náhled|vpravo|Gustav Svoboda se svým synem Gustavem Gustav Svoboda (3. června 1890 Praha – 1. června 1943 Berlín–Charlottenburg, Věznice Plötzensee) byl bývalý příslušník československých legií na Rusi. V období protektorátu vykonával funkci ředitele Centrokomise (legionářského podniku pro zahraniční obchod), v protiněmeckém odporu byl napojený na zastřešující orgán odboje – Politické ústředí (PÚ) a na vojenskou ilegální odbojovou organizaci Obrana národa (ON) v jejímž rámci úzce spolupracoval se skupinou odbojářů kolem zpravodajsko–sabotážní skupiny tři králové. Pro podplukovníka Josefa Balabána (velitele tří králů) získával souhrnné informace o pohybu zboží (importu a exportu) v protektorátu, finančními částkami podporoval domácí odboj, byl i důležitým organizátorem nelegálních odchodů odbojářů za hranice protektorátu a vzhledem k tomu, že mohl cestovat za hranice protektorátu vykonával pro odboj i funkci zpravodajského kurýra.
Život Gustav Svoboda se narodil 3. června 1890 v Praze. Povinnou vojenskou službu v rakousko-uherské armádě absolvoval u 45. pěšího pluku a po vypuknutí první světové války byl s tímto útvarem odvelen na východní frontu. V hodnosti praporčíka padl v Bukovsku dne 25. prosince 1914 do nepřátelského zajetí. Přihlášku za příslušníka československých legií na Rusi si podal v Tjumeni 21. září 1917 a v hodnosti vojína byl přiřazen k 8. střeleckému pluku československých legií v Rusku. Svoji legionářskou kariéru na Rusi skončil v hodnosti kapitána u finanční správy československých legií a dne 4. dubna 1921 byl ze služby v legiích vyřazen (demobilizován).
První republika Po návratu do nově konstituovaného Československa se Gustav Svoboda záhy zařadil do řad příslušníků prvorepublikové společenské smetánky. Byl členem elity první republiky a to nejen finanční, ale i umělecké. V roce 1941 jeho majetek čítal údajně téměř 7 milionů korun (z toho 2,5 miliónů korun v hotovosti), byl silně pravicově orientován, což potvrdil i tím, že (v době protektorátní) byl zástupcem vedoucího mládežnické organizace Národního souručenství, která se nazývala Mládež Národního souručenství. Obecně požíval Svoboda vážnosti pro svoji zásadovost, charakternost, obětavost a postupem doby získané znalosti z oblasti hospodářské a zahraničně–obchodní.
Začátky v odboji Pokud lze o někom prohlásit, že „stál u zrodu domácího odboje“, pak to byl právě Gustav Svoboda. Od podzimu roku 1938 (od podepsání Mnichovské dohody) se v Praze – Dejvicích, v bytě podplukovníka Josefa Balabána (v ulici Na hutích 581/1) nebo v legionářské restauraci Bajkal na Vítězném náměstí v Praze (dnešní Dům armády Praha – DAP), začala scházet neformální skupina, ve které se společně setkávali bývalí příslušníci zahraničních československých legií, především ruských, z doby první světové války (plukovník Josef Churavý, podplukovník Josef Balabán, podplukovník Josef Mašín, major letectva RNDr. Josef Jedlička, major Alois Janotka) a rovněž mladší vlastenecky smýšlející Balabánovi známí (bratr Balabánovy družky Bohuslav Sleza, ředitel Centrokomise Gustav Svoboda a lékárník Otakar Schiedeck – funkcionář skautské organizace).
Od začátku německé okupace Čech, Moravy a Slezska se v kancelářích legionářské obchodní organizace – Centrokomise (sídlící v budově na adrese: Na Florenci 1496/5, německy se ulice jmenovala Florenzgasse) – scházeli s jejím ředitelem Gustavem Svobodou přední činitelé Politického ústředí (PÚ), například Vladimír Klecanda nebo František Němec.
