Schaumburg-Lippe je německý šlechtický rod, který se řadí k vysoké evropské šlechtě. Jejich jméno se odvozuje od hradu Schaumburg ve Weserských horách a od hrabat z Lippe, kteří se v roce 1647 ve vedlejší linii stali hrabaty nově vzniklého hrabství Schaumburg-Lippe. Území se nacházelo na území dnešního spolkového státu Dolní Sasko, dočasně s úřady na území dnešního spolkového státu Severní Porýní-Vestfálsko. V rámci rozsáhlých mocenských přesunů zahájených Napoleonem (viz Rýnský spolek) byli v 1807 povýšeni na knížata (knížectví Schaumburg-Lippe). V roce 1918 kníže Adolf II. abdikoval. Rod má v současnosti (2007) 24 členů,Genealogisches Handbuch des Adels, Fürstliche Häuser Band XVIII, Band 141 der Gesamtreihe GHdA, C. A. Starke, Limburg an der Lahn 2007, ISBN 978-3-7980-0841-0, S. 100 an. z nichž pouze část žije v Schaumburgu-Lippe.

Historie Raný novověk

Šlechtický rod Schaumburg-Lippe vznikl v roce 1647 rozdělením dědictví hrabství Schaumburg mezi rod Brunšvik-Lüneburg, hesensko-kasselská lantkrabata a hrabata z Lippe . Hrabě Otto V. Holštýnsko-Schaumburský zemřel v roce 1640 bez dědiců. Rozdělení bylo stvrzeno v několika smlouvách v roce 1647 a potvrzeno Vestfálským mírem v říjnu 1648. V důsledku tohoto rozdělení existovalo od roku 1647 hrabství Schaumburg (hesenská část) spojené s Hesensko-Kasselskem personální unií a hrabství Schaumburg (část Lippe), ve kterém vládla zakládající vedlejší linie hraběcího rodu Lippe-Alverdissen. Prapředkem dynastie byl hrabě Filip I. z Lippe-Alverdissen. Území, které ovládal, bylo později většinou označováno jako Schaumburg-Lippe.

19. století

náhled| Zámek Bückeburg, rodové sídlo Poté, co se v roce 1807 ujal vlády hrabě Jiří Vilém (1784–1860), byl 18. dubna 1807 připojením k Rýnskému spolku fakticky povýšen do knížecího stavu. V roce 1815 se knížectví připojilo k Německému spolku a po roce 1871 se stalo spolkovým státem Německé říše. Jiří Vilém, který zpočátku podporoval vnitropolitické reformy (zavedení moderní pozemkové daně v roce 1812, zemské stavy se zastoupením rolníků v roce 1815), musel na vídeňském kongresu dojít k závěru, že země nemůže očekávat žádnou územní expanzi a že je třeba počítat s mediatizací. Proto bylo v následujících letech zakoupeno několik velkostatků v jihovýchodní Evropě, aby rodina mohla být dlouhodobě zajištěna. Jako jeden ze tří suverénních knížecích rodů získal rod Schaumburg-Lippe díky svým českým a rakouským majetkům dědičné sídlo v Panské sněmovně, horní komoře rakouské Říšské rady.

V letech 1895 a 1905 se kníže pokoušel uplatnit své dědické nároky na knížectví Lippe v nástupnickém sporu, ale neuspěl. Kníže Adolf II. byl jedním z posledních německých panovníků, kteří se 15. listopadu 1918 vzdali svého trůnu.

Výmarské období a národní socialismus

Po první světové válce rod ztratil sice regentství, ale na druhou stranu přišli pouze o část majetku, protože od této doby vystupovali jako soukromé osoby.

Během nacistické éry se někteří členové rodu Schaumburg-Lippe připojili k NSDAP už před nástupem Hitlera k moci, mezi nimi byl Friedrich-Christian kníže ze Schaumburg-Lippe, osobní tajemník ministra nacistické propagandy Josepha Goebbelse a také Stephan ze Schaumburg-Lippe, a jeho žena Ingeborg Alix z Oldenburgu, přední členka SS-Helferinnenkorpsu v nacistickém státě. Pár byl úzce spřátelen s Heinrichem Himmlerem.

Od roku 1946 Po druhé světové válce ztratila svou nezávislost i země Schaumburg-Lippe a byla v roce 1946 začleněna do nově založené spolkové země Dolní Sasko. Referendum ze dne 19. ledna 1975 o obnovení bývalé země (podle par. 29 ústavy - Základního zákona (GG)) bylo zamítnuto federálním zákonodárným sborem, přestože mělo kladný výsledek.

