Práce a dni, vydáváno též pod názvy Práce a dny, Báseň rolnická či Železný věk (starořecky: Ἔργα καὶ Ἡμέραι; Erga kai hémera) je didaktická báseň starořeckého spisovatele Hésioda, napsaná kolem roku 700 př. n. l. Je v daktylském hexametru a obsahuje 828 veršů. V podstatě jde o selský kalendář, ve kterém Hésiodos vyučuje svého bratra Persese zemědělskému umění. Jde o rady praktické, ale i pověrečné. Odborníci zasazují toto dílo do kontextu agrární krize v pevninském Řecku, která inspirovala vlnu koloniálních expedic za novou půdou. Hésiodos v básni také nabízí svému bratrovi rozsáhlé moralizující rady, jak by měl žít svůj život. Práce a dni jsou však nejznámější pro své mytologické prvky, Hésiodos v nich představuje etiologický mýtus práce a bolesti, a to v příběhu Prométhea a Pandóry (stejným tématem se zabývá už ve své Theogonii). Představuje též takzvaný mýtus pěti věků: Zlatý, Stříbrný, Bronzový, Hrdinský a Železný věk. Hésiodos věří, že lidstvo neustále upadá, s jistou peripetií hrdinského věku, který ctí. On ale žije v posledním, nejúpadkovějším období, Železném věku, byl přesvědčen. Celé dílo je prodchnuto jistým pesimismem. Britský filolog Martin Litchfield West to komentoval slovy: „Dílo nese výrazné znaky autorovy osobnosti: mrzutý konzervativní venkovan, nakloněný k úvahám, vnímající kolem sebe váhu přítomnosti bohů, nikoli milovník žen a života.“ Pesimismus se vyjevuje i sociálně-kritickými ostny, Hésiodos kritizuje úplatnost dobových úřadů, včetně soudů. Další známou částí díla je bajka o jestřábu a slavíku, která vysvětluje, proč lidé mají poslouchat vládce. Celý duch díla je patrně vědomou opozicí vůči díle Homéra, které se soustřeďuje spíše na hrdinské hledání slávy.
Mýtus pěti věků Rasa zlatých lidí žila v době Krona, ve věku hojnosti a míru. Země dávala všechny plody sama od sebe a soupeření jakéhokoli druhu tak bylo neznámé. Lidé Zlatého věku nikdy nestárli, a když zemřeli, bylo to bez bolesti, jako by ulehli ke spánku. Když tento věk skončil, jeho obyvatelé se stali strážci lidstva, chránili je před zlem a poskytovali jim bohatství. Stříbrný věk byl mnohem horší než Zlatý. Lidé byli menší a měli i horší povahu. Žili jako děti se svými matkami sto let. Jakmile dospěli, žili už jen krátkou dobu a trpěli pro svou pošetilost. Bojovali mezi sebou a neposlouchali bohy. Zeus, rozezlený jejich bezbožností, nakonec tuhle rasu zničil. Bronzová rasa byla hrůzostrašná a válečná. Její zbraně byly bronzové, lidé nosili bronzovou zbroj a žili i v bronzových domech. Bronzoví lidé se nakonec vzájemně pobili. Rasa hrdinů byla spravedlivější a ušlechtilejší, polobožská, ačkoli také často válčila (mj. v Trojské válce). Po pádu svého věku byli Hrdinové převezeni na Ostrovy požehnaných, kde žijí posmrtný život plný hojnosti podobný Zlatému věku. Hésiodos nakonec běduje, že žije v éře železné, která je charakterizována dřinou, strádáním, závistí, násilím a bezprávím. Jedinou nadějí pro dobrého člověka je držet se rodiny a zemědělství. Předpovídá, že Zeus zničí i soudobou rasu lidí, a to ve chvíli, kdy se lidé budou rodit šedovlasí a budou ignorovány všechny morální a náboženské normy. Tehdy Aidos (pokora, stud) a Nemesis (spravedlnost) opustí Zemi a zanechají za sebou zlo, proti kterému nebude žádná ochrana.
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Knihy z 8. století př. n. l. Kategorie:Knihy ze 7. století př. n. l. Kategorie:Starověká řecká básnická díla Kategorie:Řecká mytologie