Jako ředitel legionářské obchodní společnosti Centrokomise měl Gustav Svoboda rozsáhlé známosti mezi pracovníky hospodářských a finančních institucí a zároveň byl osobou mající přístup do nejvyšších hospodářských a finančních kruhů protektorátu. To jej činilo klíčovým zdroje informací pro zpravodajskou síť Tří králů. Navíc jej s podplukovníkem Josefem Balabánem pojilo spolubojovnické pouto vytvořené z dob, kdy oba bojovali v legionářských útvarech na Rusi. Kromě toho, že Gustav Svoboda získával pro odboj zpravodajsky cenné informace hospodářského a finančního druhu, oplýval dostatečným přehledem a analytickými schopnostmi potřebnými pro jejich sumarizaci a vypracovávání přehledů o celkové hospodářské situaci v protektorátu.
Zpravodajské aktivity S ředitelem Centrokomise Gustavem Svobodou (odbojové krycí jméno „Havlíček“ nebo „Roudný“) úzce spolupracovala poměrně samostatná ilegální skupina vedená ředitelem Národní banky Josefem Filipem a složená z pracovníků Národní banky pro Čechy a Moravu. Josef Filip opatřoval kromě toho například cizí valuty osobám, které pak byly převáděny do zahraničí. Filipova skupina měla přímé spojení na podplukovníka Josefa Balabána, její členové se vyskytovali v objektu Národní banky pro Čechy a Moravu což byl jediný peněžní ústav v protektorátu (zcela ovládaný německou Říšskou bankou). Národní banka pro Čechy a Moravu sídlila v budově na adrese: Politických vězňů 936/7 (ulice se v letech 175 až 1946 jmenovala Bredovská, německy Bredauergasse). Členové této ilegální Svobodovy/Filipovy zpravodajské skupiny měli přístup i k informacím ze struktur Ministerstva obchodu odkud získávali zejména cenné údaje o vývozu a dovozu zboží z a do protektorátu. Gustavu Svobodovi pomáhal se shromažďování a vyhodnocování údajů prokurista Centrokomise ing. Feist.
Kromě spolupráce s lidmi ve vojenské ilegální skupině kolem podplukovníka Josefa Balabána pracoval Gustav Svoboda i pro ilegální organizaci ÚVOD, kde se stýkal s Františkem Němcem (krycí jméno „Přibyl“), dr. Václavem Holým (1900–1941) a dr. Kohákem. Pro ÚVOD dodával Gustav Svoboda v roce 1940 zprávy hospodářského charakteru (výsledky souhrnné hospodářské a politické špionáže) tak, že sumarizoval informace získané od Prokopa Drtiny (krycí jméno „Pavel Svatý“), od Františka Němce a od prof. Vladimíra Klecandy (krycí jméno „Kalvoda“).
Kurýrní činnost Kromě zpravodajských aktivit působil Gustav Svoboda též jako kurýr převážející zpravodajské informace z protektorátu do zahraničí, kam jezdil často na služební cesty (většinou cílící na Balkán). V létě 1939 podnikl Svoboda například obchodní cestu do Londýna, kde jednal o politických věcech s vyslancem Janem Masarykem a také (při stejném služební výjezdu) navštívil Paříž. V roce 1940 podnikl významnou cestu na Balkán, kde navštívil Bělehrad, Sofii a Cařihrad, kde měl projev k příslušníkům tamní československé emigrace.
Jako kurýra pro převoz dokumentů a zpravodajských informací používal domácí odboj i zaměstnance mezinárodní spediční firmy Jarolímek Vojtěcha Vrňatu, který často cestoval služebně na Balkánský poloostrov a který byl v kontaktu s pražskými odbojáři: Gustavem Svobodou a Ctiborem Trägerem
Financování odboje Kromě všeho uvedeného ovšem těžiště Svobodovy ilegální činnosti (při níž používal krycí označení „Havlíček“ nebo „Roudný“) spočívalo ve financování domácího odboje, neboť na fungování a chod protiněmeckých aktivit poukazoval nemalé finanční částky. Například před Vánocemi 1940 předal podplukovníku Josefu Balabánovi obnos 75 tisíc korun. Svoboda se podílel i na formulování hospodářských pasáží při tvorbě politického programu domácího odboje „Za svobodu“.