Panovníci a hlavy rodu náhled| Adolf II., poslední vládnoucí kníže ze Schaumburg-Lippe

Hrabata 1647–1681: Filip (1601–1681) 1681–1728: Fridrich Kristián (1655–1728) 1728–1748: Albrecht Wolfgang (1699–1748) 1748–1777: Vilém (1724–1777) 1777–1787: Filip Arnošt (1723–1787) 1787-1807: Jiří Vilém (pod poručnictvím své matky Juliany, lantkraběnky Hesensko-Philippsthalské a hraběte Ludvíka z Wallmoden-Gimbornu)

Knížata 1807–1860: Jiří Vilém (1784–1860) 1860–1893: Adolf I. (1817–1893) 1893–1911: Jiří (1846–1911) 1911–1918: Adolf II. (1883–1936)

Hlavy rodu

1911–1936: Adolf II. (1883–1936) 1936–1962: Wolrad ze Schaumburg-Lippe (1887–1962) 1962–2003: Philipp Ernst ze Schaumburg-Lippe (1928–2003) od roku 2003: Alexandr ze Schaumburg-Lippe (* 1958)

Další rodinní příslušníci náhled|Hrobka rodu Schaumburg-Lippe na Vojenském hřbitově poblíž náchodského zámku, kde byl pohřben Vilém ze Schaumburg-Lippe a jeho příbuzní Dalšími známými představiteli rodu byli Juliana Hesensko-Philippsthalská (1761–1799), regentka knížectví v letech 1787 až 1799; Vilém ze Schaumburg-Lippe (1834–1906), majitel sekundogeniturního fideikommisu Náchod-Chvalkovice a c. k. generál jízdy; Charlotte ze Schaumburg-Lippe (1864–1946), poslední württemberska královna; Max ze Schaumburg-Lippe (1898–1974), německo-rakouský závodní jezdec; Friedrich Christian ze Schaumburg-Lippe (1906–1983), politik a propagandista NSDAP.

Sídla knížecí rodiny Rod vlastní nebo vlastnil řadu hradů, zámků a paláců. Patří mezi ně zámek Bückeburg v oblasti Schaumburg pevnost Wilhelmstein u jezera Steinhude, lovecký zámeček Baum a lesní usedlost Steyrling v Rakousku. K bývalým majetkům patří také zámek Stadthagen, zámek Hagenburg, palác Bückeburg, zámek Alverdissen (do roku 1812), hrad Blomberg a Arensburg (do roku 1940). Rakouský zámek Klaus vlastnili v letech 1889 až 1940. V 19. století knížecí rod investoval do nemovitostí v Meklenbursku a získal celkem 9 139 hektarů, včetně zámku Remplin v roce 1816 (do roku 1848), panství a sídlo Vietgest v roce 1841 a panství Krümmel v roce 1896.

V roce 1842 získal kníže Jiří Vilém české panství Náchod s náchodským zámkem, zámkem Chvalkovice a zámkem Ratibořice. Převedl majetek na sekundogenituru pro svého třetího syna Viléma ze Schaumburg-Lippe. Posledním majitelem byl Bedřich ze Schaumburg-Lippe, jehož potomkům byl po skončení druhé světové války majetek v roce 1945 bez náhrady vyvlastněn.

Mezi další majetky mužských příslušníků patřili palác Schaumburg v Bonnu a ve 20. století dočasně hornorakouský zámek Walchen.

Současná sídla

Dřívější sídla

Odkazy Reference

Literatura Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Fürstlichen Häuser 1942 (Hofkalender), Jg. 179, Justus Perthes, Gotha 1941, S. 109 an. Dostupné online Hans Friedrich von Ehrenkrook: Genealogisches Handbuch der Fürstlichen Häuser, Band I, Band 1 der Gesamtreihe GHdA, C. A. Starke Verlag, Glücksburg/Ostsee 1951, S. 159 an. . Helge Bei der Wieden: Schaumburg-Lippe. In: Neue Deutsche Biographie (NDB). Band 22, Duncker & Humblot, Berlin 2005, ISBN 3-428-11203-2, S. 594 Gothaisches Genealogisches Handbuch (GGH 13) – Fürstliche Häuser, Band 3 – Deutsches Adelsarchiv (Hrsg.), Marburg 2021, ISBN 978-3-9820762-2-5, S. 276–286.

Externí odkazy

Genealogie Schaumburg-Lippe (anglicky)

Kategorie:Německé šlechtické rody Kategorie:České šlechtické rody Kategorie:Schaumburg-Lippe (dynastie)