího soudu SSSR odsoudilo k trestu smrti oběšením. Rozsudek byl vykonán na dvoře věznice Butyrka. Ostatky byly zpopelněny a pohřbeny v neoznačeném příkopu Donského kláštera.

Pokus o jeho rehabilitaci byl ruským soudem 1. listopadu 2001 zamítnut.

Odkazy

Poznámky

Reference

Kategorie:Sovětští generálové Kategorie:Ruští generálové Kategorie:Kolaboranti za druhé světové války Kategorie:Ruští válečníci Kategorie:Ruští nacionalisté Kategorie:Antikomunisté Kategorie:Rusové odsouzení k trestu smrti Kategorie:Popravení oběšením Kategorie:Narození 7. listopadu Kategorie:Narození v roce 1897 Kategorie:Úmrtí v Moskvě Kategorie:Úmrtí 1. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1946 Kategorie:Muži