Přechody za hranice Jedním z příkladů organizování nelegálních přechodů osob z protektorátu za jeho hranice, na nichž se Gustav Svoboda organizačně podílel, se uskutečnil 26. prosince 1939. Tehdy se podařilo zorganizovat cestu vlakem do Bělehradu pro prvorepublikového politika a významného představitele Politického ústředí (PÚ) Prokopa Drtinu a jeho manželku i pro Vladimíra Klecandu. Kromě Gustava Svobody se na transportu podílel i další ze spolupracovníků tří králů Jiří Zeman. Kromě Zemana organizoval Svoboda přepravu významných osob z protektorátu do zahraničí i s bývalým československým legionářem ve Francii a průvodčím lůžkových vozů Aloisem Fürbacherem (* 5. ledna 1893).
Zatčení, věznění, rozsudek, ... Gustav Svoboda byl v Praze zatčen gestapem 6. prosince 1941. Svoboda při vyšetřování tvrdil, že sice podporoval rodiny vězněných a popravených, ale že šlo o jeho finanční prostředky, které jim dával. Byl nařčen ze zprostředkovávání přepravy balíčků ze zahraniční (dále předávané hlavně podplukovníku Josefu Balabánovi). Tuto skutečnost Svoboda doznal, a sice, že v kanceláři přijímal a doručoval balíčky známým, ale že neznal jejich obsah. Žaloba tvrdila, že šlo o anglické a francouzské časopisy a ilegální literaturu.
Svoboda byl nejprve vězněn v policejní věznici v Malé pevnosti Terezín a pak v Berlíně.
Dne 10. března 1943 byl odsouzen Lidovým soudním dvorem v Berlíně k trestu smrti za přípravu k velezradě a zemězradu (především za spolupráci s odbojovou organizací Obrana národa). Téhož dne byl odsouzen k trestu smrti i generál Alois Machačík, pokladník Obrany národa Josef Srstka a štábní kapitán Václav Adam.
Dne 26. května 1943 se Svobodův právní zástupce berlínský advokát dr. Grüll dozvěděl o zamítnutí žádosti o milost pro Gustava Svobodu.
Rozsudek byl vykonán stětím gilotinou 1. června 1943 ve věznici Plötzensee v Berlíně–Charlottenburgu. Společně s Gustavem Svobodou byli ve stejný den a na stejném místě popraveni: Josef Srstka, Alois Machačík a Václav Adam.
Vyšetřován byl i jedenáctiletý Svobodův syn Gustav Svoboda mladší, ale nakonec (když se od něj nic podstatného nedozvěděli) jej němečtí vyšetřovatelé propustili na svobodu.
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Vozka, Jaroslav. Hrdinové domácího odboje. Praha: Nakladatelství Práce, 1946; 152 stran; edice: Tvář století; Svazek 3.; (strany 97 až 104 včetně).
Související články Palác Bajkal Alois Janotka Jiří Zeman (odbojář) Vojtěch Vrňata Otakar Schiedeck Josef Jedlička (odbojář)
Externí odkazy
Kategorie:Narození 3. června Kategorie:Narození v roce 1890 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Českoslovenští legionáři v Rusku Kategorie:Osobnosti Obrany národa Kategorie:Osobnosti československého odboje během druhé světové války Kategorie:Češi odsouzení k trestu smrti Kategorie:Lidé popravení gilotinou Kategorie:Úmrtí 1. června Kategorie:Úmrtí v roce 1943 Kategorie:Úmrtí ve Věznici Plötzensee Kategorie:Muži