Amoco Cádiz byl ropný tanker společnosti Amoco a pronajímaný společnosti Shell, který dne 16. června 1978 ztroskotal u pobřeží Bretaně. Následný únik přes 200 000 tun ropy do moře způsobil jednu z největších ekologických katastrof historie.
Charakteristika lodi náhled|vlevo|Ztroskotané plavidlo
Tanker byl postaven v roce 1974. Na délku měřil 334 m, na šířku 51 m. Jeho vlastníkem byla Amoco Transport Company, která ho pronajímala společnosti Shell pro transport ropy. Plul pod liberijskou vlajkou.
Havárie Pozadí Tanker Amoco Cádiz před ztroskotáním přepravoval okolo 230 000 tun ropy a dalších ropných látek původem z Ras Tanury v Saúdské Arábii a z íránského ostrova Kharg na cestě z Perského zálivu kolem mysu Dobré naděje do Rotterdamu. Nejednalo se o první ani poslední havárii tankeru u bretaňského pobřeží, podobnými haváriemi bylo ztroskotání tankerů Olympic Bravery (téměř bez nákladu) v lednu 1976, Böhlen, Gino (1979), Tanio (1979) a Amazzone (1988). Zdejší pobřeží bylo v roce 1967 znečištěno i havárií tankeru Torrey Canyon u pobřeží Cornwallu, odkud se k němu ropné látky dostali přes Lamanšský průliv.
Průběh havárie náhled|Letecký snímek pobřeží poblíž havárie, západně od města Roscoff, 21. března 1978
Dne 16. března 1978 během časných ranních hodin se tanker Amoco Cádiz u bretaňského pobřeží ocitl v bouři. Jedna z vln poničila tanker, který se stal neovladatelným. V půl druhé hodiny ráno se plavidlu snažil pomoct německý remorkér, ale tažné lano se po třech hodinách přetrhlo a tanker byl navzdory snahám posádek obou lodí pomalu unášen k pobřeží, než 17. března přibližně ve 22:00 ztroskotal u přístavního města Portsall nedaleko Brestu. Posádka byla evakuována, ale z roztrženého trupu lodi začala unikat ropa, která během následujících dvou týdnů zamořila 360 km bretaňského pobřeží od mysu St. Mathieu po ostrov Bréhat.
Následky náhled|Odpadkové koše pokryté ropou po úklidu pláže ve městě Trégastel, 2. dubna 1978
Většina uniklé ropy po úniku utvořila viskózní vodní emulzi, a tím pádem až pětkrát zvětšila svůj objem. Při záchranných pracích pomáhalo asi 14 000 dobrovolníků a vojáků. Úklid komplikovaly kusy mořských řas a trosek, které byly promíchané s uniklou ropou. Bylo použito asi 3000 tun absorbantů a také vápno, ale problém s polutanty se tím zčásti jen přesunul na mořské dno, a většina ropy tak nakonec byla odstraněna manuálně. Část ropy se také vsákla do písčitých částí pobřeží a usazenin, odkud se postupně uvolňovala i později.
Na pobřeží byly v týdnech následujících po havárii vyplaveny miliony uhynulých měkkýšů, mořských ježků a dalších mořských organismů, uhynulých ptáků bylo nalezeno asi 20 000. Z některých oblastí po havárii úplně vymizely populace korýšů a na farmách u pobřeží muselo být kvůli znečištění zlikvidováno asi 9000 tun ústřic. Po ekonomické stránce utrpěly i další farmy zaměřené na sběr mořských řas a živočichů a vážně utrpěl také turismus v oblasti. Přestože zvláště kamenité úseky pobřeží se z dopadů havárie vzpamatovaly poměrně rychle, biologická rovnováha v celé oblasti byla plně obnovena až po sedmi letech.
náhled|Kotva tankeru vztyčená jako památník v přístavu Portsall
Havárie kompletně změnila řízení lodní dopravy v okolí nejzápadnějšího francouzského ostrova Ouessant, oblast je totiž dodnes vytíženou dopravní tepnou pro lodě přepravující nebezpečný náklad. V reakci na ztroskotání tankeru Amoco Cádiz tak byly těmto nákladním plavidlům vyčleněny pevně dané koridory ve vzdálenosti 43–69 km od pobřeží. V reakci na havárii také čtrnáct evropských zemí v roce 1982 podepsalo dohodu zvanou Paris Memorandum of Understanding, která umožňuje neohlášené kontroly cizích obchodních lodí, které kotví v jejich přístavech; právě špatný monitoring stavu lodi a nedostatečný výcvik posádky je považován za hlavní příčiny ztroskotání. Tato praxe se osvědčila a později vedla k zavedení podobných kontrol i ve zbytku světa.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Stránka vraku na wrecksite.eu
Kategorie:Lodě spuštěné 1974 Kategorie:Ropné skvrny Kategorie:Katastrofy roku 1978 Kategorie:Námořní katastrofy Kategorie:Francie v roce 1978