Ioannes Tzetzes (řecky: Ἰωάννης Τζέτζης; asi 1110 Konstantinopol – 1180 Konstantinopol) byl byzantský básník a gramatik 12. století. Významně přispěl k uchování mnoha cenných informací ze starověké řecké literatury a vzdělanosti. Z jeho četných děl je nejdůležitější Kniha dějin. Ceněny jsou také Allegoriai, výklady Homérovy Iliady a Odyssei.

Život Tzetzes sám sebe popsal jako Řeka z otcovy strany a Ibera (Gruzínce) z matčiny strany. Tzetzes ve svých dílech rovněž uvádí, že jeho babička byla příbuznou gruzínské bagratidské princezny Marie z Alanie. Dostalo se mu slušného vzdělání, v patnácti letech se naučil hebrejsky a syrsky (dialekt aramejštiny). Nějakou dobu pracoval jako tajemník provinčního guvernéra a později si začal vydělávat na živobytí vyučováním a psaním. Byl popisován jako ješitný, zdá se, že nesnášel jakýkoli pokus o soupeření a násilně napadal své kolegy gramatiky. Měl citlivý vztah ke zvířatům a občas se kvůli tomu uchyloval k vegetariánství. Kvůli nedostatku písemného materiálu byl nucen důvěřovat své paměti, proto ho někteří historici nevidí jako zcela důvěryhodný zdroj. Nedostatek knih sám zdůvodňoval svou chudobou.

Dílo Tzetzes publikoval sbírku 107 svých Dopisů adresovaných částečně fiktivním nebo neidentifikovaným osobám a částečně vlivným své doby. Obsahují značné množství sociálních a biografických informací a jsou plné narážek na historii, rétoriku a mytologii.

Během renesance se však nejvlivnějším z jeho mnoha děl stala Kniha dějin, obvykle nazývaná Chiliades ("Tisíce") podle svévolného rozdělení jejím prvním editorem do knih, z nichž každá obsahuje přesně 1000 řádků. Dílo se skládá z 12 674 řádků veršů, rozdělených do 660 témat, z nichž každé je glosou k literárnímu, historickému nebo jinému učenému odkazu v jednom z jeho publikovaných dopisů. Tato sbírka literárních, historických, teologických a starožitných zajímavostí poskytuje důležitý obraz intelektuálního světa Konstantinopole v polovině 12. století a také uchovává fragmenty více než 200 starověkých autorů, včetně mnoha, jejichž díla byla ztracena. Celkový počet citovaných autorů je více než 400. Kniha obsahuje mnoho informací, které v jiných starověkých zdrojích nejsou k dispozici.

Tzetzes doplnil Homérovu Iliadu dílem, které začíná zrozením Parida a končí návratem Achájů domů. V Antehomerice Tzetzes vzpomíná na události, které se odehrály před Homérovou Iliadou. Po této práci následovala Homérie, pokrývající události Iliady, a Posthohorika, informující o událostech, které se odehrály mezi Iliadou a Odysseou.

Homérské alegorie jsou dvě didaktické básně, první založená na Iliadě a druhá na Odyssei, ve které jsou Homér a homérská teologie vyloženy a poté vysvětleny pomocí tří druhů alegorií: euhemeristické (πρακτική), anagogické (ψυχική) a fyzikální (στοιχειακή).

Tzetzes také napsal komentáře k řadě řeckých autorů, z nichž nejdůležitější je ten, který objasňuje obskurní Kassandru nebo Alexandru helénistického básníka Lykofróna. Dílo je obvykle nazýváno O Lykofrónovi a snad ho napsal s bratrem Izákem. Lze se také zmínit o dramatické črtě v jambickém verši, v níž jsou líčeny rozmary osudu a bídný úděl učenců nebo o jambické básni o smrti císaře Manuela I. Komnena, která je pozoruhodná tím, že na začátku každého řádku uvádí poslední slovo předcházejícího verše.

Reference

Kategorie:Byzantští spisovatelé Kategorie:Byzantští historikové Kategorie:Spisovatelé 12. století Kategorie:Narození ve 12. století Kategorie:Narození v Konstantinopoli Kategorie:Úmrtí v Konstantinopoli Kategorie:Úmrtí v roce 1180 Kategorie:Muži