Josef Wachtel von Elbenbruck ( Joseph Wachtel Edler von Elbenbruck) (27. června 1842 Praha – 11. ledna 1924 Pula) byl rakousko-uherský admirál. Jako absolvent námořní akademie sloužil u c. k. námořnictva od roku 1859 a v mládí se zúčastnil několika válek. Později vynikl jako navigační důstojník a odborník v oboru dělostřelectva. Absolvoval cestu kolem světa a koncem 19. století několikrát doprovázel císařovnu Alžbětu na jejích cestách po Středomoří a Jadranu. Kromě toho zastával funkce v námořní sekci na ministerstvu války a nakonec byl v letech 1898–1900 předsedou Námořního kontrolního úřadu. V roce 1900 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.

Biografie Narodil se v Praze jako syn císařského rady a zemského stavebního ředitele v Čechách Josefa Wachtela (1800–1877). První vzdělání získal v rodné Praze, poté prošel vojenskou průpravou na kadetní škole v Krakově a v letech 1855–1859 studoval na C. k. námořní akademii v Rijece. K námořnictvu vstoupil jako kadet v roce 1859 a téhož roku se zúčastnil války se Sardinií. V letech 1859–1860 si doplnil vzdělání v oboru astronomie na pražské technice a poté sloužil na různých lodích. Mimo jiné působil u námořních velitelství v Pule a v Benátkách. Zúčastnil se dánsko-německé války (1864) a války s Itálií (1866) a v roce 1866 získal hodnost praporčíka.Militär Schematismus des österreichischen Kaiserthumes 1868; Vídeň, 1868; s. 769 dostupné online Absolvoval kurz pro důstojníky dělostřelectva a postupoval v hodnostech (poručík II. třídy 1871, poručík I. třídy 1874).Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1876; Vídeň, 1876; s. 8 dostupné online V letech 1875–1877 byl velitelem roty námořnického sboru na pevnině v Pule. Zajímal se o technické novinky v dělostřelectvu a podílel se na jejich zavádění v námořnictvu.

V roce 1884 byl povýšen na korvetního kapitánaKais. Königl. Militär Schematismus 1885; Vídeň, 1884; s. 937 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1885; Vídeň, 1885; s. 6 dostupné online a jako velitel jachty Greif doprovázel na cestách korunního prince Rudolfa a jeho manželku Štěpánku, jako doprovod byl přidělen také k vrchnímu veliteli c. k. armády arcivévodovi Albrechtovi na jeho inspekčních cestách. V roce 1886 byl přeložen k námořnímu sborovému velitelství v Pule a na lodi SMS Prinz Eugen byl v roce 1887 šéfem štábu eskadry.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1887; Vídeň, 1887; s. 107 dostupné online V roce 1888 jako šéf štábu divize absolvoval cestu k břehům Španělska a téhož roku získal hodnost fregatního kapitána.Kais. Königl. Militär Schematismus 1889; Vídeň, 1888; s. 994, 1003 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1889; Vídeň, 1889; s. 6 dostupné online V letech 1888–1890 byl přednostou 4. oddělení strojního a lodního inženýrství v námořní sekci na ministerstvu války.Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 318 dostupné onlineWAGNER, Walter: Die obersten Behörden der k.u.k. Kriegsmarine 1856-1918; Vídeň, 1961; s. 142 dostupné online Další dva roky byl velitelem výcvikové lodi SMS Saida (1890–1892). S touto lodí absolvoval cestu kolem světa,Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. k. Kriegs-Marine 1891; Vídeň, 1891; s. 116 dostupné online která vedla přes Suezský průplav podél břehů východní Afriky a poté do Austrálie a na Nový Zéland. Přes Tichý oceán pokračovala cesta k břehům Chile a Argentina a plavbou Atlantik skončila v Evropě.SMS Saida na webu kuk-kriegsmarine.it dostupné online

