náhled|Římská soška patrně znázorňující Nyx Prabozi, prvotní božstva či stvořitelská božstva (řecky protogenoi, jednotné číslo protogenos) jsou první generací bohů v řecké mytologii, která se rozvinula ve starověkém Řecku. Tato božstva představovala základní síly a nebyla aktivně uctívána, protože jim většinou nebyly dány lidské vlastnosti. Byly to personifikace míst nebo abstraktní pojmy. Nejznámější systém řeckých primordiálních božstev představil Hésiodos.
Hésiodův systém Hésiodos ve své Theogonii (7. století př. n. l.) považuje za první princip Chaos (nekonečno, prázdnota). Z něj se zrodí prabožstva Erebos (věčná tma), Gaia (Země), Tartaros (propast, podsvětí), Nyx (noc) a Erós tedy láska či život (jakkoli v jednom z pozdějším mýtů je Erós synem Afrodíty a Arése). Ze spojení Nyx a Ereba vzešli Aithér (Světlo) a Hémerá (Den). Z Gaii vzešel Úranos (obloha), Oúrea (hory) a Pontos (moře). Ze spojení Gaie a Úrana se zrodili Titáni a Kyklopové. Titáni Kronos a Rheia pak zplodili generaci olympských bohů: Dia, Poseidóna, Háda, Hestii, Héru a Démétér. Ti svrhli Titány. Vláda Dia ukončila boj mezi bohy.
Jiná pojetí Hésiodovi protogenoi jsou nejznámější, ale nikoli jediní v řecké tradici. Ilias, epická báseň připisovaná Homérovi, uvádí, že rodiči všech božstev jsou Ókeanos a možná i Téthys. Alkmán (asi 7. století př. n. l.) označil za prvotní bohyni Thetis (není totožná s Téthys). Ta prý v bezcestné, beztvaré prázdnotě vytvořila poros (cestu), tekmor (znak) a skotos (temnotu). Orfická poezie (asi 530 př. n. l.) učinila prvotní princip z Nyx. V orfické tradici je také důležitý Fanés, božstvo světla a plození, někdy ztotožňovaný s Erótem. Fanés má být původním vládcem vesmíru, který se vylíhl z kosmického vejce. Orfická tradice také mezi prvotní božstva zahrnuje Ananké (nutnost, nutkání) a Chronose (čas), jenž není totožný s Kronem. Parmenidés (asi 510 př. n. l.–450 př. n. l.) prý za prvotní sílu považoval Érota (uvádí to Platón v Symposionu). Aristofanés (asi 446–386 př. n. l.) ve své hře Ptáci napsal, že prvním božstvem byla Nyx, a že zplodila Eróta z vejce. Ferekýdés ze Syru (6. století př. n. l.) ve své Heptamychii napsal, že existují tři božské principy, které předcházejí všem věcem a které vždy existovaly: Zas (Ζάς, Zeus), Chtonie (Χθονίη, Země) a Chronos (Χρόνος, Čas). Reagoval tím na jistou nespokojenost řady Řeků, že by jejich nejváženější bůh měl patřit až k jakési třetí generaci (nebyl jediný, kdo kvůli tomu kritizoval Hésiodův systém). Empedoklés (asi 490–430 př. n. l.) napsal, že existují čtyři živly, které v konečném důsledku tvoří vše: oheň, vzduch, voda a země. Řekl, že existují dvě božské síly Filotes (Láska) a Neikos (Svár), které utkaly vesmír ze živlů. Platón (asi 428–347 př. n. l.) představil (vTimaiovi) koncept demiurga, který modeloval vesmír podle Idejí.
Někteří starořečtí autoři princip prvotních božstev plně odmítli a kritizovali. Například Xenofanés, který považoval prvotní božstva za nemravná, nebo Aristotelés, který oponoval vlastním konceptem arché.
Reference
Kategorie:Řecká mytologie