K datu 1. května 1892 byl povýšen na kapitána řadové lodiSchematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1893; Vídeň, 1893; s. 1108 dostupné online a na jachtách Miramar a Greif doprovázel císařovnu Alžbětu na cestách po Středomoří. Mezitím byl přidělen k velitelství pevnosti v Pule a v letech 1896–1898 byl přednostou II. oddělení námořní sekce na ministerstvu války.Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer und für die K.u.K. Kriegsmarine 1898; Vídeň, 1897; s. 1130 dostupné onlineHof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 266 dostupné online Dne 1. května 1898 získal hodnost kontradmirála.Rangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1898; Vídeň, 1898; s. 5 dostupné online Závěr své kariéry strávil ve funkci ředitele Námořního kontrolního úřadu (Marine-Kontrollamt, 1898–1900).Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1899; Vídeň, 1899; s. 283 dostupné online Ke dni 31. prosince 1900 byl penzionován v hodnosti viceadmirála.Služební postup Josefa Wachtela in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 195 dostupné onlineRangs- und Eintheilungs-Liste der k. u. k. Kriegs-Marine 1901; Vídeň, 1901; s. 89 dostupné online

Na penzi žil původně ve Vídni, po první světové válce přesídlil do Puly, kde také zemřel a je pohřben na námořním hřbitově.

V roce 1876 se oženil s Elisabeth Zajickovou, měli spolu syna Josefa.

Tituly a ocenění Od roku 1862 užíval šlechtický titul, který získal jeho otec.Nobilitační diplom Josefa Wachtela na webu Rakouského státního archivu dostupné online Překlad predikátu Edler von Elbenbruck odkazuje na otcovy zásluhy při stavbě mostů přes Labe.VAVŘÍNEK, Karel: Almanach českých šlechtických a rytířských rodů 2010; Praha, 2009; 480 s. ISBN 978-80-904241-1-1 Během služby u námořnictva se stal nositelem několika vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.

Rakousko-Uhersko 60x60pixelů Válečná pamětní medaile (1864) 60x60pixelů Válečná medaile (1873) 60x60pixelů Vojenský záslužný kříž (1875) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky III. třídy (1881) 60x60pixelů Řád železné koruny III. třídy (1894) 60x60pixelů Jubilejní pamětní medaile (1898) 60x60pixelů Služební odznak pro důstojníky II. třídy (1899) 60x60pixelů Vojenský jubilejní kříž (1908)

Zahraničí 60x60pixelů Řád slávy IV. třídy (1875, Tunisko) 60x60pixelů Námořní záslužný kříž II. třídy (1888, Španělsko) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu sv. Mořice a sv. Lazara (1894, Itálie) 60x60pixelů komandérský kříž Řádu avizských rytířů (1894, Portugalsko) 60x60pixelů komtur Řádu sv. Michaela (1895, Bavorsko)

Odkazy

Reference

Literatura SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die Österreichischen Admirale, díl II. 1896–1914; Biblio Verlag Osnabrück, 2000; s. 40–46 (heslo Josef Wachtel Edler von Elbenbruck) ISBN 3-7648-2519-7

Externí odkazy Josef Wachtel von Elbenbruck in: Österreichisches Biographisches Lexikon

Kategorie:Rakousko-uherští admirálové Kategorie:Rakouští cestovatelé Kategorie:Rakouští šlechtici Kategorie:Nositelé Řádu železné koruny Kategorie:Nositelé Vojenského jubilejního kříže Kategorie:Nositelé Řádu slávy (Tunisko) Kategorie:Nositelé Řádu sv. Mauricia a sv. Lazara Kategorie:Nositelé Řádu avizských rytířů Kategorie:Nositelé Řádu svatého Michaela (Bavorsko) Kategorie:Nositelé Námořního záslužného kříže (Španělsko) Kategorie:Narození 27. června Kategorie:Narození v roce 1842 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí 11. ledna Kategorie:Úmrtí v roce 1924 Kategorie:Úmrtí v Pule Kategorie:Pohřbení v Pule Kategorie:Muži